Břemeno poplatkové povinnosti u poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů zatěžuje podle zákona o místních poplatcích fyzickou osobu, která má v obci trvalý pobyt.
Obce při stanovení, kdo je poplatníkem tohoto poplatku (poplatkové povinnosti), zpravidla vycházejí pouze z ustanovení § 10b odst. 1 písmene a) zákona o místních poplatcích, bez přihlédnutí k předpisům souvisejícím. Citované ustanovení nerozlišuje stáří a nepřihlíží ani k individuálnímu stupni vývoje daného jedince. To ale neznamená, že by zákonodárce ve stávající platné právní úpravě neakceptoval stáří, nebo že by nepřihlížel k individuálnímu stupni vývoje daného jedince. Proto se nelze zcela ztotožnit s názorem, že lze stanovit tuto povinnost plošně každé fyzické osobě.
Obecní úřady si často uvědomují právní komplikace, které mohou nastat, až v okamžiku, kdy nedojde k úhradě stanoveného poplatku za nezletilé osoby. Složitost problému vyplyne poté, když má příslušný obecný úřad postupovat podle ustanovení § 11 zákona o místních poplatcích.
POSTUP PODLE ZÁKONA
V tomto ustanovení je mimo jiné stanoveno, že nebudou-li poplatky zaplaceny (odvedeny) ve stanovené lhůtě nebo ve správné výši, vyměří obec poplatek platebním výměrem. Platební výměr je ale nutné vystavit na konkrétní osobu a řádně ho doručit. Co však dělat v okamžiku, kdy uloženou poplatkovou povinnost nesplnila nezletilá osoba. Logicky lze konstatovat, že např. dvouletý jedinec si těžko přečte obecní vyhlášku a pochopí důsledky nesplnění povinnosti.
Příslušný obecní úřad v procesním postavení správce daně musí vycházet při vymáhání daňových nedoplatků - místních poplatků - zejména z ustanovení § 1 a § 73 ZSDP. Blíže konkretizovaný postup orgánů obcí při vymáhání poplatků je stanoven v občanském soudním řádu, zejména v části šesté. Při vymáhání daňových nedoplatků vůči nezletilým daňovým subjektům nelze opomenout, že nezletilí požívají zvýšené právní ochrany.
Podle občanského zákoníku mají nezletilí způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku. Je také nutno akceptovat zejména § 9 odst. 1 ZSDP, kde je stanoveno, že každý může před správcem daně samostatně jednat v takovém rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práva a brát na sebe povinnosti. Pokud tomu tak není, jednají jeho zákonní zástupci. Rodiče (zákonní zástupci) jsou povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje.
Podle mého názoru nebude po právní stránce průchodné plošné stanovení poplatkové povinnosti od určité věkové hranice, ani vymáhání těchto neuhrazených poplatků. Složitost stanovení povinnosti nezletilému poplatníkovi vyplývá i z § 31 odst. 3 a 4 ZOR - zákonodárce respektuje individuální rozumový vývoj každého nezletilého jedince za současné akceptace povinnosti nezletilého podílet se na společných potřebách celé rodiny, a to pokud má nezletilý vlastní majetek nebo příjem.
Další obtížně splnitelnou zákonnou podmínku při vymáhání poplatků za nezletilým lze spatřovat v § 37a ZOR, kde je stanoveno, že výnosu majetku dítěte lze použít nejprve pro jeho vlastní výživu a teprve potom přiměřeně i pro potřebu rodiny.
V odůvodněných případech (například exekuce na majetek nezletilého) ustanoví soud pro zvýšenou ochranu jeho jmění opatrovníka. Nezletilý vlastně nemusel zavinit skutečnost, že zákonný zástupce neuhradil poplatek stanovený platebním výměrem, ani si tuto povinnost nemusel uvědomit. Při vymáhání tedy nezbude obecnímu úřadu v procesním postavení správce daně nic jiného, než obtížně prokazovat mladistvému zavinění, že vědomě nesplnil povinnost uloženou v obecní vyhlášce nebo v platebním výměru.
A KDYŽ NEMÁ MAJETEK...
Ne každý nezletilý má vlastní příjem nebo majetek. Vymáhání neuhrazených a v podstatě nevymahatelných poplatků po nezletilých, kteří nemají vlastní příjem nebo majetek, znamená v konečném důsledku porušení základních práv, a to za současné ztrátovosti na příjmech do rozpočtu obce (míněny jsou vynaložené nutné výdaje na vymáhání těchto dobrovolně neuhrazených poplatků).
