Před více než rokem se u nás zásadním způsobem změnilo nakládání s vysloužilými elektrospotřebiči. Novela zákona o odpadech uložila nové povinnosti výrobcům i prodejcům elektrozařízení. Výrobci mohou zákonné povinnosti plnit buď samostatně, nebo prostřednictvím tzv. kolektivních systémů.
Poslední prodejce má za povinnost především informovat spotřebitele o tom, že elektrozařízení nepatří do běžného odpadu, ale na místa zpětného odběru, nebo místa vyhrazená k tomuto účelu například vyhláškou obce. Zákon doslova říká, že povinností prodejce je rovněž zajistit, aby spotřebitel měl při nákupu nového elektrozařízení možnost odevzdat ke zpětnému odběru použité elektrozařízení v místě prodeje či dodávky, a to ve stejném počtu kusů prodávaného elektrozařízení podobného typu a použití, tzv. kus za kus. Například zákazník, který si v kamenném či internetovém obchodě kupuje novou pračku, má podle zákona právo prodejci jednu starou pračku odevzdat.
ZAŘÍZENÍ POUZE KOMPLETNÍ
Elektrozařízení, vrácené do systému v rámci zpětného odběru, musí být kompletní. To znamená, že musí obsahovat alespoň část hnací (motor nebo kompresor), část hnanou (například buben či chladicí zařízení) a plášť. Důvodů, proč se zpětný odběr vztahuje jen na úplná a nepoškozená elektrozařízení, je několik. Tím nejdůležitějším je, že elektrozařízení často obsahuje látky nebezpečné lidskému zdraví nebo životnímu prostředí.
"Rozebrané, poškozené nebo nekompletní elektrozařízení je odpadem, který doporučujeme předat oprávněným osobám se specializací na nakládání s ním. Kolektivní systém ani poslední prodejce nejsou povinni takovéto elektrozařízení odebírat," konstatuje Ing. Roman Tvrzník, generální ředitel společnosti Elektrowin. Dalším důvodem je dodržení stanovených kvót pro materiálové využití. Zpětně odebrané elektrozařízení nelze převzít společně s obalem, protože recyklace obalů je předmětem činnosti jiné společnosti.
S novelou zákona se objevuje také nový pojem "příspěvek na historické elektrozařízení". Ten je charakterizován jako finanční částka, kterou výrobce přispívá do kolektivního systému na zajištění nakládání na zpětný odběr, zpracování a odstranění historických elektrozařízení. Tak zákon definuje všechna elektrozařízení uvedená na český trh před 13. srpnem 2005.
PŘÍSPĚVEK NA HISTORICKÉ ELEKTROZAŘÍZENÍ
Tyto náklady, jejichž výše nesmí překročit náklady skutečně vzniklé, mohou být po dobu osmi až deseti let od účinnosti zákona při prodeji nových elektrozařízení uváděny odděleně. Uvádí-li výrobce příspěvek odděleně, má tuto povinnost rovněž distributor a poslední prodejce. K informování spotřebitelů o tom, že v prodejních cenách výrobků jsou tyto náklady obsaženy, a o jejich výši, slouží například informačně osvětové stojánky, letáky, plakáty a další materiály. Zákazníka musí prodejce podle zákona s konečnou cenou výrobku seznámit již při jeho výběru, tedy nikoliv až u pokladny - například slovním oznámením a následným připočtením k původně uváděné ceně na cenovce výrobku.
V některých státech Evropy, jako je například Belgie a Nizozemsko, je viditelný příspěvek běžnou záležitostí se již téměř deset let. V ostatních státech Evropy již také stává samozřejmostí, v některých je dokonce zakotven v legislativní úpravě jako povinný nástroj v oblasti historických elektrozařízení z domácností. Životní prostředí je věcí veřejnou a viditelný příspěvek transparentní informací o chování výrobců.
Pro spotřebitele je tato informace stejně normální jako ostatní údaje o výrobku a chápou ji jako součást etického jednání výrobců a dovozců. Za podezřelé by naopak mohli pokládat, když tuto informaci ihned nenajdou. Viditelné uvádění zaručuje zároveň zabezpečení příspěvku před možným zneužitím v konkurenčním boji. Zákazníkovi může být na první pohled jasné, že uvedená suma má jediné možné určení - totiž pro účely zpětného odběru a recyklace výrobku.
- elw -
