01.01.1970 | 12:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Nepřesné informace nepřinášejí žádný užitek

V časopise Odpady č. 7-8 se Ing. Jiří Kvítek vyjádřil k funkčnosti tzv. centrální ohlašovny jako nově zaváděného prvku ohlašovacích procesů v oblasti životního prostředí.

Reakce na článek
"Je integrovaná prevence také snahou o integraci informací?" od Ing. Jiřího Kvítka
(Odpady 7-8/2005)

PROTI


V jeho kritickém textu je ovšem několik zásadních dezinterpretací. Celá úvodní pasáž textu směšuje dvě rozdílné agendy (a informační systémy) dohromady - integrovanou prevenci a integrovaný registr znečišťování. Informační systém o integrované prevenci provozuje Ministerstvo životního prostředí (www.env.cz/ippc) již několik let. Slouží zejména krajským úřadům jako povolujícím orgánům k plnění povinností, které mají ze zákona č. 76/2002 Sb. (zákon o integrované prevenci). Prostřednictvím něho jsou povinně zveřejňovány dokumenty o integrované prevenci v České republice. Informační systém o IPPC tedy rozhodně není "rozhraní, které by mělo umět pracovat s jednotlivými složkovými informačními systémy, ...a pomoci integrovat pohled na znečišťovatele prostřednictvím porovnání nezávisle ověřených údajů". Nebyl tak koncipován a je zjevné, že zde dochází k matení čtenářů.

Odlišný informační systém a celý proces ohlašování se buduje v rámci implementace integrovaného registru znečišťování (dále IRZ), rovněž podle zákona č. 76/2002 Sb. (což může být jádrem nedorozumění) a nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování. Významné místo v tomto procesu skutečně zaujímá zmiňovaná centrální ohlašovna.

K ČEMU SLOUŽÍ OHLAŠOVNA

Současně s tím, že se uživatel registrované látky (definován zákonem o integrované prevenci) stane ohlašovatelem do IRZ (v emisích nebo v přenosech z provozovny musí být dosaženy nebo překročeny ohlašovací prahy), stávají se pro něj závaznými i další procesy, které jsou uvedeny v zákoně č. 76/2002 Sb. a v nařízení vlády č. 368/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 4 nařízení vlády: "uživatel registrované látky ohlašuje ... i další údaje z evidence v oblasti životního prostředí, které je jinak povinen ohlašovat podle zvláštních právních předpisů".

Ustanovení § 4 nařízení vlády odkazuje na vznik přístupového místa pro ohlašovatele - centrální ohlašovny (CO), která je klíčovým prvkem pro celý nový proces. Uživatelům registrované látky ohlašujícím do IRZ se v roce 2005 poprvé umožnilo ohlásit na jednom místě (centrální ohlašovně) nejen údaje do IRZ podle zákona o integrované prevenci, ale rovněž údaje do ostatních evidencí životního prostředí podle zvláštních právních předpisů.

Seznam formulářů, které se zasílají prostřednictvím centrální ohlašovny je velmi rozsáhlý (nejsou to pouze odpadové formuláře) a pokrývá velkou část ohlašovacích povinností daných environmentální legislativou. Uživatel registrované látky zasláním údajů do centrální ohlašovny splní svou ohlašovací povinnost (obdrží od centrální ohlašovny doklad potvrzující ohlášení) a tyto údaje jinam neohlašuje.

NARUŠENÍ TOKŮ DAT

V rámci Projektu IRZ byla vypracována detailní analýza ohlašovacích procesů podle jednotlivých právních předpisů. Nedá se tedy hovořit o nepochopení vzájemných vazeb. Naopak, několik měsíců bylo věnováno podrobnému mapování každého kroku. Znalostní báze o ohlašování údajů v odpadovém hospodářství, znečišťování ovzduší a vodního hospodářství, je jedním z výstupů projektu.

Zavedení IRZ a zejména centrální ohlašovny se nesporně dotklo jednak samotných ohlašovatelů, ale i subjektů, které jsou určeny ke kontrole, případně evidenci ohlašovaných údajů: krajských úřadů, obcí s rozšířenou působností, České inspekce životního prostředí, Centra pro hospodaření s odpady, podniků Povodí, Českého hydrometeorologického ústavu.

Ověřovatelé jednotlivých formulářů podle zvláštních právních předpisů, kteří dostávají údaje od ohlašovatelů prostřednictvím centrální ohlašovny, s nimi komunikují přímo jako doposud. Centrální ohlašovna však nevykonává ověřování věcné správnosti vyplněných údajů. Její role nebyla nikdy takto koncipována. Nemohlo tedy dojít ani k tomu, že by verifikace dat (prováděná v případě odpadového hospodářství obcemi s rozšířenou působností), byla považována za podřadnou nebo podceněnou. Právě z důvodu, že pracovníci CO nikdy nemohou obsáhnout znalosti jednotlivých specializovaných ověřovatelů, nebylo o této možnosti ani uvažováno.

Ani obrázek 2 uváděný v textu pana Kvítka neodpovídá přesně realitě. Ohlašovací jednotkou pro IRZ je provozovna. Nemusí tedy docházet k situaci, že nejprve se vše koncentruje na centrále ohlašovatele, a teprve poté odesílá na centrální ohlašovnu. Na centrální ohlašovnu předávali data zodpovědní pracovníci právě z té provozovny, která splnila podmínky pro vznik ohlašovací povinnosti do IRZ. Pokud mají provozovatelé nastaveny vnitřní procesy odlišně, mohli zvolit i cestu zaslání pouze jednoho ohlášení, ovšem vždy podle provozoven (jako ohlašovacích jednotek).

INTEGRACE INFORMACÍ

Integrace informací skutečně není "hrou v ruletě" a nikdo z projektového týmu k této závažné problematice nepřistupuje takto lehkovážně. Implementace IRZ a CO probíhá standardním projektovým způsobem a na základě ministrem životního prostředí schválené koncepce projektu.

Maximální možné využití stávajících informačních systémů je jednou z projektových priorit. Nicméně je nutné říci, že stávající datové modely a na nich založené informační systémy trpí roztříštěností (různé formáty, různé nároky na předávané informace)a nízkou mírou vzájemné kooperace. Doposud se nikdo komplexně nezabýval možnostmi (a překážkami) jejich propojení. To je realizováno až v rámci budování IRZ.

Zakomponování centrální ohlašovny do již fungujících ohlašovacích procesů je velmi komplikovaný úkol omezený právními předpisy, různorodostí používaných informačních systémů a stále vysokou preferencí listinných podání. Budování centrální ohlašovny je však nesporně v souladu se strategickou vizí Jednotného informačního systému (JISŽP). Rovněž naplňuje i představu o zavádění e-governmentu. S ohledem na současný stav v této oblasti je zřejmé, že bude ještě třeba několik let intenzivní práce.

Pouze systémový přístup umožní smysluplnou práci s daty. Možný je pouze v případě, že budou zásadní skutečnosti interpretovány na základě jejich dokonalé znalosti.

Ing. Bc. Jan Maršák
vedoucí oddělení IPPC a vedoucí Projektu IRZ,
Ministerstvo životního prostředí

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down