Ředitel odboru elektroenergetiky Ministerstva průmyslu a obchodu Ing. Ladislav Pazdera má vyhraněný názor na možnosti energetického využití odpadů. Položili jsme mu v této souvislosti několik otázek.
V nedávno zveřejněném materiálu o využití obnovitelných zdrojů v ČR je patrný prudký nárůst výroby elektřiny z jednotlivých druhů OZE, jen výroba elektřiny z tuhých komunálních odpadů stagnuje.
Především jde o jednu část komunálního odpadu, biologicky rozložitelný komunální odpad (BRKO). Stagnace výroby energie z BRKO je dána tím, že se nestaví nové spalovny. Stále máme jen tři spalovny komunálního odpadu a jen ve dvou z nich se vyrábí elektřina (spalovna v Praze-Malešicích výrobu elektřiny nemá). Proto výroba elektřiny nemůže překročit určitou, technicky danou hranici.
V Rakousku, které je s námi srovnatelné, mají devět spaloven. Není to cesta, kterou by se Česko mělo také dát?
Všechny vyspělé státy, které produkují podstatně více odpadů na hlavu než v nerozvinutých státech, se snaží odpady neukládat na skládky. Odpad se má nejdříve využívat a až na posledním místě skládkovat - tak je to koneckonců napsáno i v zákoně o odpadech. Využití je samozřejmě recyklace nebo výroba energie. Recyklace se dobře rozvíjí, ale naráží na zásadní problém - o mnohé recyklované produkty není zájem. Je to byznys jako každý jiný. Nelze něco vyrobit a pak hledat odbyt. Aby někdo chtěl recyklovaný produkt, musí mít stejnou kvalitu nebo nižší cenu jako běžný výrobek. Pokud výrobky z recyklátů nikdo nechce, tak nemá smysl je vyrábět. Nejefektivnější cestou je takové odpady využít ve spalovnách s výrobou energie nebo tepla. U elektřiny se nemůže stát, že by ji nikdo nechtěl a odbyt je vždy zaručen. Občas slyšíme, že spalování snižuje míru recyklace. Není to tak, z grafu Eurostatu vyplývá, že státy, které hodně spalují s využitím energie, mají také vysokou míru recyklace. To je prostě dáno vyspělostí společnosti.
My jsem v tomto grafu až na konci - nízká recyklace, nízké energetické využití, hodně skládkování...
Mám obavy, že ČR v současné době prochází obdobím komunikačního nedostatku v této oblasti. U veřejnosti byl navozen pocit, že spalování odpadu je něco nepřijatelného, a proto není možné prosadit stavbu takového zařízení. Naopak se říká, že jedinou cestou je recyklace nebo mechanicko-biologická úprava. Tyto dvě cesty však nejdou proti sobě. Pokud se dostaneme na recyklaci komunálního odpadu v řádu 40-50 %, jak požaduje POH, pořád nám zbývá 50-60 % komunálního odpadu, které nejsou recyklovatelné. Výš se nedostaneme, to je nereálné. Nepochybuji o recyklaci, ale co ten zbytek, budeme ho bez užitku skládkovat? Říkám, že je lepší ho energeticky využít, než uložit na skládku. To není otázka ideologie nebo postoje konkrétních lidí, to jsou zkušenosti států, které tímto procesem procházejí 50 let. Francie má 120 spaloven, Německo 70 spaloven, Švýcarsko a Japonsko vůbec neskládkují. Bral bych si příklad radši z těchto států, než z Rumunska, Bulharska, či Malty, které jsou v druhé poloviny tabulky.
Říkáte, že jde o komunikační problém. MŽP má tento postoj naprosto jednoznačně definován v POH, který nepodporuje výstavbu spaloven. To je vzhledem k vašemu postoji dvojkolejnost, která myslím celému problému neprospívá.
Ministerstvo, byť to tak někdy vypadá, není ten úřad, který rozhoduje, zda se spalovny budou stavět nebo ne. Spalovna je otázka komunální, regionální. A já bych to nechal přímo na lidech v místě, jestli si chtějí odpady ukládat za dům, nebo je chtějí ekologicky spálit. Rozdílné názory je věc zcela přirozená. Chápu, že otázka podpory může být problém, protože ekonomika provozování skládky je úplně jiná než ekonomika spalovny. Skládkování je nezpochybnitelně nejlevnější způsob, jak odstranit odpad. Spalovna vždy bude spojena s vyššími náklady, ale to je daň za to, že se odpadů zbavíme lepším, efektivnějším a ekologičtějším způsobem. Připlácet navíc za ekologická řešení není nic neobvyklého (odsiřování elektráren například).
