Moderní industriální společnost produkuje vedle značných objemů plynných škodlivin a odpadních vod také velká množství pevného odpadu nejrůznějšího původu.
Každý člověk vytváří v průměru za den minimálně jeden kilogram pevného domácího odpadu. Podle studií je v nejvyspělejších zemích EU průměrná hodnota ještě významně vyšší. Například ve Spojeném království Velké Britanie a Severního Irska vyprodukuje jeden obyvatel za den až 1,6 k komunálního odpadu. V mnoha zemích Evropy jsou komunální odpady odstraňovány hlavně na skládky.
Skládkování pevného odpadu při jeho stále vzrůstajícím množství není ideální, ani perspektivní, a proto směrnice EU vytýčila do roku 2020 cíl snížení množství skládkovaného odpadu o 35 % (vzhledem k úrovni roku 1995). V některých zemích EU, jako např. Irsko, Řecko, Portugalsko nebo již zméněná Velká británie, se skládkuje více než 70 % z celkového objemu komunálního odpadu.
Produkce pevného odpadu stále roste (např. ve Spojeném království o 3 % ročně) a předpovědi hovoří dokonce o jeho zdvojnásobení za období 1995 až 2020. K růstu dochází přesto, že se stále rozvíjejí systémy separovaného sběru. Skládkování komunálního odpadu však znamená ztrátu energie obsažené v odpadech, nebezpečí spontánního hoření na skládkách, velké prostorové nároky, tvorbu nepříjemných zápachů, možné znečištění podzemních vod a vznik emisí oxidu uhličitého.
Cestou k omezení rizik je snížení celkového množství pevného odpadu, ale zejména snížení podílu jeho skládkování. Recyklace spolu s kompostováním je využívána pouze u přibližně 15 až 20 % komunálního odpadu (ve Velké Británii činí tento podíl 17 procent).
Spalování pevných odpadů má dvě velmi významné výhody: snižuje objemové množství odpadu až o 90 % (při snížení jeho hmotnosti až o 70 %) a využívá energii obsaženou v odpadu k výrobě tepla nebo elektřiny. Z jedné tuny domácího odpadu lze vyrobit téměř tři tuny páry takže např. spalovna města Brusel kryje 5 % spotřeby elektřiny celého bruselského regionu.
Nezbytnou podmínkou aplikace jakéhokoli spalování odpadu je však minimalizace dopadů spalovacího zařízení na životní prostředí. Zejména v zemích s vysokým podílem skládkování komunálního odpadu sílí proto v poslední době tendence pro zvýšení podílu recyklace, kompostování a získávání energie z odpadu. Vedoucími zeměmi ve spalování odpadů byly dosud Švédsko a Dánsko, kde se podíl spalování pohybuje kolem 50 %. Ve Švýcarsku (které není členem Unie), je spalování technologií první volby.
Dalšímu rozšíření spalování v některých zemích (např.ve Spojeném království) však brání legislativní a administrativní překážky, zejména pak v otázkách klasifikace odpadu jako paliva.
Ing. Karel Mocek
(Zpracováno na základě materiálů Power Engineering International, May, 2006)
