Na letošním kongresu Odpady 2007 v Luhačovicích zařadili pořadatelé velmi vhodně na program prvního dne téma záloh na vratné obaly. I po celodenních přednáškách a diskusi však otazníky zůstávají.
Přednáška odborníka J. Rehnberga ze švédské společnosti Returpack přiblížila organizaci a financování systému, který ve Švédsku funguje třináct let. Švédský celonárodní systém sběru je založen na zásadě "přines": doprava na místo sběru je povinností konečného uživatele obalu, tedy spotřebitele. Znamená to, že musí odevzdat nepoškozené (nepomačkané, nesešlápnuté) obaly v místě odběru. Obvykle to jsou automaty na nápojové obaly, jichž je ve Švédsku nainstalováno kolem sedmi tisíc. Společnost Returpack je odpovědná za administraci záloh plechovek a PET lahví (odděleně).
PARALELY
Z porovnání švédského systému a české praxe vyplynulo několik zajímavých paralel. Podle J. Rehrberga nyní administrativní poplatek za provozování systému činí 0,5-0,6 SEK za jednu lahev uvedenou na trh. To v přepočtu odpovídá zhruba 1,55 Kč. V České republice přichází na trh ročně kolem 1,7-2 mld. PET lahví. Náklady na administrativní poplatek by se proto daly zhruba odhadnout na tři miliardy korun. To je poněkud kuriózní, protože to potvrzuje závěry studie zálohového systému zpracované IREAS, kterou ministerstvo označilo za zcela chybnou a nepoužitelnou.
Ve Švédsku je nyní nainstalováno zhruba 7000 automatů na odběr nápojových obalů (jeden na 1200 obyvatel, Švédsko má přibližně 9 mil. obyvatel). V Česku s deseti miliony obyvatel je však mnohem hustší síť obchodů, takže by bylo třeba automatů mnohem více. Pořizovací cena automatu je kolem sta tisíc až půl milionu korun.
Podstatným rozdílem (nikoli paralelou) je, že zálohový systém byl ve Švédsku zaveden v okamžiku, kdy zde prakticky žádný jiný neexistoval. Jak řekl ve své emotivní řeči zástupce SMO Marek Sýkora, kdyby byly zavedeny zálohy v ČR před deseti lety, nikdo by s nimi neměl problém. Nyní je však tento záměr pro současný fungující systém likvidační.
OTÁZKY BEZ ODPOVĚDÍ
Atmosféra v sále byla velmi emotivní. Všichni s napětím očekávali přednášku Daniela Vondrouše, poradce ministra Bursíka (pan ministr nemohl pro zaneprázdněnost přijet, jak vysvětlili zástupci ministerstva). Přednáška totiž slibovala vyjasnění koncepce ministerstva - tedy jasné slovo, jak by měl být zálohový systém koncipován a financován, jak by měl fungovat. Místo konkrétních informací však byl plnému sálu odborníků prezentován informační materiál slovenských Priatel'ov Zeme, kde jsou publicistickým způsobem shrnuty informace o tom, kde a jak ve světe fungují zálohové systémy.
Stejně tak panelová diskuse nepřinesla očekávané výsledky. Padalo mnoho fundovaných otázek - například jaké budou předpokládané náklady celého systému, jak bude organizován, nebo jak se staví MŽP k otázce dotřiďovacích linek, vybudovaných s podporou státu a EU, které v důsledku záloh nejspíš zkrachují. Na otázky se však odborníkům většinou nedostalo adekvátní odpovědi. Slyšeli pouze proklamativní řeči o tom, že ministerstvo chce znát jejich názor a chce diskutovat o otázkách záloh - tato proklamace však ztratila sílu poté, co vyšlo najevo, že přes veškerou snahu profesionálních svazů nepřizvalo ministerstvo jejich zástupce k jednáním (viz prohlášení v rámečku).
Nešťastná vystoupení příznivců záloh završila pražská zastupitelka Eva Tylová, které řekla, že údaje z evidence separovaného sběru není možné brát vážně. Tím vlastně označila prakticky všechna města a obce za podvodníky, kteří falšují své údaje.
Když to shrneme: pokud má zálohový systém své klady a přínosy, na konferenci se je odborníci nedozvěděli. Přítomní zástupci ministerstva, kteří to měli udělat, nedokázali výhody zálohového systému odborníkům kompetentně přiblížit.
Jarmila Šťastná
