Patřím k těm, kteří se dali na odpady z přesvědčení. Bylo tak silné, že jsem opustil stavařskou praxi a dal se ke komunální firmě, která si podporu třídění a recyklace dala do vínku i názvu. Vždycky mě dělalo "zle", když se na stavbách před kolaudací zahrnovaly panely, cihly izolace..., ale to je snad minulost.
Systém recyklace už léta funguje a není třeba ho nijak podporovat uměle. To, co vyrobíme tříděním, drcením, zase všechno prodáme. V případě betonu se o něj odběratelé dokonce perou. Proč? Protože ceny jsou velmi nízké a recykláty dobře upotřebitelné.
Naše výroba, recyklace, zpracování (nebo jak to zákonodárce nazve) závisí od toho, jak kvalitní odpad nám dodavatelé dodají.
ODPAD JE PRO NÁS SUROVINA
Jenže "dvěstědevadesát čtverka" nám pořádně zatopila (vyhláška č. 294/2005 o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady). Proč? Podívejme se v krátkosti na praktický průběh procesu prokazování, dokladování a nakonec převzetí odpadů. Mluvíme totiž pořád o odpadu, přestože pro nás je to surovina.
Vyhláška krásně nastavila způsob jak dokladovat odpad. Dodavatel odpadu "musí předat osobě oprávněné k provozování zařízení Základní popis odpadu" a dále při každé dodávce odpadu prohlásit "čestným prohlášením", že se jedná o stejný odpad.
V praxi to vypadá takto. Pro naše zákazníky jsme připravili tiskopis, abychom jim prokazování ulehčili. Tiskopis se nám vrátí někdy až po třetí dodávce odpadu. Není však vyplněn v kolonce druh odpadu. V lepším případě obsahuje název a adresu místa vzniku odpadu přesně, avšak dosti široce: rekonstrukce a stavby obytných objektů například v regionu střední Moravy. Neměl náhodou obsahovat adresu vzniku odpadu, to jest město, ulici, číslo popisné?
Jaký mám v ruce nástroj na zjištění, že se bude skutečně jednat o odpady z regionu střední Moravy a nebo občanských staveb? Vůbec žádný. Nechci si zákazníka rozházet a poslat ho ke konkurenci. Nemám k dispozici žádné sankce pro neukázněné zákazníky. Jediné, co můžeme říct, je: "Nesplnili jste požadavek vyhlášky, obraťte auto a jeďte pryč, protože jinak vás hlásíme příslušnému úřadu."
ÚČINNÁ KONTROLA NENÍ MOŽNÁ
Systém nám neumožňuje účinně kontrolovat kvalitu odpadu na vstupu do zařízení. Tím nás jako podnikatele nutí přijímat neúměrné riziko ekonomické, ekologické a nakonec morální - protože my jako firma jsme ti, kteří něco porušují, nemají v pořádku papíry a úřady na nás hezky mohou ukázat prstem, přestože původcem odpadů nejsme.
Odpad tedy nakonec převezmeme, musíme, naše zákazníky většinou známe a musíme jim důvěřovat. Při převzetí odpadu nám totiž podle mého názoru vyhláška nenařizuje vyžadovat protokol o rozboru pod tab. 10.1. a 10.2., a taky to prakticky nejde provést. Stavební firmy většinou dodají z jedné stavby do 50 tun odpadu v ceně do 10 tis Kč. Rozbor včetně ekotoxicity by stál minimálně 18 tis. Kč. Stavaři by se nám vysmáli, kdybychom při každé změně adresy vzniku odpadu vyžadovali protokol o rozboru.
CO SE MŮŽE STÁT DÁL?
Odpad shromažďujeme v klidu ke zpracování, zpracujme ho, odstraníme nepatřičné příměsi, upravíme vlhkost, křivku zrnitosti a požádáme o rozbor akreditovanou laboratoř.
Musíme, protože vyskladňujeme upravený odpad pro použití na povrchu terénu. Také bychom měli vyžadovat oprávnění k nakládání s odpady od každého odběratele.
Co ale když zkoušky nevyjdou? Kdo, nebo co selhalo ? Nikdo, doklady jsou na hromádce, všichni čestně prohlásili, že jejich odpady mají předpokládané vlastnosti.
Jenom my však máme velký problém. Morální - proč jsme to vůbec recyklovali? Ekologický - abychom se nechovali jako darebáci. A taky ekonomický - kam s nevyhovujícím recyklátem, aby to firmu nezruinovalo. Vím, že jednoduchá řešení neexistují, ale při obrovském množství zpracovávaných stavebních odpadů by mohlo někomu stát za to nastavit prakticky proveditelný, a tedy právem vynutitelný proces převzetí, zpracování a využití stavebních odpadů. A taky ten systém nekompromisně kontrolovat u těch, kteří odpad produkují. Nebo po nás bude stát dál chtít, abychom přebírali riziko a čekat, jak dlouho to vydržíme?
Jestliže je původce odpadu povinen plnit své povinnosti podle § 16 zákona a není mezi nimi uvedeno, že musí mít ke každému druhu odpadu zpracován automaticky Základní popis odpadu a protokol o odběru a rozboru odpadu, tak je zřejmé, že to po původci nikdo nebude vyžadovat. Bude to však vyžadováno po provozovateli zařízení. Chápu, že u provozovatele zařízení se podstatně jednodušeji a rychleji zkontroluje celá řada původců odpadu.
Nebylo by tedy vhodné, aby povinnosti měl skutečně původce odpadu a nepřenášely se fakticky na provozovatele zařízení?
Ing. Miloslav Maňásek
ředitel-jednatel OTR, s. r. o.
