Obnovitelné zdroje energie jsou jednou z hlavních priorit Evropské unie. Cílem je do roku 2010 dosáhnout 12 % podílu obnovitelných zdrojů na celkové domácí spotřebě primárních energetických zdrojů a 22 % podílu celkové energie z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě el. energie.
V ČR se energie z obnovitelných zdrojů na současné spotřebě primárních energetických zdrojů podílí jen asi 2 %, v elektrické energii asi 3,5 % hrubé spotřeby, přičemž hlavní podíl pochází z vodních elektráren. Podle názorů MŽP by měl podíl elektrické energie z obnovitelných zdrojů činit v roce 2010 nejméně 6 %.
Veškeré tyto cíle se vztahují na obnovitelné zdroje energie a jsou vztahovány k primárním energetickým zdrojům. Bylo by nesprávné nezohlednit ještě jednu skupinu potenciálních energetických zdrojů. Jsou to odpady, které za dostupných technických možností a při dodržení rovnováhy environmentálních, ekonomických a sociálních aspektů nejsou recyklovatelné. Jelikož jsou materiálově nevyužitelné, končí zpravidla na skládkách bez jakéhokoliv využití a s negativním dopadem na životní prostředí, ačkoliv obsahují množství uhlíku a mají zpravidla značný energetický potenciál.
POH DÁVÁ PROSTOR
Klasickým příkladem takového zdroje jsou zbytkové směsné komunální odpady, ze kterých občané vytřídí využitelné a nebezpečné složky. Množství vytříděných odpadů je možno zvyšovat, ale nedá se předpokládat 100 % úspěšnost. Plán odpadového hospodářství ČR předpokládá, že bude materiálově využíváno 50 % komunálních odpadů. Existuje tedy dostatečné množství komunálních odpadů, které bude nutno využívat jiným způsobem - mohly by tedy nahradit primární energetické zdroje.
V kapitole POH "Zásady pro vytváření jednotné a přiměřené sítě zařízení k nakládání s odpady" se hovoří o potřebě kapacit pro úpravu odpadů vhodných pro zpracování na palivo a podpoře pilotních projektů na ověření dosud v ČR neprovozovaných technologií a zařízení k nakládání s odpady.Podobně v kapitole "Podíl odpadů ukládaných na skládky" se mimo jiné uvádí, že ukládat odpady na skládky lze jen v případě, že s odpady nelze v daném místě a čase nakládat jiným způsobem. Je zde také uvedeno, že se má "upřednostňovat kompostování a anaerobní rozklad biologicky rozložitelných odpadů, ... odpady, které nelze takto využít, upravovat na palivo a nebo energeticky využívat." Je zřejmé, že POH ČR vytváří značný prostor pro využívání odpadů jako druhotných zdrojů energie, ba dokonce striktně vyžaduje "maximální využívání odpadů jako náhrady přírodních zdrojů".
Definice druhotných zdrojů energie
Obecné chápání druhotných surovin není v ČR dosud jednotně definováno, což způsobuje značné potíže. Jedna definice druhotného energetického zdroje vychází ze zákona o hospodaření energií: "Druhotným energetickým zdrojem je využitelný energetický zdroj, jehož energetický potenciál vzniká jako vedlejší produkt při přeměně a konečné spotřebě energie a při likvidaci odpadů". V novele energetického zákona se druhotný energetický zdroj definuje obdobně (viz rámeček).
Problémy přetrvávají při vytváření systému podpor a např. při vykazování podílu výroby energie z obnovitelných zdrojů. Jelikož obnovitelné zdroje energie i druhotné zdroje energie nahrazují primární neobnovitelné energetické zdroje, pak systémy podpor jejich využívání a způsoby nakládání s nimi by měly být konkrétně určeny, nejlépe na stejné úrovni. Obě skupiny mají z celospolečenského pohledu stejnou váhu.
Nové technologické možnosti
Není možno zpracovat úplný výčet druhotných energetických zdrojů, a ani to není vhodné. Neustále se objevují nové technologické možnosti, rozšiřující jejich spektrum. Mezi nejběžnější patří skládkový plyn, koksárenský plyn a kychtový vysokopecní plyn nebo plyn z anaerobní digesce bioodpadů.
Významným druhotným energetickým zdrojem jsou i některé vybrané druhy odpadů, které nejsou materiálově využitelné (zbytkové komunální odpady, odpady ze živností, průmyslové odpady, například vhodné druhy upotřebených olejů, pneumatiky, kaly z ČOV, dřevní odpady a řada dalších).
Tyto odpady je možno využít pomocí klasického spalování v roštových kotlích, spalováním ve fluidních kotlích, nebo pyrolýzními procesy s výrobou syntézních plynů, které mohou nahradit neobnovitelný zdroj - zemní plyn.
Za negativum energetického využívání odpadů se považuje konstantní kapacita technologického zařízení, která může být potenciální překážkou separace a materiálového využívání komunálních odpadů. Východiskem z této situace jsou multipalivová energetická zařízení, která úbytek jedné skupiny odpadů můžou nahradit jiným odpadem nebo palivem.
Klasickým příkladem může být pyrolýzní proces, kde vstupními surovinami může být upravený směsný zbytkový komunální odpad, případně náhradní palivo ze směsného zbytkového KO, vybrané druhy průmyslových odpadů (upravené pneumatiky, kaly z ČOV, nevyužitelné plasty, papír, textil aj.), vhodné druhy bioodpadů (např. dřevní odpady), biopaliva na bázi technických plodin a dřevin, na trhu neuplatnitelná fosilní paliva apod.
Výstupy z multipalivového energetického zdroje, který využívá technologii pyrolýzy, bude elektrická energie (pokrytí vlastní spotřeby a dodávka do sítě s využitím státní podpory obnovitelných zdrojů), tepelná energie (využití pro vlastní technologické účely a dodávky do tepelných sítí, přičemž se však přednost dává výrobě elektřiny). Energetický proces by měl mít tuhý odpadní produkt ve vitrifikované formě (struska), která je nevyluhovatelná a vhodná pro využití ve stavebnictví. Z uvedeného plyne, že pyrolýzní technologií vyrobený syntézní plyn má v komplexním pojetí charakter obnovitelného nebo druhotného zdroje.
Nová definice druhotného zdroje
Druhotným energetickým zdrojem je využitelný energetický zdroj, jehož energetický potenciál vzniká jako vedlejší produkt při přeměně a konečné spotřebě energie, při uvolňování z bituminozních hornin nebo při energetickém využívání nebo odstraňování odpadů a náhradních paliv vyrobených na bázi odpadů nebo při jiné hospodářské činnosti.
předseda představenstva a generální ředitel FITE, a. s.
