V září loňského roku vstoupily v platnost metodické pokyny pro analýzu rizik kontaminovaného území a pro průzkum kontaminovaného území. Všechny průzkumné práce a analýzy rizik zadané a zpracované po tomto datu by se měly řídit těmito novými pokyny.
Analýza rizik je v souladu se záměrem zpracovatelů Metodického pokynu č. 12 ze září 2005 pouze doporučena, a to v případech, kdy "existuje podezření na existenci závažného ohrožení nebo znečištění povrchových nebo podzemních vod ... nebo na další negativní dopady kontaminace na lidské zdraví nebo jednotlivé složky životního prostředí avšak nelze rozhodnout o nápravných opatřeních na základě jednoznačně prokázaného porušení legislativních norem".
ZÁKLADNÍ SITUACE
K této situaci může dojít jak v případě známých původců, tak v případě neznámých původců znečištění, přičemž z hlediska hodnocení rizik pro lidské zdraví či životní prostředí není rozhodující ani právní statut původce ani používaný právní předpis pro ukládání nápravných opatření. Základní situace, kdy nemůže správní orgán rozhodnout o nutnosti či rozsahu potřebných nápravných opatření, nastává, když:
není znám původce nebo není právně postižitelný (zde bude nutné hledat nové právní nástroje, protože není možné neřešit rizikovou kontaminaci jenom proto, že není postižitelný původce),
je znám původce, ale není jasný nutný rozsah sanačních prací (zde je mj. důležité uvažovat kromě aktivní sanace ohnisek znečištění i možnost jiného způsobu přerušení expozičních cest - v tomto ohledu může AR výrazně pomoci při hledání optimálního řešení). Metodický pokyn pro odborné hodnocení rizik nemůže navrhovat různé postupy pro různé původce a nemůže ani řešit právní postižitelnost původce. Lze ho však použít v případě, že existuje podezření na porušení zákonných norem, ale není jasné, zda byly opravdu porušeny. Nelze-li to provést pouhým srovnáním zjištěných dat se závaznými limity, měla by být závažnost ohrožení či znečištění vod posouzena prostřednictvím analýzy rizik. Podobně lze o nutnosti nápravného opatření rozhodnout po vyhodnocení míry reálných rizik, pokud existuje podezření na nepřijatelnou míru rizik pro lidské zdraví či životní prostředí, ale relevantní zákonné normy neexistují.
Metodický pokyn lze využít také v případě, že je prokázáno porušení zákonných norem na místě expozice (například kontaminace zdrojů pitných vod), není však jasná expoziční cesta a nelze specifikovat nutný rozsah nápravných opatření v oblasti předpokládaných nebo prokázaných zdrojů či ohnisek kontaminace (zde je důležitá zejména predispozice migrace znečištění, zatímco expoziční scénáře a přijatelná míra rizik jsou již prakticky definovány).
KDY JE ANALÝZA ZBYTEČNÁ
Analýza rizik je zcela zbytečná v případech, kdy zákonné normy jednoznačně stanovují závazné limity "rizikovosti" (pitná voda, povrchové vody, pracovní prostředí apod.) a kdy je prokázáno překročení těchto limitů a je jasně specifikována příčina tohoto překročení. V daných případech by měly mít správní orgány možnost jednat okamžitě.
U havárií doporučuje ministerstvo použití analýzy rizik až po dokončení havarijního zásahu pro zhodnocení reziduálních rizik a stanovení doporučených cílových limitů pro "dočištění" místa havárie, a to opět pouze v případech, kdy limity kvality životního prostředí nejsou jasně stanoveny zákonem.
Oba metodické pokyny nahrazují předcházející Metodický pokyn pro zpracování analýzy rizika z roku 1996 (publikovaný jako Příloha Zpravodaje MŽP č. 8/1996). Nový název a pojetí rozšiřuje využití analýzy rizik nad dosavadní rámec problematiky starých ekologických zátěží na všechna kontaminovaná místa bez ohledu na to, jakého původu kontaminace je a kdy vznikla.
(Plné znění metodických pokynů je k dispozici na www.env.cz)
