Zákon o odpadech se nevztahuje na vytěžené zeminy, jež vyhovují limitům znečištění (§ 2 odst. 1 zákona). Toto ustanovení však nelze aplikovat, protože jeho platnost závisí na vydání společné vyhlášky Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství, která dosud nebyla vydána.
Obtíže, které vyvolává neexistence vyhlášky (více na stranách 21 a 22), se pochopitelně promítají v praxi, zejména při kontrolách České inspekce životního prostředí. Jeden takový případ popisuje sdělení rozkladové komise Ministerstva životního prostředí (Věstník 3/2007). Pokusíme se zde problém, popsaný ve věstníku, převést do běžné češtiny.
Při stavbě bylo třeba odtěžit zeminu a kamení. Stavební firma se ve smlouvě zavázala vytěženou zeminu odtěžit, odvést a uložit na skládku. Zeminu a kamení proto předávala další právnické osobě, která však neměla oprávnění k převzetí odpadů podle ustanovení § 12 odst. 3 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech. Inspekce stavební firmě uložila pokutu ve výši 100 000 Kč za to, že jako původce předvedla odpad do vlastnictví neoprávněných osob (porušení § 16 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech).
Firma ve svém odvolání namítla, že s vytěženou zeminou a kamenivem nakládala od počátku jako s materiálem k dalšímu použití, a nikoliv jako s odpadem. Výkopová zemina a kamenivo nebyly neukládány na skládku ve smyslu zákona o odpadech, nýbrž na skládky jako mezideponii zeminy a kameniva k dalšímu využití. Své stanovisko opřela firma o § 2 odst. 1 písm. i) zákona o odpadech, podle kterého se zákon o odpadech nevztahuje na nakládání s vytěženou zeminou. A protože dosud není prováděcí právní předpis, řídí se firma při své činnosti zákonem.
Věc přezkoumalo ministerstvo a došlo k závěru, že není jasné, zda vytěžená zemina a kamení jsou skutečně odpadem, nebo zda se jedná o materiál/surovinu. O tom, zda věc odpadem nebo ne, rozhoduje v pochybnostech krajský úřad. Krajský úřad došel k názoru, že firma se zeminy nezbavila, neměla úmysl se jí zbavit a od počátku se zeminou nakládala jako s materiálem k dalšímu použití, tudíž zemina nenaplňuje definici pojmu odpad. Naopak inspekce je toho názoru, že zemina se stala pro firmu odpadem, protože ji nemohla v místě jejího vzniku použít, a musela se jí tedy zbavit. Vedle toho zdůraznila inspekce, že zemina a kamení patří do skupiny Q 16 podle přílohy č. 1 k zákonu o odpadech a je podle vyhlášky č. 381/2001 Sb., (Katalog odpadů) zařazena jako odpad katalogové č. 170504, takže jsou splněny oba zákonné předpoklady pro definici odpadu. Inspekce proto požádala o přezkoumání rozhodnutí krajského úřadu.
Rozkladová komise ministerstva došla nakonec k názoru, že existují důvodné pochybnosti o tom, zda zemina vytěžená při zemních pracích není odpadem ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona o odpadech a lze také důvodně pochybovat o tom, zda rozhodnutí krajského úřadu je v souladu s právními předpisy. Podle komise opřel krajský úřad své rozhodnutí o neprokázané tvrzení firmy, takže existují pochybnosti o řádném zjištění skutečného stavu věci, tj. zda posuzovaná výkopová zemina je, či není odpadem ve smyslu ustanovení § 3 zákona o odpadech.
Ve svém odůvodnění rozkladová komise uvádí: "V daném případě však nelze aplikovat ustanovení § 2 odst. 1 písm. i) zákona o odpadech, podle kterého se tento zákon nevztahuje na vytěžené zeminy, jež vyhovují limitům znečištění stanovených prováděcím právním přepisem. Platnost tohoto ustanovení totiž závisí na provedení vyhláškou. Společná vyhláška Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona o odpadech dosud vydána nebyla."
Takže: podle zákona o odpadech vytěžená zemina odpadem není, ale protože neexistuje prováděcí předpis, musí se s ní zacházet jako s odpadem.
Jan Huck
Zpracováno na základě materiálů MŽP
