Požadavky české legislativy jdou někdy nad rámec povinností, požadovaných v předpisech Evropských společenství, a omezují rozvoj podnikání u nás - toto konstatování z průmyslové sféry se ozývá velmi často.
Vláda nedávno schválila dlouho připravovaný materiál, nazvaný "Identifikace problematických oblastí environmentální legislativy ve vztahu k podnikatelskému prostředí". Připravila ho pracovní skupina, kterou jmenoval místopředseda vlády Martin Jahn. Materiál prodělal mnoho změn - od původní verze, vyjadřující zejména názor průmyslu, až po konečnou podobu, která byla projednávána v pracovních skupinách složených z odborníků ministerstev, hospodářské sféry, nevládních ekologických organizací a odborné veřejnosti. Výsledkem je materiál, který obsahuje hlubší analýzu a změny sedmi zákonů i řady dalších právních úprav, s cílem zjednodušit environmentální legislativu a odstranit z ní ty oblasti, které podnikatelům a průmyslu nejvíce "pijí krev".
Na tiskové konferenci řekl Martin Jahn: "Tento materiál si klade za cíl zjednodušit legislativu, která se týká ochrany životního prostředí tak, aby nedošlo ke snížení ochrany, a na druhou stranu tak, aby byl ulehčen život firmám a podnikatelům". Aktivita vlády tak navazuje na podobné impulsy, které se objevily v Evropské unii na zjednodušení administrativy (viz článek na straně 25).
NEVÝHODNÉ POSTAVENÍ
Podle zveřejněného materiálu stavějí příliš tvrdé požadavky české podniky do znevýhodněného postavení oproti zahraničním podnikatelským subjektům a mohou mít i vliv na rozhodování potencionálních investorů. Společným zájmem by proto mělo být hledání synergií mezi ochranou životního prostředí a hospodářským růstem a jejich vzájemná podpora. Příkladem jsou environmentální opatření, která mají příznivý dopad na životní prostředí a zároveň snižují náklady podnikatelského sektoru, jako například zvyšování energetické účinnosti, úspora primárních přírodních zdrojů apod.
Předkladatelé materiálu uvádějí, že výčet právních předpisů ani problematických oblastí není vyčerpávající, a proto předpokládají pravidelné revize - první by měla proběhnout v říjnu 2006 - a poté každé dva roky. Vedle analýzy problému je v textu uvedeno také možné řešení a termíny realizace. Ty jsou krátkodobé - do 4 měsíců, střednědobé - do jednoho roku, a dlouhodobé - do čtyř let. Úkol většinou dostává Ministerstvo životního prostředí (MŽP) ve spolupráci s dalšími ministerstvy. V mnoha bodech (nejen těch, které se týkají odpadů) se odvolává zpráva na poradní a vyhodnocovací funkci Rady pro odpadové hospodářství.
Materiál zahrnuje více než třicet stran a není možné postihnout všechny změny, které navrhuje. V tomto článku se budeme věnovat hlavně těm, které se dotýkají odpadů, obalů a integrované prevence. S četnými změnami, které materiál navrhuje např. v legislativě k EIA, vás seznámíme v příštím čísle. Přehled využívá textu zveřejněného materiálu, který byl místy redakčně krácen.
ZÁKON Č. 185/2001 SB., O ODPADECH
§ 4 "Další základní pojmy"
Základní pojmy, uvedené v tomto paragrafu, nejsou v plném rozsahu kompatibilní s definicemi v jiných právních předpisech ČR. Ministerstva (MŽP, MPO, MZd, Mze) by měla do 4 let připravit přehled nekompatibilit a navrhnout jejich postupné sjednocení
§ 11 "Přednostní využívání odpadů"
Zákonem stanovená hierarchie nakládání s odpady, která je v souladu s právem ES, uplatňuje zásadu: předcházet vzniku odpadů, přednostně odpady využívat, nakonec odstraňovat. Materiálové využití má přednost před energetickým využitím. Při aplikaci tohoto ustanovení je však nezbytné sledovat energetické toky (zohlednit všechny energetické vstupy do procesu zpracování odpadu, neboť v některých případech může recyklace určitého druhu odpadu vykazovat značnou energetickou náročnost). Jestliže energetické vstupy do procesu recyklace jsou podstatně vyšší než výstupy, pak se nejedná o správnou volbu nakládání s odpady, neboť v konečném důsledku je spotřebováno významně více zdrojů než je získáno.
Tento proces je pro životní prostředí nepříznivý a zároveň zatěžuje podnikatelskou sféru, místní rozpočty i státní rozpočet neúčelným vynakládáním značných finančních prostředků.
