Česká inspekce životního prostředí již řešila několik případů souvisejících s nedovolenou přeshraniční přepravou odpadů. Probíhající kontroly ukázaly několik typů opakujících se nedostatků.
Všeobecně se dá říci, že odpady určené k odstranění je do ČR zakázáno přepravovat. Z ČR lze přepravovat odpady za účelem odstranění pouze do členských zemí EU a zemí OECD, které jsou zároveň smluvními stranami Basilejské úmluvy (např. Švýcarsko, Norsko, Lichtenštejsko, Island), přičemž je vždy nutný souhlas příslušného orgánu přijímajícího státu. Při přepravě z ČR do zemí podle Basilejské úmluvy je nutný i souhlas MŽP ČR. Všechny dotčené orgány mohou stanovit podmínky pro přepravu.
Odpady určené k využití lze přepravovat za podmínek stanovených podle zařazení odpadů na tzv. barevné seznamy (zelený - volný pohyb, žlutý - oznámení, červený - souhlas, nezařazený - souhlas).
Z nařízení Rady EHS č. 259/93 vyplývá, že přeprava odpadů zařazených na žlutý, červený seznam či nezařazené odpady musí být předem odsouhlasena (oznámena) dotčenými orgány zemí, jichž se přeprava odpadů týká. Při oznamování se vyplňuje nákladní list.
Odpady uvedené na zeleném seznamu je možné přepravovat za účelem využití v oprávněném zařízení jako volně obchodovatelné odpady a jejich zásilky musí být doprovázeny průvodními doklady s údaji stanovenými v čl. 11 nařízení 259/93.: jméno a adresa držitele odpadu, obchodní popis odpadů, množství odpadů, název a jméno příjemce, činnosti a postupy vedoucí k využití odpadů a datum přepravy.
Pokud přeprava probíhá bez výše uvedených údajů a následujících dokladů (např. bez oznámení, bez souhlasu, či se zfalšovanými doklady, nejasná specifikace v nákladním listu) nebo vede k odstranění či využití odpadů v rozporu s pravidly Společenství (např. odpad je přijat do neoprávněného zařízení), je podle čl. 26 nařízení č. 259/93 považována za nedovolenou přepravu.
KOMPETENCE
Příslušným správním orgánem pro přeshraniční přepravu odpadů a kontaktním orgánem za ČR je Ministerstvo životního prostředí. Kontrolu v rámci přeshraniční přepravy odpadů provádí Česká inspekce životního prostředí a celní orgány. Ke spolupráci mohou být přizvány krajské úřady, obecní úřady s rozšířenou působností, orgány činné v trestním řízení či orgány ochrany veřejného zdraví.
Při kontrolách v rámci přeshraniční přepravy odpadu jsou pouze celní úřady oprávněny zastavovat vozidla a nařizovat jejich odstavení, vybírat kauci.
Celní úřady mají dále kompetence, stejně jako Česká inspekce životního prostředí, kontrolovat doklady provázející odpad, provádět fyzickou kontrolu odpadů, odebírat a analyzovat vzorky a pořizovat fotodokumentaci.
Česká inspekce životního prostředí je oprávněna provádět kontroly na místě vzniku odpadu, u oznamovatele a příjemce a na hraničních přechodech.
Za porušení povinností stanovených jak zákonem o odpadech, tak právními předpisy EU v rámci přeshraniční přepravy odpadů ukládá pokuty pouze Česká inspekce životního prostředí, a to max. do výše 10 000 000 Kč.
KONKRÉTNÍ PŘÍKLADY
Česká inspekce životního prostředí již řešila několik případů souvisejících s nedovolenou přeshraniční přepravou odpadů. Při kontrolách bylo zjištěno několik typů nedostatků:
Přepravovaný náklad nebyl doprovázen žádnými doklady, protože byl deklarován jako surovina či výrobek.
V těchto případech nebyla předložena certifikace či prohlášení o shodě k danému výrobku a vznikla pochybnost, že se jedná o odpad. Proto bylo vozidlo zadrženo celními úřady a případ byl dále řešen ve spolupráci s Českou inspekcí životního prostředí a krajským úřadem, který podle zákonných kompetencí může rozhodnout, zda se jedná o odpad.
Například v rámci humanitární pomoci bylo přepravováno na Ukrajinu obnošené šatstvo. Při přepravě byl z důvodů pochybností, že se jedná o deklarované zboží, celním úřadem kamion odstaven a ke spolupráci byli přizváni pracovníci ČIŽP a krajského úřadu libereckého regionu.
Již z vizuální kontroly bylo zřejmé, že se jedná o odpad (zboží obsahovalo znečištěné spodní prádlo, hračky, obuv a koženou galanterii). Přepravovaný náklad také nebyl opatřen dokladem o vyčištění a hygienizaci zboží. Krajský úřad tedy následně rozhodl o tom, že se jedná o odpad. Případ byl šetřen společně ČIŽP a celním úřadem. Vzhledem k tomu, že společnost, která podle průvodních dokladů přepravu uskutečnila, byla aktivní pouze podle výpisu z obchodního rejstříku, ve skutečnosti však již neexistovala, bylo odstranění odpadů provedeno na náklady přepravce.
Přepravovaný odpad neodpovídal deklaraci uvedené v průvodních dokladech.
V těchto případech byla vozidla s odpadem plastů opět zadržena ve spolupráci s celním úřadem. Podle objednávky měly být k využití přepraveny do ČR odpady plastů s maximálně 7 % nečistot. Podle vizuálního posouzení se nejednalo o odpady plastů, ale o nevyužitelný podíl odpadů, který vznikl po vytřídění komunálních odpadů.
