dnes bych chtěla mluvit o fenoménu, kterému se říká eko-design. Velmi zjednodušeně je to designování výrobků tak, aby se posléze dobře recyklovaly. Jenže se zdá, že na něj výrobci moc nedbají. I v tomto čísle časopisu je zpráva, která to naznačuje: na světě se loni vyrobilo kolem 220 milionů LCD...
dnes bych chtěla mluvit o fenoménu, kterému se říká eko-design. Velmi zjednodušeně je to designování výrobků tak, aby se posléze dobře recyklovaly. Jenže se zdá, že na něj výrobci moc nedbají. I v tomto čísle časopisu je zpráva, která to naznačuje: na světě se loni vyrobilo kolem 220 milionů LCD obrazovek, ale jediný způsob, jak s nimi naložit, je spálit nebo skládkovat. Jiná recyklační technologie (alespoň podle citovaného pramene) není. Jistě - LCD obrazovky se začaly vyrábět před pár lety. Při stále se zrychlujícím kolotoči nových výrobků a inovací se však již dnes mohou stát odpadem. Odpadem, na který zpracovatelé nejsou připraveni.
O sklo ze "zastaralých" obrazovek už na druhé straně nikdo nestojí. Dokud bylo možné je vracet do výroby monitorů, bylo všechno v pořádku. Teď už skleněné monitory skoro nikdo nevyrábí, protože se prodávají LCD televize. Sklo z obrazovek zůstává ladem, respektive horečně se pro ně hledá jiné využití. A tak se vývoj potácí od výrobku, o jehož recyklování není zájem, k výrobku, o jehož recyklaci designéři zřejmě ani neuvažovali.
Výrobky jsou stále sofistikovanější, takže je v nich stále komplikovanější směs různých materiálů, kompozitů a tak dále. Nejsem odborník a nevím, jestli lze do detailů navrhnout přístroj tak, aby jej šlo snadno recyklovat. Ale aspoň část pozornosti by tomuto problému designéři věnovat mohli.
Druhou možností, jak začít používat recyklovatelný výrobek, je postup označitelný jako "abrakadabra". Jistý obchodní řetězec začal prodávat recyklovatelné odnosné tašky. Jsou to velké plastové tašky, které ani předtím nebyly zdarma, ale stály kolem pěti korun. Jsou vyrobeny (podle údajů řetězce) z polyethylenu. Jak bylo dosaženo ekologického efektu? Tím, že na tašku nechali natisknout nápis: "Jsem ekologická taška a je možné mě recyklovat". Nic, kromě nápisu, se nezměnilo. Jen někoho napadlo, že by se měl vyrobit nějaký hezký marketingový "abrakadabra" efekt. A to na té tašce ani není napsáno, jak ji mohou lidé dát k recyklaci.
Krásný podzim vám přeje
Jarmila Šťastná