Vládní návrh novely zákona o ochraně ovzduší (č. 86/2002 Sb.) měl vyřešit zejména legislativně technické problémy. V průběhu projednávání byl však zásadním způsobem dopracován.
Novela byla uveřejněna ve Sbírce zákonů, částka 133 ze dne 1. října 2005, pod č. 385/2005 Sb. Konečné znění novely upřesňuje některé základní pojmy, transponuje směrnice ES, zavádí změny související s pachovou problematikou a se snížením administrativní náročnosti opatření ke zlepšení kvality ovzduší.
ÚPRAVA V OBLASTI PACHŮ
Upřesnění doposud platné právní úpravy v oblasti pachů bylo potřebné z toho důvodu, že pro velkou skupinu provozovatelů zdrojů jsou stávající požadavky nejen finančně a technicky náročné, ale pro nezanedbatelnou skupinu zdrojů i technicky nerealizovatelné. Aby bylo možno tuto problematiku efektivně upravit, bylo třeba upřesnit celou řadu drobných úprav převážně v terminologii zákona o ochraně ovzduší. Jedná se o vypuštění některých pojmů, které nebyly v ustanoveních zákona a prováděcím předpisu používány (například pojem čichový práh), a nahrazení těchto pojmů běžně užívaným názvoslovím z příslušných norem (například pojem pachové číslo se nahrazuje pojmem přípustná míra obtěžování zápachem, který příslušné normy používají).
Změny související s pachovou problematikou, které jsou v současné době prováděny v rámci novelizace vyhlášky č. 356/2002 Sb., předpokládají, že bude zachováno stanovení koncentrace pachových látek, které daný zdroj emituje, autorizovanou osobou. Na základě autorizovaného měření u všech stacionárních zdrojů pak stanoví MŽP specifický emisní limit pachových látek pro danou skupinu zdrojů.
Pokud provozovatel nebude schopen tento specifický emisní limit plnit, vypracuje plán snížení emisí, který musí být realizován ve stanoveném časovém intervalu.
Podle novely zákona může nyní krajský úřad uložit provozovateli plnit plán snižování pachových látek místo povinnosti dodržovat emisní limit pro pachové látky. Pokud by provozovatel plán nedodržoval, může orgán ochrany ovzduší zdroj omezit nebo odstavit.
ŘÍZENÍ KVALITY OVZDUŠÍ
Pro systém řízení kvality ovzduší byly v původním znění zákona poněkud nešťastně definovány některé pojmy. Například oblast se zhoršenou kvalitou ovzduší zde byla nazvána zónou, resp. sídelním seskupením za splnění dalších předpokladů. Z důvodů nepraktičnosti těchto definic byly novelou zákona tyto pojmy upraveny.
Oblast se zhoršenou kvalitou ovzduší je definována jako území v rámci zóny nebo aglomerace, kde je překročena hodnota imisního limitu. Zóna je definována jako území vymezené ministerstvem pro účely sledování a řízení kvality ovzduší a aglomerace jako sídelní seskupení, na němž žije nejméně 350 000 obyvatel, vymezené ministerstvem pro účely sledování a řízení kvality ovzduší. Zde je třeba upozornit, že definice aglomerace v rámcové evropské směrnici se liší, nikoliv však věcně, od definice v zákoně o ochraně ovzduší.
Systém řízení kvality ovzduší byl doposud platným zákonem o ochraně ovzduší nastaven nereálně a postrádal některé prvky, bez kterých se výkon státní správy v budoucnosti neobejde. Stávající legislativní úprava dávala prakticky povinnost všem obcím se zhoršenou kvalitou ovzduší zpracovat programy ke zlepšení kvality ovzduší a současně i tuto kvalitu řídit. Problematickým se ukázalo zpracovávání obsáhlých podkladových materiálů bez dostatečného odborného zázemí, povinnost řídit kvalitu ovzduší bez odpovídajících kompetencí a v neposlední řadě i nemalé finanční prostředky, které obce musely na zpracovávání programů vynakládat.
Členění území ČR na zóny (katastrální území dvanácti krajů) a aglomerace (katastrální území Moravskoslezského kraje, města Brna a hlavního města Prahy) bude zveřejněno ve Věstníku MŽP a bude měněno pouze při zásadních změnách kvality ovzduší či způsobu jejího řízení. Oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší se i nadále budou vymezovat a zveřejňovat každoročně jako území v rámci těchto zón a aglomerací, kde dojde k překročení imisního limitu.
Nejvýraznější změnu přináší novela v oblastí kompetencí a povinností orgánů ochrany ovzduší: byla zrušena povinnost zpracovat program ke zlepšení kvality ovzduší pro obce, které nemají 350 tisíc obyvatel. Tato povinnost tedy zůstává všem krajským úřadům a Magistrátům hl. města Prahy a města Brna, tj. celkem 15 programů.
