Česká republika má samostatný zákon na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Podle zahraničních expertů jde o jeden z nejmodernějších zákonů v Evropské unii, který postavil schéma podpory výroby zelené elektřiny na nejlepších evropských zkušenostech.
Zákon kombinuje osvědčený německý, rakouský či francouzský systém pevných výkupních cen se španělským systémem zelených bonusů. Výsledkem je snížení transakčních nákladů systému podpory a vytvoření dlouhodobě stabilního prostředí pro podnikání v oblasti výroby ekologické elektřiny.
Zákon má vytvořit takové prostředí, aby bylo možno do roku 2010 dosáhnout osmiprocentního podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů elektřiny na hrubé domácí spotřebě elektřiny (v roce 2004 činil podíl zelené elektřiny 3,77 %). Tento závazek přijala Česká republika formou Přílohy II Smlouvy o přistoupení ČR k EU.
Zákon je implementací směrnice 77/2001/ES o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou. Protože v této oblasti neexistuje jednotné evropské schéma, ponechává směrnice na členských státech, aby na národní úrovni použily různé mechanismy podpory.
Proč vůbec dochází k podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů? Zjednodušeně řečeno, ceny konvenční elektrické energie na trhu s elektřinou nejsou cenami tržními, protože neberou v úvahu negativní vlivy výroby elektřiny na životní prostředí a zdravotní stav obyvatelstva. Dokud nebudou tyto negativní vlivy (externality) zahrnuty do ceny (internalizovány), je třeba toto konkurenční znevýhodnění obnovitelných zdrojů energie kompenzovat.
GARANCE STABILNÍ VÝKUPNÍ CENY
Pro výrobce je nejdůležitějším principem zákona garance stabilní výkupní ceny po dobu patnácti let od uvedení elektrárny do provozu. To v praxi znamená, že výkupní cena platná podle cenového výměru Energetického regulačního úřadu v roce, kdy výrobce dodal první kWh do sítě, mu zůstává zachována po dobu patnácti roků, a navíc je valorizována indexem cen průmyslových výrobců.
Tento princip odstraňuje největší slabinu dnešní podpory obnovitelných zdrojů, totiž riziko, že Energetický regulační úřad meziročně sníží výkupní ceny a výrobcům se rozsype cash flow a schopnost splácet úvěr. Stabilita výkupní ceny je pro investory současně pozvánkou pro jednání o zajištění komerčního bankovního úvěru pro financování kvalitních projektů. Postupně se bude zvyšovat podíl komerčního financování projektů a snižovat výdaje či dotace z veřejných zdrojů.
DVA SYSTÉMY PODPORY
Výrobce zelené elektřiny si může vybrat ze dvou na sobě nezávislých systémů podpory. Může nabídnout elektřinu provozovateli distribuční soustavy za pevně stanovenou výkupní cenu s tím, že ten má povinnost od něj veškerou vyrobenou elektřinu z obnovitelných zdrojů vykoupit. Pevně stanovené výkupní ceny jsou diferencovány podle specifických nákladů výroby elektřiny v jednotlivých typech zařízení (vodní, větrné, solární, geotermální či elektrárny na biomasu).
Druhou možností výrobce je zvolit systém zelených bonusů. V něm nabídne elektřinu obchodníkovi na trhu za tržní cenu a návdavkem obdrží od provozovatele distribuční soustavy prémii v podobě zeleného bonusu. Součet tržní ceny elektřiny a zeleného bonusu by měl výrobci - v případě, že jeho projekt odpovídá standardní ekonomické efektivnosti - zajistit o něco vyšší výnos než v systému pevných výkupních cen. Hodnota zeleného bonusu dlouhodobě garantována není, což umožňuje Energetickému regulačnímu úřadu meziročně reagovat na vývoj tržních cen silové elektřiny na trhu.
Zákon podporuje také výrobu elektřiny pro vlastní spotřebu. V tomto případě vzniká výrobci právo na úhradu zeleného bonusu.
JSOU OBNOVITELNÉ ZDROJE MOC DRAHÉ?