Po prošetření a získání hodnověrných důkazů (dodací listy, nákladní listy, objednávky apod.) Česká inspekce životního prostředí informovala Ministerstvo životního prostředí, které následně zahájilo kroky ve věci vrácení odpadů do země odeslání. Do Německa byly následně vráceny čtyři kamiony s odpadem.
Odpad byl přepraven do zařízení, které k nakládání s odpady nebylo určeno či odsouhlaseno, tj. provozovatel zařízení (objekt či místo) nedisponoval souhlasem k jeho provozu, který podle zákona o odpadech uděluje krajský úřad, ani žádným jiným souhlasným rozhodnutím vydaným ve smyslu zvláštních právních předpisů v souladu s nimiž by muselo být zařízení provozováno např. podle stavebního zákona.
V praxi řešila ČIŽP případy, kdy zařízení (jednalo se především o nevyužívané zemědělské objekty) byla v době první kontroly již zcela zavezena odpady. Navíc v některých zařízeních se nacházely současně i odpady od českých původců. Tady byla situace složitější a nebylo možno přesně určit, které odpady byly navezeny v rámci přeshraniční přepravy. Nebylo tedy možné požadovat jejich vrácení zpět do země odeslání, a proto byla v rámci správních řízení společně s pokutou samostatným rozhodnutím stanovena nápravná opatření a lhůty pro odstranění či využití odpadů.
Situace by byla mnohem jednodušší, kdyby pracovníci obecních úřadů při aktuálním návozu odpadů ihned kontaktovali prvotně celní úřady a aktivněji spolupracovali s Českou inspekcí životního prostředí.
V některých případech si provozovatelé zařízení dodatečně obstarali souhlas k provozu zařízení pro nakládání s odpady. Zde existuje reálná možnost, že budou odpady skutečně z větší části materiálově využity a navíc budou v oblastech s větším procentem nezaměstnanosti vytvořena další pracovní místa.
Při řešení jiného případu vyvinula ČIŽP značné úsilí, aby podnikatelka na vlastní náklady (bez účasti státu, resp. veřejných prostředků) postupně realizovala odvoz odpadu protiprávně uloženého v bývalém zemědělském areálu u České Lípy.
Tato cesta se s ohledem na potřebu zajištění ochrany lidského zdraví a životního prostředí bez zbytečných průtahů jevila jako schůdnější, než složité dokazování odpovědnosti za nedovolenou přeshraniční přepravu odpadů německé straně (pouze část odpadů byla převzata přímo z Německa, odpady německého původu byly smíšeny s odpady tuzemského původu atd.). I k takovému vyjednávání ČIŽP podala Ministerstvu životního prostředí podnět spolu s potřebnými podklady (soudně znalecký posudek odpadu).
Nápravná opatření uložená tuzemským příjemcům odpadů jsou často nevymahatelná. V případech prokázané nelegální přeshraniční přepravy je navíc ČIŽP nemůže uložit, protože existuje rozpor se speciální právní úpravou (nařízení Rady č. 259/93 a § 58 zákona o odpadech), podle kterých veškeré právní kroky k vrácení nelegálně složených odpadů zahraničního původu zpět do země odesílatele může činit jen MŽP.
Inspekce proto stanovila nápravná opatření pro odstranění navezených odpadů pouze tehdy, kdy původ odpadů nelze jasně prokázat, tj. kdy odpady "zahraničního" původu jsou smíšeny s odpady tuzemského původu.
Odpad byl odložen v objektu či na místě, kde nebyl znám původce, dopravce či příjemce.
Pokud není znám původce a vlastník pozemku neví, kdo odpad navezl, jedná se o tzv. černou skládku. Řešení je pak plně v kompetenci místně příslušných obcí.
Ing. Danuše Hráská
vedoucí oddělení odpadového hospodářství,
ČIŽP OI, Liberec
Legislativa
Pro přepravu odpadů do ČR, z ČR a přes ČR platí ode dne vstupu smlouvy o přistoupení ČR k Evropské Unii v platnost, tj. od 1. 5. 2004:
Nařízení rady (EHS) č. 259/93 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o jejich kontrole, v platném znění.
Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, §§ 53 až 60, část devátá, přeshraniční přeprava odpadů.
Přeprava odpadů zařazených na žlutý, červený seznam či nezařazené odpady
Při oznamování se vyplňuje nákladní list, který musí obsahovat následující údaje:
Původ, složení a množství odpadů určených k využití a pokud je vznesen požadavek ze strany dotčených orgánů tak i analýzy odpadu.
Jméno a identifikaci původců odpadů.
Plán přepravních tras a pojištění proti škodám způsobeným třetím osobám.
Opatření k zabezpečení bezpečné přepravy, zejména pokud tak stanovily dotčené orgány.
Totožnost příjemců odpadů, sídlo zařízení k využívání odpadů vč. platných souhlasů k provozu zařízení.
Operaci využití odpadů, metody odstranění zbytkových odpadů po provedeném využití (recyklaci).
Množství recyklovaných odpadů v poměru ke zbytkovým.
Odhad hodnoty recyklovaných odpadů.
Smlouvu s příjemcem pro případ vrácení odpadů.
Informaci o zajištění finanční záruky nebo pojištění vč. prvopisu záruční listiny.
Kalkulaci a doklady, které odůvodňují výši záruky.
Adresu skladu v ČR pro případ nedokončení přepravy.
Kopie všech rozhodnutí (nakládání s nebezpečnými odpady, souhlas k provozu zařízení aj.).
Kopie podnikatelských oprávnění (živnostenský list nebo výpis z obchod. rejstříku).
Adresy správních úřadů.