Obcím si program ke zlepšení kvality mohou připravit. Má to smysl zejména v případě, že kvalitu ovzduší v daném místě lze zlepšit konkrétním projektem nebo opatřením. Toto opatření nebo projekt musí být zahrnuto do programu ke zlepšení kvality ovzduší na úrovni zóny či aglomerace. Zvyšuje se tím možnost spolufinancování z finančních prostředků příslušného kraje, Státního fondu životního prostředí či fondů Evropské unie.
Významnou změnou je povinnost pro krajské úřady a obecní úřady obcí s počtem obyvatel nad 350 000 v oblastech se zhoršenou kvalitou zpracovat akční plány, které obsahují přehled krátkodobých opatření ke zlepšení kvality ovzduší.
TRANSPOZICE
Úpravy v souvislosti se zpřesněním transpozice relevantních směrnic ES vyplynuly například z potřeby uvést do souladu zákon o ochraně ovzduší s novou směrnicí 2004/42/ES, o omezování emisí těkavých organických látek vznikajících při používání organických rozpouštědel v některých barvách, lacích a produktech pro opravy nátěru vozidel a o změně směrnice 1999/13/ES. Z tohoto důvodu byla přijata pro účely zákona o ochraně ovzduší nová definice pro těkavé organické látky, která vyhovuje stávající praxi v oboru těkavých organických látek. Dalším příkladem tohoto charakteru úprav může být mimo jiné nová kompetence ČIŽP ke kontrole limitního obsahu těkavých organických látek ve výrobcích určených prováděcím právním předpisem u zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů, a to včetně přípustné míry obtěžování zápachem.
PRAKTICKÁ APLIKACE BYLA S PROBLÉMY
Legislativně technické úpravy, které vyplynuly z praktické aplikace zákona o ochraně ovzduší, se dotýkají hlavně problematiky malých zdrojů znečišťování a poplatků za znečišťování ovzduší.
V průběhu praktické aplikace původního zákona o ovzduší docházelo v oblasti kategorizace malých zdrojů znečišťování ovzduší v případě sčítání jejich jmenovitých tepelných výkonů k řadě problémů a nedorozumění. Z tohoto důvodu bylo přistoupeno k přesnější formulaci podmínek, za kterých je možno malé spalovací zdroje "sčítat". Nejednoznačná formulace "... že spaliny jsou a nebo by mohly být vypouštěny společným komínem ..." byla nahrazena srozumitelnějším zněním, "... že spaliny jsou vypouštěny společným komínem a nebo je toto řešení technicky proveditelné."
Na provozovatele malých spalovacích zdrojů provozovaných při nepodnikatelské činnosti se novelou zákona rozšiřuje povinné měření malých spalovacích zdrojů od stanoveného výkonu. Výjimky udělené pro státní školy, nemocnice a jiné nepodnikající subjekty vytvářely nerovné prostředí a snižovaly tak celkový přínos ke zlepšení kvality ovzduší v dané obci.
Měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrole stavu spalinových cest nadále nebudou podléhat fyzické osoby provozující malý spalovací zdroj umístěný v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci. Současně je novelou zavedena lhůta pro odstranění závad na zdroji ze strany provozovatele a stanoven způsob oznamovací povinnosti o odstranění této závady.
Praktická změna je provedena v oblasti poplatků za znečišťování ovzduší. Nová úprava zpřesňuje období, za jaké se vyměřuje poplatek provozovatelům zdrojů za poplatkové období. Podle doposud platné legislativy bylo možné vydávat rozhodnutí o výši poplatku též současně se stanovením záloh na běžný rok, což komplikovalo pozdější vyúčtování poplatků po skončeném poplatkovém období. Proto se nyní bude vydávat rozhodnutí o vyměření poplatku až po skončeném poplatkovém období, a to podle skutečného množství vypouštěných znečišťujících látek příslušného provozovatele zdroje znečišťování ovzduší. Do této doby platí provozovatel zdroje zálohy na poplatek. Současně zde byla stanovena rozdílná lhůta v řízení o vyměření poplatků za znečišťování ovzduší oproti správnímu řádu.
Ing. Jan Kužel
Ing. Jiří Morávek
Odbor ochrany ovzduší MŽP
Přehled legislativy:
Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění zákona č. 521/2002 Sb., zákona č. 92/2004 Sb., zákona č. 92/2004 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 695/2004 Sb. a zákona č. 180/2005 Sb.
Zákon č. 385/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování.
ČSN 83 5031 Stanovení pachových látek ve venkovním ovzduší terénním průzkumem.
ČSN EN 13725 Kvalita ovzduší - Stanovení koncentrace pachových látek dynamickou olfaktometrií.
Směrnice Rady 96/62/ES ze dne 27. září 1996 o hodnocení a řízení kvality ovzduší.