Protože způsobilost fyzické osoby k povinnostem vzniká podle § 7 OZ narozením, je přípustné stanovit poplatkovou povinnost i nezletilcům podle § 10b zákona o místních poplatcích, ale pouze za současného splnění zákonných podmínek uvedených v § 2 odst.2, § 6 § 7 § 9 § 10 ZSDP, § 8 § 9 a 26 o.z. a § 31 ZOR.
Pokud je povinnost stanovena přímo nezletilci, musí v takovém případě znít platební výměr na nezletilce s podmínkou současné akceptace § 9 § 10 § 17 ZSDP, § 9 a 26 o.z. a § 31 ZOR. ( Pozn. autora - je všeobecně ustálen právní názor, že nelze uložit nesplnitelnou povinnost).
DAŇOVÁ EXEKUCE
Pokud nebude poplatek za komunální odpad za nezletilce uhrazen zákonným zástupcem dobrovolně, lze jej postupem podle § 73 a násl. ZSDP vymáhat. Nezletilec je sice samostatně majetkově odpovědný za splnění poplatkové povinnosti pokud má vlastní příjem nebo vlastní majetek, ale daňová nebo soudní exekuce je v praxi proveditelná pouze výjimečně - je totiž nutné současně mít za zcela prokázané, že nesplnění poplatkové povinnosti spočívá plně na nezletilém. Pro úplnost informací lze dodat, že exekuční řízení na stavební spoření, které bylo založeno v prospěch nezletilého, by pak bylo možné vést pouze výjimečně, a do řízení by musel přistoupit opatrovník.
Ve výše uvedených případech lze shodně dodat, že v exekučním příkazu bude jako dlužník uveden nezletilec, jako poddlužník příslušný orgán vyplácející dávku, nebo příslušná instituce (společnost). Exekuční příkaz bude doručován tomuto orgánu nebo instituci a zákonnému zástupci nezletilce, který může za nezletilce podávat námitky, jakož i uplatňovat všechny ostatní opravné prostředky a jiné úkony ve vymáhacím řízení.
Závěrem je nutno konstatovat, že nezletilá osoba má omezené reálné možnosti k získání finančních prostředků při současném ze zákona omezeném právu těchto osob nakládat s těmito finančními prostředky nebo s jiným movitým a nemovitým majetkem. Logicky bude i v praxi značně omezena možnost vymáhat jakékoliv finanční prostředky po těchto osobách, a tato vymáhací činnost bude v konečném důsledku neefektivní, nebo i ztrátová. Výše uvedené lze aplikovat i při řešení problému vymáhání za nesvéprávnou osobou s přihlédnutím ke specifickým znakům.
Po právní stránce je obtížné a problematické stanovit všeobecnou (plošnou) povinnost úhrady místních poplatků obecně závaznou vyhláškou nebo rozhodnutím, případně i vymáhat již takto stanovené poplatky po nezletilých, bez přihlédnutí k individuálnímu stupni vývoje daného jedince ve smyslu splnění zákonných podmínek Plošné stanovení poplatkové povinnosti za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů se rozhodně neobejde bez následných komplikací.
Uložení povinnosti uhradit poplatky mladistvým lze jen za splnění podmínek vyžadovaných zákonem nebo těm subjektům práva, které zajišťují výkon práv a povinností nezletilých osob, a to pouze v rámci zákonného zmocnění, přičemž je nutno dodržet soulad s obecně platnou právní úpravou (např. zákoně o rodině).
Určitým řešením by bylo zákonné uložení povinnosti uhradit poplatky za nezletilou nebo nesvéprávnou osobou pouze těm subjektům práva, které zajišťují výkon práv a povinností nezletilých nebo nesvéprávných osob, a to pouze v rámci zmocnění zákonem. Jako nejsnadnější řešení by bylo zjednodušení a zpřesnění stávající legislativy v zákoně o místních poplatcích a ZSDP ve smyslu uložení zákonné povinnosti odvádět za mladistvé osoby poplatkovou povinnost. Legislativně by pak mohla být tato povinnost upravena obdobně, jako je tomu například u daně ze závislé činnosti fyzických osob.
Josef Šrotýř
prom. práv.
Přehled zmiňované legislativy
Zákon č. 565/1990 Sb. České národní rady ze dne 13. prosince 1990 o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (ZSDP)
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
Zákon o rodině, č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (ZOR)
