Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) se sídlem v Kodani zpracovává každých pět let souhrnný přehled o stavu životního prostředí v Evropě. Publikace "Evropské životní prostředí - Stav a výhledy 2005" (The European environment - State and outlook 2005) byla zveřejněna koncem roku 2005.
Publikace shrnuje hodnocení 31 zemí po dobu pěti let na základě jednotných indikátorů, kterými jsou emise skleníkových plynů, spotřeba energie, obnovitelné zdroje elektřiny, emise okyselujících látek, emise prekurzorů ozonu, poptávka po nákladní dopravě, oblast organického zemědělství, komunální odpad a využití sladkovodních zdrojů. Hodnoceno je pětadvacet států EU a dále Bulharsko, Island, Lichtenštejnsko, Norsko, Rumunsko, Turecko a Švýcarsko.
POZITIVA A NEGATIVA
Za posledních 30 let bylo v Evropě podniknuto mnoho opatření na zlepšení životního prostředí. Například zavedení katalyzátoru u aut snížilo emise oxidů dusíku ze silniční dopravy o 90 %. Díky odsiřovacím technologiím také významně poklesly emise oxidu siřičitého z výroby elektřiny.
Následkem lepšího čištění městských odpadních vod došlo k zlepšení kvality vody. Chráněná přírodní území pokrývají nyní 18 % celkové rozlohy Evropské unie. Plocha lesů mírně narůstá a v některých oblastech se lesy obnovují rychleji než dříve. Objevují se však nové problémy. Nejnaléhavějším z nich je klimatická změna, jejíž dopady se již projevují. Je také třeba omezit znečištění ovzduší, snížit používání chemikálií, a tím i jejich dopad na zdraví a životní prostředí, chránit půdu jako produktivní zdroj a rezervoár biodiverzity, zvyšovat kvalitu a množství sladkovodních zdrojů a chránit mořské ekosystémy.
Mnohé ze současných problémů životního prostředí v Evropě mají svůj původ ve způsobu využívání přírodních zdrojů, hospodářské struktuře a našem způsobu života. Tyto faktory lze jen těžko měnit. K nejvýznamnějším změnám patří posun v důrazu na ochranu životního prostředí z výrobní do spotřební oblasti. Ve stále globalizovanější ekonomice stoupá vliv rozhodování spotřebitelů na kvalitu životního prostředí. Lepší povědomí o dopadech našich činností na životní prostředí by mělo pozitivní vliv na naše každodenní rozhodování o tom, co kupovat, kde bydlet, pracovat a kam cestovat.
Plocha nutná k vyprodukování statků, které spotřebováváme, a k absorpci odpadu, který produkujeme - tzv. ekologická stopa, dosahuje v Evropě přibližně 5 hektarů na osobu. Je zhruba poloviční oproti Spojeným státům, ale činí více než dvojnásobek její hodnoty v Brazílii, Číně nebo Indii. Celosvětové využívání přírodních zdrojů je již nyní téměř o 20 % vyšší než tempo jejich každoroční obnovy.
ZMĚNA KLIMATU
Průměrná teplota v Evropě vzrostla za posledních sto let o 0,95 °C a očekává se, že v nadcházejícím století vzroste o dalších 2-6 °C. Následkem toho se prodlouží vegetační období s příznivými dopady v sektoru zemědělství, někde však bude zemědělská činnost rizikovější v důsledku značného nedostatku vody a extrémnějších projevů počasí. EU chce dosáhnout omezení dlouhodobého globálního růstu průměrné teploty o maximálně 2 °C ve srovnání s obdobím před rozmachem průmyslu. Emise skleníkových plynů ve vyspělých zemích by se proto měly do roku 2050 snížit o 60-80 % ve srovnání s úrovní roku 1990. Zatímco krátkodobé cíle upravované Kjótským protokolem se daří plnit, středně- a dlouhodobé cíle budou obtížně dosažitelné.
POPTÁVKA PO ENERGII SE NESNIŽUJE
Vyšší účinnost výroby energie a klesající energetická náročnost průmyslu je od roku 2000 vyvažována rostoucí spotřebou energie ze strany drobných spotřebitelů a sektoru služeb. Podle provedených studií připadá 3-13 % spotřeby elektřiny v domácnostech na elektrické spotřebiče zapnuté v záložním režimu.
Očekává se, že celoevropská poptávka po elektrické energii vzroste do roku 2030 téměř o 20 %. Na rostoucí poptávce i na emisích CO2 má největší podíl doprava.
Přechod na energetické zdroje s nízkým obsahem uhlíku si vyžádá vyšší spotřebitelské platby za energii. "Společenské náklady na uhlík", čili náklady, kterými globální společenství zatěžuje každá tuna uhlíku vypuštěného do ovzduší, dosahují minimálně 60 eur. Při emisích v rozmezí 5 až 25 tun uhlíku na osobu to odpovídá společenským nákladům ve výši 300 až 1500 eur na osobu.
