V integrované prevenci nejde jenom o to, žádat o povolení na jednom místě, ale také udělat pořádek v dokumentaci o životním prostředí. Znamená to být schopen vytvořit funkční systém pro podporu rozhodování, který je založen na systematicky utříděných informacích.
Pokud někdo vytváří informační systém o IPPC, rád bych ho upozornil, že se jedná o integraci správní činnosti, a ne o vymýšlení dalšího nadbytečného klonu z rodiny informačních systémů o životním prostředí. Stávající agendy je potřeba citlivě a kvalifikovaně integrovat tak, jako lze složit puzzle do konečného obrazu.
Informační systém IPPC je vlastně informační rozhraní, které by mělo umět pracovat s jednotlivými složkovými informačními systémy (odpady, voda, ovzduší, chemické látky, apod.), využívat jejich specifických údajů a pomoci integrovat pohled na znečišťovatele životního prostředí prostřednictvím porovnání nezávisle ověřených údajů.
Současnou situaci lze demonstrovat na zkušenosti s centrální ohlašovnou pro potřeby (dále jen "CO"). Ministerstvo životního prostředí (MŽP) nebylo dostatečně připraveno na proces integrace informací ze složkových informačních systémů (IS), a tak zadalo vývoj systému, který možnosti IS neumí dosud využívat.
NARUŠENÍ TOKŮ DAT
Po zprovoznění CO (téměř bez zkušebního provozu) bylo jasné, že projekt měl být ještě několik měsíců pečlivě připravován a laděn. Do této doby funkční komunikační toky dat o odpadech byly narušeny v důsledku nepochopení vzájemných vazeb a nutnosti jejich verifikace. Verifikace dat byla dokonce považována za něco podřadného, co by mělo být starostí výhradně na straně ohlašovatele a přijímací obce s rozšířenou pravomocí (ORP).
Ohlašovna fungovala jako virtuální podatelna, kam lze zaslat téměř cokoliv, hlavně, že dostanete potvrzení! Otázkou zůstává, jestli je CO vůbec nějakým přínosem. Očima ohlašovatele odpadů se původní situace, kdy oboustranně komunikoval přímo se "svou" spádovou ORP (obr. 1) změnila na nový model, kdy je nucen k použití centrální ohlašovny. CO zde slouží jako nadbytečný prostředník při komunikaci (obr. 2) Ohlašovatel a úřad, který hlášení zpracovává, však spolu potřebují komunikovat přímo (i opakovaně).
Místo toho si nevzdělaný moloch nechá ručně zadat spádové úřady a těm hlášení rozposílá, bez ohledu na to, jestli jsou v souladu s ohlašovanými údaji.
To, že lze využít složkového IS alespoň k základní územní verifikaci dat a jejich správnému rozposlání podle "spádových" úřadů, využito nebylo.
Považuji za hrubou systémovou chybu, že ORP má pouze možnost "reklamace" v případě, kdy podání není v pořádku, a to pouze prostřednictvím CO.
Dříve byl výskyt chyby detekován již v prvním kroku. I podle ohlasů z praxe je zřejmé, že takový tok informací nebude efektivně fungovat. Má smysl za těchto okolností služeb CO využívat? Odpověď je jednoduchá: ze zákona o IRZ se využívat musí.
BEZ PŘÍMÉ VAZBY
Vzniklý stav jsme museli rychle řešit tím, že jsme dodatečně doplnili software na ORP o servisní funkce, které měly být běžnou výbavou CO.
To byl jediný způsob, jak zajistit, aby data o odpadech bylo možno zpracovat na místně příslušném ORP.
Integrace informací není hrou v ruletě (v případě CO - za peníze daňových poplatníků). Jedná se o citlivý mechanismus, o jehož součásti se musí neustále pečovat. Jde o maximální možné využití stávajících IS, neustálé sledování vzájemných vazeb a jejich modifikace pro potřeby nově přibývajících agend.
Pracovníci CO nikdy nebudou mít takové informace k provedení verifikace, jako mají na ORP. Navíc ORP "svoje" ohlašovatele zná. Vždyť to byl v minulosti jeden z významných důvodů, proč byla tato agenda z centrálního zpracování přesunuta na tehdejší okresní úřady!
Spornou vypovídací schopnost má i hlášení o odpadech ve vztahu k IRZ, bez možnosti přímé vazby mezi ohlašovanou chemickou látkou a konkrétním odpadem (ale to je na jinou diskusi).
Nechci zpochybňovat přínos zákona o IPPC, ale upozornit na skutečnou míru využití potenciálu, který nabízí. Pokud vás příspěvek inspiroval k zamyšlení, tak jsme společně udělali krok k tomu, aby se informace shromažďovaly pro smysluplnou práci s daty, a ne jenom jako formální splnění povinnosti evidovat.
analytik společnosti INISOFT, s. r. o.
(e-mail: kvitek@inisoft.cz)