Provozovatelé regionálních distribučních soustav budou - tak jako doposud - rozpočítávat vyšší náklady na elektřinu z obnovitelných zdrojů do konečných cen elektřiny pro všechny spotřebitele. Často je slyšet argument, že obnovitelné zdroje jsou moc drahé. Jaká jsou fakta? V roce 2004 přispíval každý občan na podporu obnovitelných zdrojů částkou necelých tří haléřů na jednu kilowatthodinu - při průměrné ceně elektřiny 2,66 Kč/kWh tedy zhruba jedním procentem ceny elektřiny. V roce 2010, při naplnění podílu osmi procent zelené elektřiny na hrubé domácí spotřebě elektřiny, by měli zákazníci podle propočtů Energetického regulačního úřadu přispívat na jednu kilowatthodinu zhruba čtrnácti haléři, tedy šesti procenty nominální ceny. Pro srovnání: od roku 1989 vzrostla postupně cena elektřiny téměř o 400 procent.
Novinkou letošního roku je také potvrzování původu elektřiny. To vychází z novely Energetického zákona, podle které je Obchodník s elektřinou "povinen uvádět při vyúčtování dodané elektřiny konečným zákazníkům jako součást dokladů údaje o podílu každého zdroje elektřiny na celkové směsi paliv dodavatele za předchozí rok, odkaz na veřejný zdroj informací o dopadu výroby elektřiny na životní prostředí". Proto zákon na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů zavádí povinnost výrobce zelené elektřiny zajistit samostatné měření vyrobené elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Potvrzení původů elektřiny z obnovitelných zdrojů vydává výrobci Operátor trhu s elektřinou.
Největší potenciál má v České republice výroba elektřiny z biomasy. Podle expertních odhadů by se měla biomasa podílet v roce 2010 čtyřiceti procenty na výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a měla by produkovat 2,2 TWh elektrické energie. Základní předností je skutečnost, že uvolněný oxid uhličitý nenavyšuje antropogenní a nepodílí se na globálním oteplování. Pěstování biomasy navíc vytváří nová pracovní místa a je alternativou pro venkov.
SPOLUSPALOVÁNÍ UHLÍ A BIOMASY
Zákon určuje pro spoluspalování biomasy s fosilními palivy nižší ceny, než pro její čisté využívání. Tímto opatřením se Energetický regulační úřad řídil již při tvorbě výkupních cen pro tento rok. ČEZ v reakci ohlásil záměr omezit spoluspalování ve svých zařízeních na dvě elektrárny. Regulace zjevně funguje.
Autoři zákona měli připravenu i část, jejímž cílem bylo podpořit výrobu tepelné energie z obnovitelných zdrojů. Opírala se o právo státu požadovat na investorovi, který financuje stavbu z více než poloviny z veřejných zdrojů, aby jako podmínku veřejné podpory přijal vyšší ekologické standardy vytápění. Konkrétně návrh zákona stanovil povinnost zajistit alespoň 20 % tepelné energie z obnovitelných zdrojů. Poslanci však většinou sedmi hlasů princip ze zákona vypustili s tím, aby Česká republika počkala na jednotnou právní úpravu Evropské komise a Parlamentu.
VĚTRNÁ ENERGIE
Druhým nejperspektivnějším obnovitelným zdrojem v horizontu následující dekády je větrná energie. Během následujících pěti let očekáváme nárůst výroby z 20 GWh na 930 GWh. To v praxi znamená realizaci desítek projektů větrných farem převážně v oblasti Krušných hor a Vysočiny. Technologie větrných elektráren procházejí nebývale rychlou modernizací. Aby nedocházelo k importu zastaralých technologií, omezuje Energetický regulační úřad podporu pouze na technologie, jejichž podstatná část (rotor a stator) nejsou starší dvou let.
Zákon je zlomovým momentem na cestě k udržitelné moderní energetice v České republice. Poprvé je v zákoně přiznán obnovitelným zdrojům energie význam při ochraně klimatu a ochraně životního prostředí. Zákon vytváří stabilní a atraktivní prostředí pro podnikání ve výrobě čisté elektřiny. Čekaly na něj desítky investorů, banky připravují nové speciální bankovní produkty. Odhaduje se, že naplnění závazku podílu obnovitelných zdrojů vyvolá do roku 2010 investice ve výši 48 miliard korun.
ekolog a konzultant, spoluautor zákona,
Ecoconsulting, s. r. o.
