Česká republika se zavázala schválením státní politiky životního prostředí dosáhnout do roku 2010 produkce 8 % elektrické a 6 % veškeré energie z domácí spotřeby z obnovitelných zdrojů.
Znamená to např. oproti roku 2003, kdy bylo z obnovitelných zdrojů vyrobeno pouze 2,99 % elektrické energie, výrazné zvýšení využívání zdrojů obnovitelné energie. Současná struktura využívaných zdrojů obnovitelné energie v České republice je patrná z tab. 1.
PODÍL OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ NA CELKOVÉ PRODUKCI
Z uvedených údajů vyplývá, že v produkci tepla nejvíce roste podíl produkce energie z bioplynu, ale zůstává doposud oblastí nejméně výkonnou. Od roku 2000 se produkce tepla z bioplynu zvýšila 2,52krát, oproti tomu z komunálních odpadů "jen" 2,12krát a z průmyslových odpadů "pouze" 1,6krát. Vzhledem ke změně metodiky hodnocení produkce tepla z pevné biomasy není možno zahrnut ji do přímého srovnání.
V oblasti produkce el. energie z obnovitelných zdrojů se za stejné období výrazně zvýšila pouze produkce energie z pevné biomasy (1,55krát), na což může mít vliv zejména spoluspalování dřevní štěpky v uhelných elektrárnách. U vodních elektráren se pak produkce zvýšila pouze mírně (1,11krát), avšak i nadále zůstávají nejvýznamnějším zdrojem "čisté elektrické energie" v České republice. Nejnižší růst produkce elektrické energie byl zaznamenána paradoxně právě u bioplynu, kde se produkce zvýšila pouze 1,03krát. Výroba elektrické energie z komunálních odpadů a ve větrných elektrárnách zůstává i přes bouřlivý rozvoj při porovnání s ostatními oblastmi zanedbatelnou, a tak je objem elektřiny vyrobený z bioplynu na pomyslné třetí příčce v objemu celkové produkce elektrické energie z obnovitelných zdrojů.
PERSPEKTIVNÍ JE BIOMASA
Jelikož vhodných lokalit pro výstavbu a provoz větších vodních a větrných elektráren je v České republice v závislosti na geomorfologických podmínkách pouze omezené množství, jeví se jako velmi perspektivní oblast pro dlouhodobé zvyšování výroby energie z obnovitelných zdrojů prakticky jen energetické využití biomasy. Výstavba vodních a větrných elektráren je nejen závislá na současných geomorfologických podmínkách, ale navíc velice často výrazně zasahuje do přirozeného krajinného rázu a je omezena nutností zachovat ostatní přirozené funkce ekosystémů, zejména vodních toků.
Energetické využití biomasy takto výrazné zásahy do krajiny obvykle nevyžaduje, a nepřináší proto tolik potenciálních rizik. V oblasti produkce tepla se může biomasa stát vhodným zdrojem energie jak pro domácí topeniště, tak pro menší i střední výtopny. Výhodou biomasy je, že v některé ze svých forem je přítomná po celém území České republiky a již dnes jsou projekty zaměřené na vytápění biomasou často realizovány tam, kde jsou větší zdroje biomasy odpadní.
Obdobně je tomu také u produkce elektrické energie při využití dřevní štěpky jako přídavného paliva užívaného u vhodných typů stávajících tepláren a elektráren. Otázkou do budoucna zůstává, jak při intenzivní produkci energetické biomasy určené ke spálení zabránit přílišnému vyčerpání půdních živin bez výrazného zvýšení výrobních nákladů na jednotku energie z biomasy produkované. Zvažovány jsou různé možnosti antropogenních vstupů do krajiny, které mají nadměrnému vyčerpávání půdy zabránit.
Jednou z možností jak přetěžování půd bránit je právě využití anaerobních technologií produkujících bioplyn, protože kromě energetické suroviny v podobě bioplynu vzniká také hnojivo v kapalné či pevné podobě, které umožňuje zachovat koloběh živin v půdě bez dalších významných materiálových vstupů.
O masovém a ekonomicky přijatelném rozšíření využití jiných obnovitelných zdrojů energie, např. solárních elektráren, není na území České republiky příliš reálné uvažovat, dokud radikálně nepoklesnou jejich dosud poměrně vysoké investiční náklady, či se prudce nezvýší výkupní cena takto získávané energie. Navíc vzhledem ke klimatickým a geografický podmínkám je na našem území např. poměrně nízká využitelná roční dotace slunečního svitu.
Obdobně je tomu i s geotermální energií či ostatními alternativními a moderními zdroji energie, jako jsou např. vodíkové články. Jediné větší rezervy je tedy možné zatím hledat v oblasti produkce elektřiny z biomasy a z odpadu, pokud možno pomocí anaerobních technologií, tedy bioplynových zařízení.
Ing. David Horatius
Přírodovědecká fakulta
University Karlovy
