Přerovská Precheza vyrábí přibližně jedno procento světové produkce titanové běloby. Na jednu tunu výrobku zde vznikalo několikanásobné množství odpadů. Jejich množství se podařilo snížit na minimum díky tomu, že v Přerově nevnímali odpady jako izolovaný problém, ale jako součást toku materiálů.
Tohoto výsledku se podařilo v Precheze dosáhnout díky vytvoření komplexu výrob a zdokonalením výrobních zařízení, takže málo hodnotné odpady mohly být certifikovány jako výrobky a je možné je uplatnit na trhu.
Do komplexu výroby v závodě vstupuje ročně kolem 200 tisíc tun surovin, pouze zhruba čtvrtina z tohoto množství je však výsledný produkt - titanová běloba. Zbytek tvořily odpady nebo meziprodukty, jejichž hodnota je ve srovnání s hodnotou základního produktu téměř zanedbatelná, měly však negativní vliv na životní prostředí, nehledě na ekonomickou nevýhodnost jejich odstraňování. Zavedení postupů čistší produkce znamenalo práci hlavně v oblasti marketingu - tj. nalezení odbytu pro materiály, které byly dříve odpady.
TITANOVÁ BĚLOBA
Ačkoliv je běloba vyráběna postupy velkotonážní výroby, nejde rozhodně o běžnou komoditu. Její vlastnosti se liší podle jednotlivých výrobců, a je proto považována za značkový výrobek. Má vysoký index lomu a optimální optické vlastnosti - ve světové výrobě bílých pigmentů představuje 75 % právě titanová běloba. Z její celkové produkce se 60 % spotřebuje do nátěrových hmot, 20 % do plastů a pryže a 13 % do papíroviny. Titanová běloba se však používá i v potravinářství a kosmetice, protože je inertní a nejedovatá.
Výroba sulfátovým způsobem (používaným v Precheze) má jako surovinu nerost ilmenit (FeO.TiO2), který dříve paradoxně sloužil jako černý pigment. Ilmenit se rozloží koncentrovanou kyselinou sírovou na titanylsulfát a síran železnatý (přičemž se železnými odstřižky brání oxidaci železa na FeIII). Roztok se pak krystalizuje - v tomto kroku odpadá zelená skalice, která byla donedávna nejvýraznějším proudem meziproduktů z výroby. Získaný titanylsulfát se pak hydrolyzuje na oxid titanu. Surový produkt se ještě upravuje kalcinací, mletím a povrchovými úpravami, které patří k know-how výrobce. Základní schéma toků materiálů při výrobě je na obr. 1.
RAZANTNÍ ŘEŠENÍ
Titanová běloba se v Přerově začala vyrábět v roce 1968. Od počátku byla tato výroba zamýšlena jako "bezodpadová" - zelená skalice měla sloužit jako surovina pro výrobu železitých pigmentů. To se nepodařilo na sto procent realizovat, takže se část zelené skalice začala hromadit na skládce, až skladované objemy dosáhly více než 350 tisíc tun. Podobně se na odkalištích shromažďoval zbarvený sádrovec po neutralizaci kyselých vod z provozu.
Po roce 1990 začala být problematika odpadového hospodářství v Precheze řešena razantně. Teprve od roku 2002, více než třicet let po zahájení výroby, však komplex výrob v závodě funguje tak, že množství skutečně produkovaných odpadů je minimální - méně než 1,5 % množství vstupních surovin.
Jak v Precheze docílili, že z 200 tisíc tun surovin produkují pouze zhruba 3000 tun odpadů ročně, a to i přesto, že výroba za tu dobu vzrostla dvaapůlkrát (z 20 na 50 tisíc tun ročně)? Jak už jsme řekli - hlavně tím, že z odpadů dokázali udělat výrobky.
Kyselina sírová, kterou si Precheza vyrábí sama, se vyrábí ze síry kontaktním způsobem s více než 99% účinností. Plyny po kalcinaci zelené skalice, které rovněž obsahují oxidy síry, se zachycují a slouží také k výrobě kyseliny.
Zelená skalice, odpadající při výrobě titanové běloby, se zpracovává na řadu železitých červených pigmentů. Převážná část jde ale na výrobu koagulantu na úpravu vody, který se vyrábí oxidací skalice kyslíkem. Tato výroba nejenže spotřebovává meziprodukty z výroby, ale také postupně zpracovává staré zásoby skalice z mezideponie a snižuje tak starou zátěž. Prodej koagulantu dosáhl takových objemů, že je dokonce nutné zelenou skalici jako surovinu nakupovat od externích organizací.
Významného posunu v množství odpadů se podařilo docílit rozdělením technologických vod do dvou proudů: vod bez barevných nečistot a vod s červenými barvivy. Zatímco před rozdělením šel zbarvený nekvalitní sádrovec hlavně na odkaliště, nyní se neutralizací bezbarvých vod získává kvalitní bílý sádrovec, který se prodává jako certifikovaný výrobek pro stavební účely a jako hnojivo. Z barevných technologických vod se získává červený sádrovec, využívaný pro rekultivace, kde jeho zbarvení nevadí. Odstranění velmi nepříznivé vlivu na životní prostředí se podařilo díky dlouhému a intenzivnímu úsilí zainteresovaných lidí, a zejména zaměřením na marketing potenciálních produktů.
S využitím materiálu, který vznikl v rámci projektu VaV "Prvky a vztahy v systému odpadového hospodářství" řešeného v Centru inovací a rozvoje, Praha, autoři Ing. Vojtěch Vaněček, CSc., a Ing. Ivan Zika.