Zákon o odpadech sice uvádí, že materiálové využití má přednost před jiným využitím, nevyžaduje však tento způsob nakládání s odpady, pokud není vhodný z pohledu technických, ekonomických, a zejména z pohledu ochrany zdraví a životního prostředí. Z toho plyne, že je třeba respektovat hierarchii nakládání s odpady - upřednostnit materiálové využití odpadů před jiným využitím energetickým, a to na základě analýzy toků zdrojů (tzn. všech materiálových a energetických vstupů a výstupů.
Ministerstvo životního prostředí by do roka mělo zpracovat návrh systému na provádění analýz toků zdrojů, zejména z pohledu využití.
§ 25 - § 38 " Nakládání s vybranými výrobky a zpětný odběr výrobků"
Uvedené paragrafy řeší nakládání s výrobky po ukončení jejich životnosti. Jelikož lze někdy obtížně stanovit rozhraní mezi odpadem a výrobkem, vznikají komplikace při aplikaci zpětného odběru výrobků. Podobná diskuze probíhá v EU a ČR podporuje přesnější vymezení problému. MŽP by proto mělo definovat kritéria, kdy odpad přestává být odpadem, se zohledněním výstupu dokumentu EK "Tematická strategie prevence a recyklace odpadů" a připravit v tomto smyslu novelizaci zákona o odpadech.
§ 39 "Evidence odpadů"
Průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi musí vést podle § 39 původci odpadů a oprávněné osoby, které nakládají s odpady.
Hlášení o druzích, množství odpadů a způsobech nakládání s nimi jsou povinni zasílat pouze původci a oprávněné osoby v případě, že produkují nebo nakládají s více než 50 kg nebezpečných odpadů za kalendářní rok nebo s více než 50 t ostatních odpadů za kalendářní rok. Obdobnou povinnost vyžaduje i ČSÚ, ovšem na jiném tiskopise a na základě jiných rozlišovacích dat a vstupních údajů. Tato skutečnost zatěžuje podnikatelskou sféru nadbytečnou administrativou a zároveň dochází k vyplňování dvou různých tiskopisů stejnými údaji, čímž ztrácejí získaná data vypovídací schopnost jak pro MŽP, tak i pro ČSÚ. K této problematice probíhá mezi oběma subjekty již několik let jednání.
V termínu rok by se měla mezi sebou ministerstva dojednat sjednocení tiskopisů pro MŽP a ČSÚ a připravit v tomto ohledu novelizaci příslušných právních předpisů.
§ 44 - "Plán odpadového hospodářství původce"
Povinnost zpracovat POH není uvedena v rámcové směrnici o odpadech 75/442/EHS. Původci vedou průběžnou evidenci odpadů a ti, kteří dosahují stanovený limit, zasílají každoročně hlášení o produkci a způsobu nakládání s odpady na MŽP. Další potřebné informace o podnikatelských subjektech obsahují plány odpadového hospodářství jednotlivých krajů. Zpracování POH původců představuje jistou zátěž pro podnikatelské subjekty i veřejnou správu. Na druhou stranu tento nástroj pozitivně stimuluje hospodaření podnikatelské sféry se surovinami a s odpady a je důležitým zdrojem informací pro zpracovávání a aktualizaci POH krajů a celé ČR.
Návrh změny: zhodnotit dopady a účelnost zpracování POH původců a povinnosti případně upravit.
ZÁKON Č. 477/2001 SB., O OBALECH
§ 9 pojmy "nápoj", "stejný nápoj", "prodejní plocha"
Absence definic základních pojmů způsobuje zejména při provádění kontroly značné problémy. Nálezy kontroly nelze jednoznačně posuzovat a dochází tak k nejednotnému posuzování dotčených subjektů. Je proto je třeba navrhnout příslušné legislativní úpravy.
ZÁKON Č. 76/2002 SB., O INTEGROVANÉ PREVENCI, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ
Nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování
Rozhodnutí o Evropském registru emisí znečišťujících látek (EPER) upravuje rozsah EPER na 50 látek sledovaných v emisích do ovzduší a do vody. Nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování v příloze 1 obsahuje seznam celkem 72 látek pro emise do ovzduší, vody, půdy a v přenosech, včetně ohlašovacích prahů (v kg/rok), jejichž existence zajišťuje, že se ohlašovací povinnost do IRZ nevztahuje na malé podnikatelské subjekty. Nicméně rozšiřování počtu ohlašovaných látek (IRZ bude na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady pravděpodobně v roce 2007 dále rozšířen až na 93 látek) může znamenat pro podnikatelskou sféru zvýšené náklady na sledování těchto látek zejména v souvislosti se zaváděním rozsáhlejšího monitoringu.
Jakékoliv další rozšiřování rozsahu oznamovaných látek v ČR nad rámec návrhu nařízení EU o E-PRTR bude podléhat vyhodnocení dopadů a přínosů.
Zdroj: "Identifikace problematických oblastí environmentální legislativy ve vztahu k podnikatelskému prostředí", redakčně upraveno.
Celý text naleznete na www.vláda.cz, zápisy z jednání, 2. 11.)
