Právní úprava ochrany ovzduší z roku 2002 zavádí do systému ochrany ovzduší před znečišťujícími látkami novou oblast - sledování emisí pachových látek, včetně sledování jejich vlivu na obyvatelstvo, a omezování emisí pachových látek ze zdrojů znečišťování ovzduší.
Pachové látky jsou látky, které vyvolávají pachový vjem (pach, zápach) u člověka. V převážné většině se jedná o primárně plynné látky, ale mohou se vyskytovat i případy páchnoucích aerosolů. Na pachy není aplikovat doposud používané nástroje omezování emisí, jako například dodržování zásad provozu zdrojů znečišťování ovzduší a emisní limity. Proto byl zaveden samostatný systém sledování pachových látek a jejich omezování.
Výskyt a vlastnosti pachových látek jsou obvykle vyjadřovány pomocí čtyř veličin:
koncentrace - aktuální koncentrace pachových látek ve vzduchu se vyjadřuje v pachových jednotkách (OUER/m3) a stanovuje se metodou dynamické olfaktometrie,
intenzita - subjektivní vjem různých stupňů vnímaný člověkem - od velmi slabého až po nesnesitelný. Závislost intenzity pachu na koncentraci nejlépe vystihuje funkce logaritmická, tj. stonásobné překročení emisního limitu tedy nevyvolá při přímém vdechnutí stonásobný pachový vjem, ale "pouze" pachový vjem několikanásobný,
charakter - vyjádření pocitu pozorovatele (pach sena, pomeranče...)
hedonický tón - pach příjemný, nepříjemný. Tento tón se může s intenzitou vnímání měnit od příjemného k nepříjemnému.
PŘÍPUSTNÁ MÍRA OBTĚŽOVÁNÍ
Při hodnocení úrovně emisí pachových látek se využívají vyhlášené obecné emisní limity a přípustná míra obtěžování obyvatelstva zápachem. Pro skupinu zhruba třiceti vybraných středních, velkých a zvláště velkých zdrojů znečišťování (například čistírny odpadních vod, kafilérie, provozy chemického průmyslu, velkochovy hospodářských zvířat) jsou přímo stanoveny specifické limity a provozovatelé mají povinnost měřením prokazovat jejich dodržování.
Ostatním zdrojům lze za určitých podmínek (stanovených právní úpravou ochrany ovzduší) sledování pachových látek a dodržování emisních limitů dodatečně přikázat. Kompetentní k tomu je příslušný krajský úřad ve správním řízení.
Pro zdroje umístěné v intravilánu obcí nebo v ochranném pásmu je obecný emisní limit vyhlášen na úrovni 50 OUER/m3, pro zdroje umístěné mimo intravilán obcí nebo mimo ochranné pásmo na úrovni 100 OUER/m3.
Vlastní měření koncentrací pachových látek v emisích mají za povinnost sami provozovatelé zdrojů znečišťování prostřednictvím osob s autorizací Ministerstva životního prostředí.
Kontrolní měření provádí Česká inspekce životního prostředí vlastní měřicí technikou. Při překročení emisního limitu musí inspekce uložit provozovateli pokutu a opatření k nápravě protiprávního stavu. Zvláštní režim pro sledování emisí pachových látek platí pro zemědělské zdroje, jejichž provozovatelé mají schválený plán správné zemědělské praxe.
ZÁPACH NAD MÍRU PŘÍPUSTNOU
Všechny zdroje znečišťování ovzduší, včetně zdrojů malých, mají povinnost neobtěžovat obyvatelstvo zápachem nad míru přípustnou. Vyhodnocení míry obtěžování obyvatelstva zápachem provádějí u zdrojů středních, velkých a zvláště velkých příslušné krajské úřady, v případě zdrojů malých příslušné obce.
Za prokázané obtěžování obyvatelstva zápachem v případě zdrojů středních, velkých a zvláště velkých nelze provozovateli tohoto zdroje uložit sankci, ale Českou inspekcí životního prostředí musí být uloženo opatření ke zjednání nápravy.
Od počátku roku 2005 až do současné doby bylo inspekcí pro stanovení pachového čísla odebráno celkem 108 vzorků pachových látek v emisích ze 17 zdrojů. Překročení emisního limitu (stanoveného pachového čísla) bylo vlastními měřeními provedenými inspekcí zjištěno v emisích z čistírny odpadních vod provozované společností Hydria, s. r. o., v areálu ICN Czech Republic, a. s., Roztoky, z kupolové pece provozovatele Krkonošské slévárny, s. r. o., Hostinné, velkochovu hospodářských zvířat společnosti Moras, a. s., Moravany a čistírny odpadních vod provozované společností Veolia Water ČR, a. s., v areálu BČOV Pardubice-Rybitví.U dalších osmi zdrojů znečišťování ovzduší byly zjištěny emise pachových látek nad hodnotou vyhlášeného obecného limitu, ale jednalo se o zdroje, u kterých nelze podle současné právní úpravy dodržování tohoto limitu vyžadovat.
ZAČÁTEK ŘEŠENÍ
Sledování emisí pachových látek na základě právní úpravy ochrany ovzduší z roku 2002 je pouhým začátkem řešení problematiky pachových látek ze zdrojů znečišťování ovzduší. Praktické dosavadní zkušenosti ukázaly, že současně je nutné sledovat i druhou důležitou veličinu, a to celkový tok pachových látek ze zdrojů znečišťování ovzduší. Emisní koncentrace není pro určení vlivu zdroje na kvalitu ovzduší postačující a v některých případech může být i zavádějící. Běžně se vyskytují případy, ve kterých je emisní koncentrace dodržena, a přesto zdroj svým provozem emisemi pachových látek obyvatelstvo v okolí obtěžuje.
Druhým, a velice závažným problémem je vzájemné umísťování zdrojů pachových látek a objektů určených k bydlení, zejména k bydlení trvalému. Při povolování staveb zdrojů znečišťování ovzduší se donedávna nepřihlíželo k vlivu pachových látek na kvalitu ovzduší, ačkoliv vzájemné umístění zdroje pachu a obytných objektů je pro obtěžování obyvatel pachem zásadní. Bohužel ani v současné době není tato zásada respektována.
POTŘEBNÁ ÚČINNOST - 100 %
Použití sekundárních metod pro omezování emisí pachových látek je s ohledem na rozmanitou chemickou povahu těchto látek i emisní koncentrace problematické. Výjimkami nejsou naměřené koncentrace ve výši tisíců až desetitisíců OUER/m3. Při požadavku dodržení emisních limitů by musela být dodatečně instalována odlučovací zařízení s účinností odlučování vyšší než 99 %, takže schůdnějším řešením by bylo vymístění zdroje zápachu.
Poslední uvedený aspekt - technická nedosažitelnost stanoveného emisního limitu - je jedním z argumentů, které často uplatňují provozovatelé zdrojů pachových látek proti rozhodnutím České inspekce životního prostředí.
(S využitím materiálů ČIŽP)
