Rakousko přistoupilo k nakládání s komunálními odpady radikálně - v zemi se nesmějí skládkovat odpady bez předchozí úpravy. Situaci proto spolkové země řeší převážně spalováním s výrobou energie.
Při rozhodování, jakou technologii na komunální odpady použít, přicházejí v úvahu v zásadě dvě: spalování s využitím energie a mechanicko-biologická úprava. Zatímco v Německu je na vzestupu mechanicko-biologická úprava, v Rakousku vsadili převážně na spalování.
Prakticky celé Horní Rakousy pokryje svou kapacitou zařízení, které se nyní buduje ve Welsu nedaleko Linze. Již deset let je zde v provozu spalovna s využitím energie, kterou postavila a provozuje společnost AVE. Kapacita zařízení není veliká - 80 tis. tun ročně. V těsné blízkosti se dokončuje další zařízení, s nímž celková kapacita stoupne 230 tis. tun za rok, čímž bude dostatečná pro veškerou produkci komunálních odpadů v regionu.
Také zde bylo součástí projektu studie, zda je lepší spalovna než MBÚ. Jeden ze zástupců společnosti AVE říká: "Dali jsme přednost výstavbě spalovny, protože v ní se může spalovat také odpad velkoobjemový, živnostenský atd. To v zařízení MBÚ není možné. Navíc platí klauzule, podle které se nesmějí skládkovat odpady z MBÚ, pokud mají víc než 5 % TOC (obsah uhlíku) a výhřevnost vyšší než 6000 KJ/kg. Z toho nám výpočtem vyšlo, že po všech mechanicko-biologických úpravách by se stejně valná část komunálního odpadu musela spálit. Zajímavé výsledky nám také vyšly u posouzení produkce skleníkových plynů. Suverénně nejhorší je skládka. Spalovna s výrobou energie má však v produkci skleníkových plynů bilanci lepší než MBÚ."
PRODUKCE ENERGIE
Zařízení bude sloužit jako v regionu jako významný energetický zdroj. Po rozjezdu druhé linky bude jeho výkon 30 MW/hod. Z toho 10 MW spotřebuje vlastní spalovna a 20 MW půjde do sítě - bude zásobovat 60 tisíc domácností. Vedle toho bude spalovna dodávat teplo pro město Wels.
Spalovna je budována jako klasická roštová, neboť tato varianta byla vyhodnocena jako nejlepší právě z hlediska spalování živnostenského a velkoobjemového odpadu. Zařízení může být mimo provoz jen 1-2 týdny v roce, kdy se dělá servis, vcelku by to mělo být 8000-8200 provozních hodin za rok.
Na spalovnu se bude svážet odpad - jak již bylo uvedeno - z celého Horního Rakouska, tj. ze vzdálenosti od pěti do sta kilometrů. Zajímavé je, že provozovatelé spalovny nevyhodnocují, z jaké vzdálenosti se jim doprava odpadů ještě vyplatí. "Všichni musí vozit k nám," říká provozovatel. "Protože je zákaz skládkování, není jiná varianta, než spalovat u nás."
Pro "potlačení" monopolního jednání slouží spolek, v němž jsou zastoupeny všechny města a obce regionu. Spolek má smlouvu se spalovnou a vyjednává s ní cenu za odstranění odpadů (v současnosti je to 125 eur za tunu). Cenu je stejná pro všechny obce bez ohledu na vzdálenost od spalovny.
Jen na samosprávě obce však záleží, jak nastaví místní poplatky za odstranění odpadů. V poplatku jsou často zahrnuty i další platby, například za kanalizaci, údržbu silnic atd. Tímto způsobem je možno v cenách pro občany zohlednit vzdálenost od spalovny a další faktory.
STAVBA
Ke stavbě zařízení, která je svou velikostí velmi působivá, přistoupila společnost AVE také dosti netradičním způsobem: nezadali stavbu "na klíč". Místo toho rozdělili stavbu na čtrnáct samostatných částí a uzavřeli čtrnáct separátních smluv. "Proč jsme neuzavřeli jednu smlouvu?" říká zástupce provozovatele. "Máme přímý vliv na kvalitu. Jako stavebník můžeme spolupracovat na realizaci stavby. Máme deset let zkušeností s provozem spalovny, takže jsme mohli uplatňovat naše know-how. Má to však také velká negativa: neseme větší odpovědnost a potřebujeme personál, který je velmi odhodlaný. Nicméně stavba se chýlí k závěru, a nenastaly závažnější problémy. Při tlakových zkouškách kotle bylo měřeno tisíce hodnot při tlaku 100 atm a bylo nalezeno jen jedno slabé místo. Možná, že je to tím, že stavba je doslova evropská. Dvě třetiny montérů bylo z Čech a Polska a stavební dozor byl z Řecka".