VODA
Další pokles znečištění odpadních vod lze očekávat po roce 2007 zejména v zemích evropské desítky, a to za podpory strukturálních fondů a fondů soudržnosti EU. Zkušenosti ukazují, že nejefektivnější jsou investice do čistíren odpadních vod ve spojení s hospodářskými pobídkami ke snižování znečištění u jeho zdrojů. Spotřeba vody v domácnostech v nových členských státech vzroste v příštích deseti letech o 70 %.
PODPORA ZMĚN CHOVÁNÍ
Za posledních deset let se v Evropě podařilo oddělit hospodářský růst od užívání surovin a energie. Přesto se však čerpání zdrojů v absolutních číslech nezměnilo. Mezi jednotlivými zeměmi EU existují značné rozdíly ve využívání surovin, od zhruba 11 kg na jedno euro HDP až po méně než 1 kg na jedno euro. Produktivita zdrojů a energie je v západní Evropě v průměru čtyřikrát vyšší než v nových členských státech EU.
Politika EU v oblasti životního prostředí se zatím soustředila většinou na dobře viditelné bodové zdroje. Nyní je třeba realizovat opatření v těch hospodářských odvětvích, která nejvíce přispívají k difuzním zdrojům znečištění (zejména v dopravě, která v posledních 10 letech stoupla o 20-30 %).
Přechodu k udržitelnější hospodářské činnosti by mohl pomoci odklon od subvencí, a naopak větší podpora ekologických inovací ve výrobě, dopravě, energetice a zemědělství.
Značný užitek přinesly dlouhodobé integrované postupy, jako je například zdanění benzínu. Americké a evropské technologie výroby motorových vozidel jsou v podstatě stejné, avšak daň z pohonných hmot, která se v Evropě pohybuje kolem 50 %, podpořila změny v chování spotřebitelů.
ČESKÁ REPUBLIKA V KONTEXTU
Celkové emise skleníkových plynů v ČR dosáhly v roce 2003 hodnoty 143,4 Mt CO2ekv, což představuje snížení o téměř 25 % oproti roku 1990. Znamená to bezproblémové plnění závazků vůči Kjótskému protokolu (snížení o 8 % oproti roku 1990). Hodnoty měrných emisí na obyvatele však stále zůstávají nad průměrem zemí EU-15. Konečná spotřeba energie činila v roce 2004 1099,3 PJ. Tato hodnota je výrazně nižší oproti první polovině devadesátých let. V posledních letech však opět dochází k pozvolnému nárůstu spotřeby energie, přibližně o 1 % ročně. Problémem je stále vysoká energetická náročnost, která zůstává přibližně 60 % nad průměrem zemí EU-25.
Hrubá výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů se v roce 2004 podílela na tuzemské hrubé spotřebě elektřiny čtyřmi procenty. Podíl obnovitelné energie na primárních energetických zdrojích činil 2,9 %, což je nedostačující, máme-li dosáhnout cíle 8 % elektřiny z obnovitelných zdrojů z celkové spotřeby do roku 2010.
Od roku 1990 došlo k významnému snížení emisí: téměř 90 % u SO2, 40 % u NOX a asi 50 % v případě NH3. Národních emisních stropů pro SO2 a NH3 do roku 2010 bude zřejmě dosaženo, splnění limitů pro NOX však může být problematické.
Trend růstu nákladní přepravy sledoval od roku 1995 vývoj hrubého domácího produktu. Poptávka po nákladní dopravě v období 1998-2001 se ustálila na 36 tun.km/1000 Kč. Od roku 2002 do roku 2003 se přepravní výkon zvýšil více než HDP, ale v roce 2004 jeho hodnota poklesla, čímž byl poprvé zaznamenán tzv. decoupling - růst HDP a současně pokles zátěže na životní prostředí.
Produkce komunálního odpadu v letech 1995 až 2002 rostla až na hodnotu 4,6 milionů tun. Od roku 2002 se produkce komunálního odpadu mírně snížila (mezi rokem 2003 a 2004 o 4,4 miliony tun). Nejobvyklejší formou nakládání s odpady zůstává skládkování - v roce 2004 bylo do skládek uloženo 67 % celkového objemu odpadu. V roce 2003 bylo 11,7 % komunálního odpadu recyklováno, množství recyklovaného a regenerovaného komunálního odpadu se zvyšuje. Od roku 1999 se výrazně zvýšil podíl spalování odpadu, který oproti původnímu necelému 0,5 % celkového množství odpadu dosáhl v roce 2003 téměř 10 %.
V roce 2004 dosáhly celkové odběry vody 1626,1 m3 z povrchových a 401,9 m3 z podzemních zdrojů. Na spotřebě povrchových vod se nejvýznamněji podílí energetický průmysl (54 % celkových odběrů). Došlo k mírnému nárůstu odběrů z povrchových vod o 19,6 % ve všech kategoriích využití vody, nejvýraznější podíl na tomto zvýšení odběrů měla energetika a výroba tepla. Přesto však byl za celé období 1990-2003 zaznamenán pokles spotřeby povrchových vod o 41,3 %. Předběžné údaje za rok 2004 ukazují, že celkový objem odběrů z povrchových vod meziročně poklesnul o 4,1 % (o 4,5 % u podzemních vod).
Kompletní zprávu a grafy naleznete na serveru CENIA
česká informační agentura životního prostředí, www.cenia.cz
