Národní kontrolní úřad nedávno zveřejnil zprávu o kontrole zpoplatňování nebezpečných odpadů a hospodaření s finančními prostředky státu při nakládání s nebezpečnými odpady (NO). Kontrola se zaměřila na období let 2002 až 2004 a proběhla u sedmnácti subjektů (SFŽP, ČIŽP, MŽP, několik finančních úřadů, vybrané velké i malé firmy).
Z kontrolních zjištění vyplývá, že systém výběru a odvodu poplatků za ukládání nebezpečných odpadů je komplikovaný, způsob vymáhání dlužných poplatků nefunkční. Pokuty za porušení jednotlivých ustanovení zákona o odpadech byly ukládány na spodní hranici pásma možné výše pokut, přesto byly v odvolacích řízeních často snižovány.
Dovoz odpadů do České republiky je sice až na výjimky zakázán, přesto se vyskytuje velký počet subjektů, které využívají nejasnosti legislativy. Proces potrestání nelegální přepravy odpadů přes ČR je z důvodu nedostatečné legislativní úpravy neúčinný.
Nejasnost právních předpisů pro odpadové hospodářství, nepřesné definice, časté změny, komplikovanost a opožděnost jejich úprav se projevují v nízké účinnosti současné právní úpravy.
VYBÍRÁNÍ POPLATKŮ A POKUT
Příjmy z SFŽP z rizikové složky poplatků za ukládání NO na skládky a pokut za porušení povinnosti podle zákona o odpadech dosáhly v letech 2002 až 2004 celkové výše 378 432 tis. Kč.
Systém výběru a odvodu poplatků za ukládání NO na skládky je podle NKÚ komplikovaný, nepřehledný a málo účinný.
Zdrojem informací o množství zpoplatněných odpadů uložených na skládku je souhrnná evidence (podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. i) zákona o odpadech). Tuto činnost zajišťuje CeHO (Centrum pro hospodaření s odpady VÚV TGM, Praha) na základě údajů zasílaných provozovateli skládek.
Množství skládkovaného NO podle souhrnné evidence ovlivňuje celková výše nezpoplatněných NO vykazovaná jako technologický materiál na technické zabezpečení skládky (TZS). Množství nezpoplatněného NO na TZS za roky 2002 až 2004 bylo podle souhrnné evidence 475 tis. tun, tj. 46 % z celkového objemu NO přijatého na skládky.
Další skutečností, která ovlivňuje vykazované množství NO a ovlivňuje výši rizikové složky poplatků, je nepřesná evidence vedená u provozovatelů skládek. Celková výše vybraných rizikových poplatků by se měla rovnat celkovému množství skládkovaného NO podle souhrnné evidence vynásobenému sazbou za rizikovou složku poplatku za skládkování. Ve skutečnosti tomu tak není a objem finančních prostředků, které byly za roky 2002 až 2004 skutečně odvezeny SFŽP, je o 748 285 tis. Kč nižší (tab. 2).
Ze zjištěných skutečností je zřejmé, že provozovatelé skládek nebezpečných odpadů neodváděli vybrané poplatky za ukládání NO na skládky SFŽP buď vůbec, nebo nikoli k poslednímu dni následujícího kalendářního měsíce. Platby zasílali kumulovaně bez rozlišení řádných plateb a nedoplatků. Při odvádění poplatků neplnili provozovatelé povinnost informovat SFŽP o dlužných poplatcích. Podle evidence SFŽP podali pravidelná měsíční hlášení v roce 2003 pouze tři z 38 provozovatelů skládek NO a v roce 2004 pouze jeden. Provozovatelé skládek měli rovněž nedostatky a chyby v průběžné evidenci o produkci a způsobech nakládání s odpady, v hlášeních o roční produkci a nakládání s odpady za uplynulý rok, případně hlášení chyběla. To vyplývá například z údajů souhrnné evidence za roky 2002 až 2004, kdy pouze jeden provozovatel z 38 provozovatelů skládek NO odvedl poplatek ze stejného množství odpadů, jako uvedl v hlášení o roční produkci a nakládání s odpady. Nedostatky se objevily také při vytváření finanční rezervy, jejíž výše neodpovídala množství uloženého NO na skládku.
Provozovatelé skládek NO využívali nedostatků legislativy, která neurčovala maximální množství technologického materiálu na zabezpečení skládky. V některých případech vykazovali i přes 90 % uloženého odpadu na TZS.
Pro nápravu tohoto stavu vydalo MŽP vyhlášku č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, která s účinností od 5. 8. 2005 stanoví, že množství technologického materiálu na TZS může dosáhnout nejvýše 25 % objemu všech odpadů uložených na skládce za každý kalendářní rok.
Do doby ukončení kontroly nebyla u kontrolovaných provozovatelů skládek NO stanovená legislativní úprava promítnuta do schválených provozních řádů.
PLACENÍ POPLATKŮ A PENÁLE
SFŽP nemá právo kontrolovat placení poplatků. Toto právo mají ČIŽP, obecní a krajské úřady. Obecní úřady však nemají dostatečný ekonomický stimul kontrolovat placení rizikové složky poplatku, neboť tato není jejich příjmem, a naopak penále z odvezeného poplatku jejich příjmem je.
Místně příslušné obecní a krajské úřady kontrolu placení poplatků neprováděly buď vůbec, nebo jen v minimálním rozsahu. ČIŽP provádí kontrolu placení poplatků u provozovatelů skládek pouze namátkovým způsobem.
Hlášení o dlužných poplatcích nejsou provozovateli skládek konečnému příjemci SFŽP zasílána, v důsledku toho SFŽP nedává podněty krajským úřadům k vydání rozhodnutí zaplatit dlužný poplatek, a proto nemohou být poplatky FÚ následně vymáhány.
