V devadesátých letech minulého století přispěly k novému pohledu na životní prostředí dvě knihy: "Faktor čtyři: dvojnásobný blahobyt - poloviční spotřeba přírodních zdrojů" a "Přírodní kapitalizmus". Autoři Lovins a Hawken v nich prezentují názor, že bez ohledu na politický směr vládnutí, musí společnost (jakákoliv) usilovat o využitelnost všech potencionálních zemských zdrojů.
Mezi tyto zdroje zařazují i současné odpady, které se starými technologiemi nedaly dostatečně zhodnotit z hlediska obsahu užitkových složek a po kterých zůstaly v přírodě "nepřirozené", životní prostředí zatěžující útvary, tedy staré zátěže. Celosvětový trend trvalé udržitelnosti životního prostředí spolu s důrazem na ekonomiku procesu podporuje jejich nové využití. Tento trend je i u nás podporovaný legislativou, která je kompatibilní s legislativou EU. Podobnou podporu tomuto trendu dává norma ISO 19011:2002, o společném auditu systémů managementu kvality nebo životního prostředí. Tato norma spojuje normy ISO řady 9000:2000 QMS (pro systémy managementu kvality) a normy ISO řady 14000:2004 EMS (pro systémy environmentálního managementu). Propojení QMS a EMS je znázorněno na schematu.
PROPOJENÍ SYSTÉMŮ
Takto vytvořený systém by měl pomoci zabezpečit kvalitu procesů a produktů, stejně jako jejich environmentální přijatelnost. Musí také být schopen se adaptovat na nové požadavky. Například jsou v něm potřeba jednoznačné informační toky a zpětná vazba konzistentní s cíli. Růst kvality nesmí způsobit pokles úrovně environmentální ochrany, a naopak. Průnik obou manažerských systémů umožňuje soustavné zlepšování (obr. 2). Společný přístup ke QMS a EMS se obvykle označuje poetickou zkratkou POEMS (Process and Products Oriented Environmental Management System).
Toto propojení však s sebou přináší i rizika. Tento přístup zdůrazňuje, že budoucnost QMS je pouze v kontextu s ostatními podsystémy. Kvalita už není jediným předpokladem pro úspěch podniku na trhu, respektive požadavky na kvalitu jsou základními, ale ne postačujícími podmínkami konkurenceschopnosti podniku. Kvalita je v současnosti pouze jeden z prostředků, které se podílejí na tvorbě celkového image podniku. Součástí kultury podniku se stále více stává chování odpovídající ochraně životního prostředí a povědomí o nutnosti této ochrany.
Součástí etiky podnikání je tedy i vztah k životnímu prostředí. Firmy, které se budou snažit o podnikání, které bude zodpovědnější k životnímu prostředí, mohou očekávat růst své konkurenční výhody, ale i pozitivní, "zelený" přístup z hlediska finančních institucí/úvěrů, grantů, apod.
TRANSFORMACE
Celý proces lze ilustrovat na příkladu Slovenska. Surovinové zdroje SR jsou omezené, resp. vyčerpané, s výjimkou některých nerudných surovin (magnezit, vápence, zeolity...). V SR však existují možnosti pro materiálové a energetické zhodnocování starých odpadů z báňských (těžebních) a zpracovatelských (úpravnických) procesů. Tyto odpady jsou důsledkem zpracování surovin pomocí "špinavých technologií". V době těžby a zhodnocování nerostných surovin neexistoval preventivní přístup k odpadům, a ani tehdejší úroveň používaných technologií nebyla porovnatelná se současnými.
Další možností je snižování podílu "povrchového" skládkování, které zabírá a devastuje půdu, zvyšuje prašnost, průsaky do vod a ohrožuje potravinový řetězec. Místo skládkování je třeba dávat důraz na zhodnocení odpadů (haldy, odvaly, skládky, odkaliště). Odpady jsou dnes potenciálním zdrojem užitkových složek, častokrát se z nich po separaci stává "bezpečná surovina", plně znova využitelná (např. materiály pro zásypy, rekultivace).
Důležitou podmínkou využitelnosti starých zátěží ŽP je detailní informovanost o nich. Zpracování jednotné databáze o nich může být základním východiskem pro rozhodnutí, na co je která z nich vhodná, resp. nevhodná.
A konečně je třeba zlepšovat environmentální chování personálu firem: zodpovědnost a spolupráce, zásady ochrany životního prostředí, zásady tvorby pracovního prostředí, začlenění školení v oblasti životního prostředí do pracovních porad.
Obecně se dá říci, že v procesu transformace průmyslu se pozornost soustřeďuje:
- na výroby využívající podstatně méně zdrojů - surovin, materiálů, energie, ale i vody (Best Available Technology) (rationalisation quantitative),
- na výroby produkující podstatně méně odpadů, včetně emisí do ovzduší (Clean Technology), (rationalisation qualitative),
- na výroby, které by trvale znovu využívaly zdroje v uzavřených cyklech (recyclation),
- na výroby, které by ŽP "čistily", tedy využívaly jako zdroje to, co dnes považujeme za odpad (reuse),
- na sanaci starých zátěží, v případě, že je nelze dále využít ani recyklovat. (re-cultivation).
doc. Ing. Floreková Lubica,CSc.
Ing. Bednárová Dagmar
Ing. Benková Marta, CSc.
Ing. Malindžáková Marcela, PhD
Ústav riadenia výrobných procesov,
Katedra informatizácie a riadenia procesov,
F BERG, TU Košice
Tento příspěvek vznikl v rámci řešení projektů KEGA 3/3125/05 a VEGA 1/3347/06
