Ocelářské výrobky jsou tradičním artiklem zahraničního obchodu a jen málokterý výrobce na světě si může dopřát přepych dodávat je jenom do své země. Až 60% závislost produkce na exportu není v ocelářství nic mimořádného. Z dlouhodobějšího vývoje objemů výroby oceli lze vysledovat, že situační...
Ocelářské výrobky jsou tradičním artiklem zahraničního obchodu a jen málokterý výrobce na světě si může dopřát přepych dodávat je jenom do své země. Až 60% závislost produkce na exportu není v ocelářství nic mimořádného.
Z dlouhodobějšího vývoje objemů výroby oceli lze vysledovat, že situační podmínky ocelářských podniků na trhu cyklují mezi vysokou konjunkturou a stavem, který lze označit až jako krizový. Ukazuje se, že délka cyklu se zpravidla pohybuje mezi 4 až 6 lety. Od konce 2. světové války do konce 20. století bylo těchto cyklů zaznamenáno jedenáct.
S charakteristikou vývoje souvisí i rozvoj využívání šrotů a jeho závislost na dynamice výroby oceli. Ocel přitom patří mezi nejvíce recyklované suroviny. V současné době je recyklována z 55 %, u skla se tento podíl v globálním měřítku odhaduje na 45 %, u papíru 35 %, v případě hliníku na pouhých 27 %.
