Světový trh s ekologickým zbožím a službami dnes představuje asi 430 mld. euro a předpokládá se, že do roku 2010 vzroste na více než 550 mld. euro, čímž se dostane na úroveň leteckého či farmaceutického průmyslu.
Veřejná správa, zodpovědná za kvalitu životního prostředí, je mnohdy obviňována, že environmentální řízení a regulace brání hospodářskému rozvoji, snižují konkurenceschopnost a nutí průmysl k přesunu do regionů s benevolentnějšími environmentálními politikami. Nakolik je tato kritika oprávněná, se v různých geografických oblastech pokouší ověřit řada institucí. Tento článek se pokouší shrnout některá zajímavá zjištění z veřejně dostupných pramenů.
EKOLOGICKÉ NORMY A NOVÉ TRHY
Nedávná britská analýza prokázala úzkou vazbu mezi řízením ochrany životního prostředí a finančními výsledky firem. Vazba byla zjištěna v 51 z 60 analyzovaných studií, které postihovaly výsledky jednotlivých společností, celých odvětví a penzijních fondů. Např. rozdíl finančních výsledků mezi subjekty v odvětví těžby ropy a plynu s nejlepšími a nejhoršími výsledky v oblasti životního prostředí činil během 3 let téměř 12 %. Podle burzovního indexu FTSE převýšily během tří let ceny nejlepších energetických podniků o 39 % cenu ekologicky nejhorších konkurentů.
Studie organizace Climate Group zjistila, že pět mezinárodních společností (DuPont, Alcan, British Telecom, IBM a Norske Canada) dosáhlo od roku 1990 snížení emisí skleníkových plynů o více než 60 %, přičemž dosažené úspory přes 6 mld. euro vyplývaly ze zlepšené energetické účinnosti, záměny paliv a omezení produkce odpadu.
Michael Porter z Harvard University poukazuje na to, že země s přísnými normami v oblasti životního prostředí mají často firmy s vedoucím postavením na trhu a vykazují lepší hospodářské výsledky než země s benevolentnějšími normami. Podle Portera vhodná ekologická regulace podporuje inovace jak ve firmách, které musí normy dodržovat, tak v těch, jež nabízejí environmentální technologie a služby.
Příkladem může být nová chemická politika EU (REACH), pokud vyvolá tlak na inovaci tím, že podpoří náhradu nejnebezpečnějších chemických látek vhodnými alternativami. Tato inovace by ve svém důsledku přivedla evropský chemický průmysl k vyšší mezinárodní konkurenceschopnosti.
ZAMĚSTNANOST A NÁKLADY PODNIKÁNÍ
Častým a silným argumentem proti části environmentální legislativy je její předpokládaný negativní vliv na zaměstnanost. Avšak Konfederace britského průmyslu (CBI) konstatuje ve své studii že "hospodářský růst je slučitelný s lepším životním prostředím" a v dřívějším šetření došla táž instituce k závěru, že "neexistují žádné přesvědčivé důkazy o tom, že by environmentální regulace ohrožovala firmy nebo pracovní místa".
Přísné normy se naopak ukazují jako velmi důležité v oblastech cestovního ruchu a naplňování volného času, které se spoléhají na atraktivní prostředí pro přilákání zákazníků. V Anglii zajišťují hospodářské činnosti spojené s řízením přírodního prostředí asi 2,7 mil. pracovních míst na plný pracovní úvazek. V Británii tvoří průmysl ekologického zboží a služeb více než 17 000 společností s ročním obratem asi 33 mld. euro.
Přezkoumání provedené OECD v roce 2004 ve Švédsku konstatuje, že silná environmentální regulace značně přispěla k nízké míře nezaměstnanosti. OECD zjistila, že švédské odvětví ochrany prostředí tvořilo v roce 1998 více než 6700 podniků, které zaměstnávaly asi 95 tisíc lidí. Většinou se jednalo o společnosti zajišťující nakládání s odpady či působící v oblasti přírodních zdrojů. Obrat odvětví ochrany prostředí činil 163 mld. švédských korun.
Rozsáhlá britská studie z roku 2003 (Cambridge Econometrics & AEA Technology, The Benefits of Greener Business, 2003) dochází k závěru, že z regulací v oblastech energetické účinnosti, či minimalizací vzniku odpadů mohou podnikatelé získat přímé výhody, neboť vedou k úspoře nákladů a podněcují vývoj atraktivnějších výrobků. Britský průmysl by účinnějším využíváním energie mohl ročně ušetřit asi 2,7 mld. euro a minimalizací odpadů až 4,4 mld. euro při typické návratnosti investic nepřekračují jeden rok. Britské zemědělství by lepšími postupy v oblasti životního prostředí mohlo ušetřit 1,3 mld. euro.
Společnost Baxter International působící v oblasti zdravotní péče uvádí, že zavedená opatření týkající se obalů a odpadů jí každoročně ušetří přes 50 mil. euro. Firma 3M ohodnotila přínos ze zavedení programu prevence znečištění na více než 740 mil. euro.
KONKURENČNÍ VÝHODY
Řada ekonomických studií zaměřených na zkoumání vztahu regulace a konkurence schopnost ukazuje, že kvalitní regulace může mít kladný ekonomický dopad, protože stimuluje dynamické reakce, inovace a lepší postupy. Světová banka konstatovala, že "v rozporu s obecným vnímáním nevedly přísnější normy v oblasti životního prostředí v průmyslových zemích ke snižování jejich mezinárodní konkurenceschopnosti"( World Bank: Competitiveness and Environmental Standards ).
Podle studie EU měly právní předpisy týkající se znečištění ovzduší velmi malý vliv na konkurenceschopnost průmyslu, zejména v porovnání s jinými mezinárodními regiony. Konkurenceschopnost průmyslu byla ve skutečnosti více spojena s jakostí a sortimentem výrobků, jakostí surovin, umístěním továrny vzhledem k trhu a přepravními náklady.
Evropský chemický průmysl např. argumentoval proti Montrealskému protokolu o ochraně ozonosféry tvrzením, že útlum produkce tzv. freonů povede k nadměrným nákladům, které způsobí odchod malých podniků z oboru. Mezinárodní chemický sekretariát však v následném hodnocení konstatoval, že skutečné náklady této regulace byly jen minimální a nevedly k ani ke zvýšení nákladů pro spotřebitele, ani k ohrožení konkurenceschopnosti.
Evropská komise ve svém návrhu Tematické strategie pro kvalitu ovzduší odhaduje, že do roku 2020 může snížit zdravotní náklady vyplývající ze znečištění ovzduší o 40-135 mld. euro ročně při ročních nákladech do uvedeného data ve výši 7,1 mld..
Environmentální regulace nutně nemusí být v rozporu s konkurenceschopností průmyslu a že mnohdy naopak přináší nezanedbatelné ekonomické benefity. Skutečné vlivy regulace však závisí nejen na nastavených parametrech, ale také na strategickém přístupu ekonomických subjektů. Detailnější analýza zahraničních zkušeností by tedy mohla být přínosná jak pro představitele české veřejné správy, tak pro podnikový management.
MUDr. Miroslav Šuta