Pokuty za porušení jednotlivých ustanovení zákona o odpadech byly ČIŽP ukládány na spodní hranici pásma možné výše pokut. Výše horních limitů stanovených v zákoně o odpadech je v rozmezí 300 tis. až 10 mil. Kč. Průměrná výše pokuty uložené ČIŽP byla pouze 37 tis. Kč (minimální pokuta byla uložena ve výši 800 Kč a maximální ve výši 1,5 mil. Kč).
Podle údajů předaných ČIŽP byla celková výše pokut v odvolacím řízení snížena MŽP o 4729 tis. Kč. Průměrná výše uložené pokuty po odvolání se snížila z 37 tis. Kč na 34 tis. Kč, tj. o 8,1 %. Nejčastějšími důvody pro snížení pokut byla podle vyjádření MŽP skutečnost, že prvoinstanční orgán shledal pokutu neúměrně vysokou.
Kontrolou u vybraných FÚ byla zjištěna 64% úspěšnost vymáhání pokut. Celková zbývající nevymožená dlužná částka na pokutách uložených ČIŽP za období 2002 až 2004 činila k 30. 11. 2005 u těchto FÚ celkem 3306 tis. Kč.
PŘESHRANIČNÍ PŘEPRAVA ODPADŮ
U MŽP a ČIŽP se kontrola také zabývala podmínkami pro přeshraniční přepravu odpadů. Při přeshraniční kontrole přepravy odpadů jsou uplatňována pravidla uvedená v Basilejské úmluvě o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování, která vstoupila pro ČR v platnost 5. 5. 1992.
ČIŽP může kontrolovat pouze nakládání s odpady u právnické a fyzické osoby oprávněné k podnikání. Není ze zákona o odpadech oprávněna kontrolovat výrobky. V praxi se vyskytuje velký počet subjektů, které odpad deklarují jako výrobek. Tyto pak nejsou ze strany ČIŽP kontrolovatelné.
Ve věci dovozu odpadů do ČR vykonává MŽP působnost příslušného správního úřadu pro přeshraniční přepravu odpadů. Komunikaci se sousedními státy ovlivňuje skutečnost, že ne ve všech státech Basilejské úmluvy je příslušným správním úřadem pro přeshraniční přepravu odpadů pouze jediný úřad, ale například ve Spolkové republice Německo je víc než třicet kompetentních úřadů.
Všechny členské státy mají povinnost předávat před koncem každého kalendářního roku zprávu za uplynulý kalendářní rok podle čl. 13 Basilejské úmluvy jejímu sekretariátu. Zpráva za rok 2004 nebyla za ČR do doby ukončení kontroly předána. Informace týkající se konkrétního nakládání s odpady v ostatních smluvních zemích ČR získává obtížně, a to zejména přímým jednáním s příslušnými kompetentními úřady sousedních zemí. Souhrnné informace za všechny země lze získat prostřednictvím sekretariátu Basilejské úmluvy až po jejich zpracování.
Při porušení předpisů může celní úřad stanovit kauci podle ustanovení § 77 odst. 8 zákona o odpadech.
V období od 28. 4. 2005 do 14. 6. 2005 stanovily celní úřady sedm kaucí za nedovolenou přepravu v celkové výši 250 tis. Kč.
Pro další nakládání s uloženými kaucemi neexistuje zákonná právní úprava, a z toho důvodu ČIŽP v těchto případech nezahájila správní řízení o uložení pokuty. Uložené kauce byly vráceny dopravcům i s úroky, a to i přesto, že přeshraniční odpad se dostal do ČR nedovolenou přepravou či v rozporu s povolením. Proces potrestání nelegální přepravy odpadů přes ČR je z důvodu nedostatečné legislativní úpravy neúčinný.
Kompletní zprávu o kontrole naleznete na www.nku.cz.
Zdroj: NKÚ, redakčně upraveno
Hlavní nalezené nedostatky
Systém výběru a odvodu poplatků za ukládání NO na skládky je komplikovaný, způsob vymáhání dlužných poplatků nefunkční. Umožňuje průvodcům a provozovatelům skládek NO poplatek za ukládání NO na skládky buď neplatit vůbec, nebo jen v minimální výši.
Výši poplatků za ukládání NO značně ovlivňovalo množství NO vykazované provozovateli skládek jako technologický materiál na zajištění skládky. Nebylo stanoveno maximální množství technologického materiálu na TZP, a proto mohlo být v průměru na TZS použito až 46 % z NO ukládaného na skládky.
V letech 2002 až 2004 SFŽP obdržel pouze 32 % z celkové výše rizikové složky poplatků za ukládání NO vypočtené podle souhrnné evidence. Skutečně odvedená výše poplatků SFŽP tak byla o 748 285 tis. Kč nižší než vypočtená.
Pokuty za poručení povinností v odpadovém hospodářství byly ČIŽP ukládány na spodní hranici pásma možné výše pokut. Přesto odvolací orgán (MŽP) shledal pokuty jako neúměrně vysoké a průměrná výše uložené pokuty se po odvoláních spíše často snížila.
S ohledem na nízkou výši uložených pokut a relativně vysoký počet porušení zákona o odpadech je zřejmé, že ukládání pokut není dostatečně účinné.
Dovoz odpadů do ČR k odstranění je až na výjimky zakázán, proto se vyskytuje velký počet subjektů, které využívají nejasnosti legislativy a odpad deklarují jako výrobek. Úroveň toku informací není pro současné potřeby smluvních zemí Basilejské úmluvy dostatečná.
Nejasnost právních předpisů pro odpadové hospodářství, nepřesné definice, časté změny, komplikovanost a opožděnost jejich úprav se projevují v nízké účinnosti současné právní úpravy.
