Vůbec poprvé byla v České republice udělena akreditace ověřovateli množství emisí skleníkových plynů.
Povinnost zajistit ověření výkazu o množství emisí skleníkových plynů osobou, která je držitelem rozhodnutí o autorizaci, ukládá provozovatelům zdrojů uvedených v Národním alokačním plánu, který vychází formou Nařízení vlády, zákon č. 695/2004 Sb. o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. Do Národního alokačního plánu jsou zařazeny zdroje splňující prahové hodnoty projektované výrobní kapacity uvedené v příloze č.1 k výše uvedenému zákonu. Obecně se jedná o energetické zdroje nad 20 MW příkonu, rafinerie minerálních olejů, koksovací pece, zařízení na výrobu a zpracování kovů, zpracování nerostů (cement, vápno, sklo, keramika) a výrobu buničiny, papíru, lepenky.
Termín, do kdy musí provozovatel zařízení předložit Ministerstvu životního prostředí ověřený emisní výkaz, upravuje zákon č. 212/2006 Sb. na 15. března následujícího kalendářního roku po roce, na který se emisní výkaz vztahuje. (Původní termín uvedený v zákoně č. 695/2004 Sb. byl 31. březen).
ZMĚNA V UDĚLOVÁNÍ AUTORIZACÍ
Potřebnou autorizaci uděluje žadatelům, kteří splní dané podmínky, Ministerstvo životního prostředí. Při udělování autorizace pro první období (do konce roku 2007) bylo podmínkou zejména prokázání potřebných znalostí před zkušební komisí. Autorizaci pro období do 31. 12. 2007 získalo celkem 47 ověřovatelů, obecně se předpokládá, že do budoucna bude tento počet díky značně přísnějším akreditačním požadavkům nižší.
Od 1. 1. 2008 totiž může tuto autorizaci získat pouze subjekt, který je držitelem akreditace k ověřování emisí skleníkových plynů. Tuto akreditaci lze získat splněním příslušných akreditačních kritérií, kompetentní autoritou v ČR v oblasti akreditace ověřovatelů skleníkových plynů je Český institut pro akreditaci (ČIA, o. p. s.).
Akreditace probíhá podle požadavků normy ČSN EN 45011 - Všeobecné požadavky na orgány provozující systémy certifikace výrobků, příslušných MPA a dokumentu EA 6/03 - Pokyny EA pro uznávání ověřovacích orgánů podle Směrnice EU o systému pro obchodování s emisemi. V zásadě se jedná o prokázání souladu žadatelem sestaveného systému jakosti s požadavky příslušné normy a praktické prokázání schopnosti ověřovat emise skleníkových plynů přímo v místě ověřovaného zařízení formou tzv. witness auditů.
První společností, která v České republice akreditaci k ověřování emisí skleníkových plynů získala, je společnost Technické služby ochrany ovzduší Praha, a. s. (TESO Praha). Společnost byla jednou z prvních, které koncem roku 2005 získaly potřebnou autorizaci na první období a má za sebou již řadu ověřených zařízení.
VÝKAZ BEZ CHYB
Ověřování jako takové je v podstatě auditní a kontrolní činnost ověřovatele, jejímž cílem je prokázat, že provozovatelem předložený výkaz o emisích skleníkových plynů je prost chyb, zkreslení či nepřesností. Ověřovatel provádí tuto činnost formou přístupu k relevantním dokumentům, záznamům, osobám a místům, ve vztahu k ověřovanému zařízení.
Zjednodušeně lze říci, že ověřovací orgán vypracuje strategickou, rizikovou a procesní analýzu. Pokud při zpracování těchto dokumentů a při souvisejících auditních činnostech ověřovatel nezjistí skutečnosti, které by bránily kladnému ověření provozovatelem předloženého emisního výkazu, tento ověří a zástupce provozovatele pak ověřený emisní výkaz předá Ministerstvu životního prostředí.
Po kladném ověření je provozovatel povinen do 30. dubna vyřadit z obchodování postupem stanoveným právními předpisy Evropských společenství množství povolenek odpovídající ověřenému množství emisí. Okamžikem vyřazení přestávají být tyto povolenky obchodovatelné. Pokud je množství povolenek přidělených zařízení v Národním alokačním plánu vyšší než ověřené množství vypuštěných emisí, může provozovatel tyto povolenky na příslušné burze prodat, pokud je skutečné množství vyšší, musí příslušný počet povolenek na burze koupit.
Ing. Jan Velíšek
vedoucí oddělení hodnocení ŽP,
TESO Praha, a. s.
Systém obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů
byl u nás zaveden v roce 2004 (zákon č. 695/2004 Sb.) a dosud se týká výhradně emisí oxidu uhličitého (CO2). Cílem systému je snižování emisí skleníkových plynů. Systém funguje na principu, že každé zařízení produkující určité množství CO2 disponuje určitým počtem povolenek přidělených na základě Národního alokačního plánu. Povolenky ho opravňují k vypuštění určitého počtu ekvivalentních tun CO2 za rok. Každé zařízení si musí zprávu o vypuštěných emisích CO2 za předcházející rok nechat ověřit nezávislým ověřovatelem. Pokud podnik sníží emise pod povolenou kvótu, může zbývající povolenky prodat v evropském systému obchodování, který má podobu jakési povolenkové burzy. V opačném případě musí znečišťovatel povolenky naopak nakoupit. Po zkušenostech z prvního obchodovacího období (do roku 2007) došlo ke změnám ve způsobu, jak se autorizují společnosti, které emise jednotlivých podniků ověřují. Od 1.1. 2008 bude Ministerstvo životního prostředí ČR provádět autorizace k této činnosti výhradně na základě platné akreditace, která je dokladem odborné způsobilosti ověřovatele emisí. Akreditaci uděluje Český institut pro akreditaci (ČIA) jako národní akreditační orgán.
