Abychom mohli mluvit o udržitelném rozvoji, musíme si nejdříve definovat, co vlastně udržitelný rozvoj je. Podle jedné z definic je to takový rozvoj, při kterém uspokojování našich potřeb neomezuje možnosti našich potomků uspokojovat své potřeby. Tuto definici pokládám já osobně za pokryteckou.
Dovolím si navrhnout jinou definici: Udržitelný rozvoj je takový, při kterém jsou díky inovacím a změnám technologií objevovány nové materiálové i energetické zdroje rychleji, než jsou stávající zdroje spotřebovávány, a kvalita života se zvyšuje.
ZÁKONY POPISUJÍ IDEÁLNÍ STAV
Letos je to již 130 let od smrti významného vědce Henriho Luise Le Cha^teliera. Tento fyzikální chemik formuloval princip, podle kterého se každý systém při jakékoli změně podmínek opět snaží dosáhnout rovnováhy. Tento princip, který je základem řady technických oborů, bohužel málo využívají (alespoň podle mne) ekonomové a právníci. Právě ti, kteří zásadním způsobem pomocí zákonů či hospodářských politik ovlivňují limity našeho chování a efektivitu investic.
Zákony často popisují jakýsi ideální stav a trestají nedovolené odchylky od něj. Zvláště v našich zemích je často vidět snaha pomocí soustavy příkazů a zákazů nastavit tento ideální stav. Jak však dobře víme, systém si vždy najde svoji rovnováhu a nenamlouvejme si, že lidské společenství je systémem, ve kterém přírodní zákony neplatí.
Česká republika se za svou velmi krátkou historii pokusila mnohokrát v oblasti energetiky či nakládání s odpady dokázat nemožné. Rozsáhlým dotačním programem se například pokusila motivovat občany i obce k přechodu na ušlechtilá paliva - elektrické přímotopné systémy nebo program plynofikací. Stačil však relativně nízký nárůst ceny a lidé se vrátili opět k tuhým palivům.
Stav je však mnohem horší, než by mohl být. Namísto investic do moderních kotlů na tuhá paliva či dřevo, namísto investic lidí, obcí i státu do úspor energií dochází k návratu ke starým zařízením. Obce, splácející státu úvěry na zavedení plynu, pochopitelně nemají na nové úvěry, které by jim umožnily snížit jeho spotřebu. Navíc nová zákonná opatření dále zhoršují situaci.
K úsporám však není třeba žádný audit nebo zákon schválený poslaneckou sněmovnou. Stačí jen jediné - městu se to musí vyplatit. Pokud občan, obec nebo firma zjistí, že z úspor za energie je možné financovat investici, udělá ji - systém si najde novou rovnováhu.
STÁT BY MĚL NASTAVIT PARAMETRY
Naprosto stejně je třeba postupovat v otázce využívání odpadů. Stát (EK) by měl nastavit základní parametry, a to nikoli jen nařízeními, ale zejména nastavením úrovně daní a poplatků. V naší zemi není vysokými poplatky zatížena výroba či dovoz nebezpečných chemikálií, ale jejich ukládání na skládku. To vede samozřejmě k tomu, že se část "podnikatelů" snaží této povinnosti vyhnout.
Stát sice platí úředníky, kteří dodržování zákona kontrolují, ale vždy existuje riziko, že se za použití legálních prostředků pomocí tzv. díry v zákonu nebo nelegálním způsobem najde efektivnější - lacinější řešení. I zde však existují dobré příklady.
Zavedení tzv. poplatku na hlavu - tedy jakési rovné "daně" - sice snížilo finanční motivaci třídit odpad, ale zároveň snížilo i motivaci zbavovat se odpadů jiným způsobem, např. zakládáním nelegálních skládek či jeho domácím spalováním. V Kladně se po zavedení této platby zvýšila kapacita nádob na komunální odpad asi o třetinu, zároveň však stoupla hmotnost tříděných odpadů na obyvatele. Také se snížil počet černých skládek a klesla tzv. odpadová turistika, kdy na frekventovaných místech byla potřeba nádob vyšší o více než 300 %. Příliš vysoká zátěž však vede ke snaze vyhnout se jí, což jsme v posledních týdnech viděli velmi dobře na našich hranicích, zejména s SRN.
VYUŽITÍ ODPADŮ JAKO PALIVA
Naše město se pokouší nalézt ten nejefektivnější způsob nakládání s komunálními odpady. Zatím je veškerý směsný komunální odpad ukládán na skládku. Energetické využití je v ČR velmi složité. V únoru letošního roku SMOČR ve spolupráci s dalšími subjekty odrazil pokus části MŽP prakticky administrativně vyloučit energetické využití odpadů. Záminkou bylo to, že se energeticky využívají "nekvalitní" (!) odpady, resp. že popis alternativního paliva je příliš náročný.
Rovněž z ekonomického hlediska je využití odpadů jako paliva náročné. Při přidání tzv. obnovitelného zdroje paliv do energetického kotle se zvyšuje výkupní cena elektrické energie. Proč neplatí stejná pravidla pro energii vyrobenou z odpadů?
O tom, zda se z ropy nebo uhlí vyrobí plast, který se po použití energeticky využije, nebo zda se ropa nebo uhlí energeticky využijí přímo a plasty budeme dále skládkovat, by měly rozhodovat celkové náklady. Pokud je stát pomocí daní správně nastaví, nikdo již na skládku energeticky využitelné odpady odkládat nebude. Nikdo přece nebude dělat něco, co se nevyplatí.
Jak tedy efektivně využívat odpady? Především nastavit dobře podmínky. O ostatní se již přírodní zákony a racionálně uvažující subjekty postarají samy. Pokud chceme, aby se odpady efektivně materiálově a energeticky využívaly, nestavme tomuto procesu do cesty ekonomické či byrokratické bariéry. Využití odpadů musí být nákladově srovnatelné s využitím přírodních zdrojů.
Pokud chceme tento proces nastartovat, využívejme spíše nepřímé nástroje. Raději daně než dotace. Pokud totiž tento systém budeme dlouhodobě vychylovat z rovnováhy pomocí dotací, po jejich odejmutí se zhroutí. Využívejme odpady racionálně. Pokud je materiálové využití extrémně finančně náročné, využijme je energeticky.
Nastavme pravidla tak, aby se vyplatilo je dodržovat, nebo alespoň tak, aby jejich nedodržování nebylo velmi výhodné. Zdaňujme při spotřebě (nákupu), ne při odkládání. Finance odsávané ze systému do něj vracejme, z poplatků za ukládání odpadků na skládky by mělo být financováno jeho zlepšování, nikoli provoz bazénů a fotbalových týmů.
Systém si svou rovnováhu najde.
Ing. Dan Jiránek
primátor města Kladna
