01.01.1970 | 12:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Vývoz toxického odpadu do Afriky

Chudé země třetího světa se často stávají cílem vývozu nebezpečných odpadů. Napomáhají tomu méně přísné ekologické normy, mnohem nižší ceny a zkorumpovatelnost úředníků.

Ve většině afrických zemí neexistují přísné právní předpisy na ochranu životního prostředí a jejich obyvatel proti nebezpečnému odpadu. Naopak v Evropě jsou tyto předpisy velmi přísné a zneškodňování nebezpečného odpadu velmi prodražují. Proto odpady putují nejrůznějšími cestami tam, kde je to levnější. Podle organizace Greenpeace existuje jen v Africe na 80 míst, kam byl uložen nebezpečný odpad z rozvinutých zemí - jde o množství elektroodpadu, cisteren s radioaktivním materiálem a dalších nebezpečných látek.

ZKÁZA V ABIDŽANU

Poslední velká kauza tohoto typu prošla médii na podzim loňského roku, kdy v okolí hlavního města Pobřeží slonoviny Abidžanu začali mít lidé vážné zdravotní potíže. Ukázalo se, že za to může zhruba 500 tun toxického odpadu, který přivezl tanker Probo Koala plující pod panamskou vlajkou, který si pronajala společnost Trafigura Beheer B.V., jeden z největších obchodníků s komoditami se sídlem v Nizozemsku. Evropský parlament uvedl v pozdější zprávě, že takto rozdělená odpovědnost je vzhledem k právním předpisům Společenství nepřípustná.

Odpady, o jejichž složení není příliš známo, nicméně páchly jako zkažená vejce, byly uloženy na několika místech v okolí pětimilionového města Abidžan. Podle zpráv z tisku zemřelo nejméně deset lidí a zasaženo bylo na 85 000 osob (projevilo se u nich zejména krvácení z nosu, průjem, zvracení, podráždění očí a dýchací potíže). Podle odhadů UNICEF bylo zasaženo také 9000 až 23 000 dětí. Vedle zdravotních důsledků bude toto uložení nebezpečného odpadu vyžadovat rozsáhlé investice do dekontaminace půdy, povrchových a podzemních vod..

Nebezpečné odpady na lodi absolvovaly velmi dlouhou anabázi kolem břehů Evropy, když tanker hledal, kde by se jich mohl zbavit. Podle Greeepeace byly odpady naloženy ve španělském přístavu Algeciras, odkud měly putovat údajně do západní Afriky. Loď se pokoušela vyložit toxický odpad také v Amsterdamu. Když amsterdamské přístavní orgány při vykládání zjistily, že se jedná o nebezpečný odpad, požádaly o zaplacení vyšších poplatků. Tanker se však rozhodl, že odpad raději přečerpá zpět na loď. Přestože bylo zřejmé, že se jedná o nebezpečný odpad, nizozemské orgány povolily, aby loď vyplula z jejich vod a pokračovala v cestě za hledáním ekonomicky přijatelnějšího řešení. Ačkoli tedy měla společnost možnost zlikvidovat odpad v Evropě legálně a bezpečně, zvolila levnější alternativu na Pobřeží Slonoviny se známými důsledky.

Poté, co se veřejnost dozvěděla o celé kauze, vypukly v Abidžanu nepokoje. Rozzlobený dav dokonce surově zbil ministra dopravy, poté, co ho vytáhl z automobilu. Vláda Pobřeží Slonoviny rezignovala (což v tisku hodnotili jedni jako zodpovědný krok, druzí jako chytrý způsob, jak se vyhnout odpovědnosti). Několik osob, odpovědných za vyložení lodi, bylo zatčeno, různí úředníci se obviňovali z braní úplatků a ze zanedbání povinností. Francouzská společnost Seche začala místa uložení odpadů sanovat.

PARLAMENT CHCE NÁPRAVU

K věci se vyjádřil také Evropský parlament. Podle něj je uložení nebezpečného odpadu na Pobřeží slonoviny pouze špičkou ledovce, pokud jde o pokračující přepravu nebezpečného odpadu z EU do zemí, které nejsou členy OBSE. V zemích, které nejsou členy OBSE, je ukládáno značné množství vyřazených elektrických a elektronických zařízení pod záminkou, že bude znovu "využito".

Legislativa přitom tyto přepravy zakazuje. Platí Úmluva o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování (Basilejská úmluva ze dne 22. března 1989, rozhodnutí 93/98/EHS). Podle ní je zakázán veškerý vývoz nebezpečných odpadů ze zemí OBSE do zemí, které nejsou členy OBSE.

Právní předpisy Společenství (O přepravě odpadů, zejména na nařízení Rady (EHS) č. 259/93 ze dne 1. února 1993 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o její kontrole, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů, kterou se ke dni 12. července 2007 zrušuje nařízení (ES) č. 253/93), zakazují od května 1994 veškerý vývoz odpadu k likvidaci z EU. Vývoz nebezpečného odpadu, určeného k využití, z EU do zemí, které nejsou členy OBSE, je zakázán od ledna 1997.

Parlament se podle své zprávy domnívá, že v případě vývozu nebezpečného odpadu do Abidžanu došlo k porušení právních předpisů Společenství a mezinárodních úmluv. Vyzval proto Evropskou komisi, Nizozemsko a Pobřeží slonoviny, aby případ řádně prošetřily, stanovily odpovědnost na všech úrovních a postavily před soud odpovědné osoby. Podle Parlamentu by také měly být vypracovány návrhy na kontrolu, omezení a vymýcení tohoto nezákonného obchodování, přepravy a ukládání těchto produktů v afrických a jiných rozvojových zemích. Je otázka, zda jsou tato opatření schopna zastavit lukrativní byznys. Nicméně nizozemská společnost Trafigura vyplatí vládě Pobřeží Slonoviny za uložení toxického odpadu 198 miliónů dolarů. - est-


Loď s azbestem

Francouzská loď Clemencaeu putovala po světových mořích několik měsíců. Původně se vydala do západoindického přístavu Alang, kde ji měli rozebrat. Jelikož však údajně obsahovala velké množství azbestu, egyptské ministerstvo životního prostředí ji odmítlo pustit do Suezského průplavu, poté protestovala Indie. Nakonec se loď musela vrátit do Francie, přestože soud rozhodl, že se na loď nevztahuje Basilejská dohoda o zákazu exportu toxického odpadu. Francouzské úřady tvrdí, že z lodi vyjmuly veškeré toxické části, kromě asi 45 tun, které jsou nezbytné k tomu, aby loď vůbec mohla doplout do přístavu v Alangu.

Organizace Greenpeace velmi bojuje proti rozebírání lodi v přístavu Alang a tvrdí, že tato práce může poškodit zdraví dělníků

V zálivu, kde město leží, je vysoký příliv, což umožňuje, aby i velké lodi dojely na mělčinu, kde jsou pak rozbírány na kusy. Na této práci závisí místní ekonomika - vykonává ji několik desítek tisíc lidí, kteří loď rozebírají v podstatě ručně, bez použití techniky. Nicméně správce přístavu tvrdí, že pracovníci jsou na práci s toxickými materiály vybaveni. Rozebírání lodí, jako byznys velmi chudých zemí, se z Indie přesouvá stále více do Číny, a ostatních zemí, kde jsou normy na ochranu životního prostředí ještě mírnější než v Indii.

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down