Spalovna je velmi nákladné zařízení. V tomto ohledu souhlasím s názorem, že nedostupnost prostředků na výstavbu spaloven jejich rozvoj brzdí a nepřímo vede k zakonzervování současného stavu, kdy jsou skládky dominantní. Nicméně primární otázkou je, zda chceme odpad ukládat, nebo se ho zbavit definitivně. Jsem přesvědčen, že pokud se cesta nehledá na úrovni regionů, tak MPO, MŽP, vláda ani EU nic nenadělá. Úřady mohou vydávat směrnice a materiály, ale realita se odehrává jinde, v obcích, městech a krajích.
Vrátím se ještě k penězům. Když POH nepodporuje projekty spaloven, nenašel by se v programech MPO program, z něhož by bylo možné energetické využití podpořit?
Je několik důvodů, proč to nejde. První důvod je politický - strukturální fondy nejsou peníze resortu, se kterými bychom si mohli dělat, co chceme. Druhý důvod je praktický: náš resort dostal peněz podstatně méně, než resort životního prostředí. Naším úkolem je podporovat podnikání. Z celkového objemu zhruba 100 mld. Kč, které jako resort máme, jdou na energetiku jen 4 mld. Kč, zbytek je určen na regeneraci průmyslových areálů, podporu firem atd. Třetí důvod je zřejmý: odpady nejsou naše agenda. Představují pro nás jen zdroj, který je zajímavý.
Ze statistiky je zřejmé, že cíle výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů nám pomůže splnit přibližně 1,1 mil tun biomasy nebo 350 větrných elektráren. Ale zároveň je to energie 40 % komunálního odpadu, který jde na skládky! Budujeme něco nového a surovinu, z níž bychom energii mohli vyrobit, bez užitku skládkujeme.
A je-li někdo proti spalovnám z hlediska ekologie, pak údaje a výsledky jsou jednoznačné (viz tab.). Emise spaloven komunálního odpadu jsou na úrovni zemního plynu. Dnes jsou z hlediska emisí na 5-10x lepší úrovni než běžné elektrárny, proti kterým nikdo neprotestuje.
Daleko výhodnější je využívat odpad pro výrobu tepla v městské aglomeraci, kde je zároveň největší produkce odpadu i největší potřeba tepla. Máme pro to výjimečně dobrou příležitost, protože máme velmi rozvinuté centrální zásobování teplem.
Do roku 2013 máme radikálně snížit množství BRKO ukládaného na skládky. Je reálné tohoto cíle dosáhnout?
Myslím, si, že lze určitou část odpadů ze skládek odklonit. Ale je nutno zase rozlišovat, zda jde o odpady komunální nebo průmyslové. Část KO lze využít pro výrobu alternativních paliv. Tato část však zřejmě nikdy nebude vyšší, než dejme tomu 500 tisíc tun, což je zhruba 10-15 procent celkového toku odpadů. Dnes vyrábíme 100-130 tis. tun alternativních paliv a z komunálního odpadu pochází jen 20-30 tis tun. Takže mi zase vychází, že bez realizace spaloven nejsme schopni splnit cíl snížení ukládání BRKO na skládky. Překvapuje mě, že na jedné straně máme ambiciózní cíle, a na straně druhé se bráníme efektivním řešením, jak jich můžeme dosáhnout.
Již dnes si však výrobci alternativních paliv stěžují na problémy s odbytem, protože jim konkurují výrobci z Německa.
Myslím, že by to nemělo nikoho překvapovat. Jsou tu vedle sebe dva státy, z nichž jeden už přistoupil na to, že na sládky nic nepůjde, a druhý ne. Německo má proto ve svém tržním prostředí nastavenou cenu za odstranění odpadů dvakrát výš než my. Proto se jim vyplatí cokoliv vozit k nám, a to nejen v nelegálních oblastech, ale zejména produkty k dalšímu využití, kam ovšem patří alternativní palivo. Ubránit se nelegálním dovozům a moci konkurovat legálním dovozům má jedinou podmínku - nastavit systém, který bude srovnatelný.
Jarmila Šťastná
