01.01.1970 | 12:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Skládka Barycz: změny v polském managementu odpadů

Skládka komunálního odpadu "Barycz" nacházející se na hranici mezi městem Krakov a obcí Wieliczka (v jižním Polsku) začala být využívána v roce 1974. Tato skládka byla vytvořena v uzavřené důlní oblasti Barycz využívané solným dolem Wieliczka. Její vývoj po roce 1989 je dobrým příkladem změn v managementu odpadů v Polsku.

Historický solný důl ve Wieliczce je jediným místem na světě, kde nepřetržitě od středověku probíhala důlní činnost. Roku 1978 byl solný důl zapsán na první Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, kde byl uveden mezi dvanácti největšími světovými památkami. Aktivní důlní činnost skončila roku 1996 vzhledem k nízkým cenám soli a záplavování dolů. Solný důl Wieliczka nyní zůstává otevřený převážně jako turistická zajímavost.

BEZ OHLEDU NA OKOLÍ

K oficiálnímu rozhodnutí o umístění skládky Barycz došlo v roce 1977, tedy tři roky po tom, co již byly v prostoru ukládány odpady. Rozhodnutí o skládce neobsahovalo žádné zmínky o ochraně životního prostředí. Celý areál o velikosti 36,5 ha byl rozdělen do tří etap, z nichž každá zabírá přibližně jednu třetinu plochy (viz obr.). Etapa I skládky, využívaná již od roku 1974, neobsahovala žádné bezpečnostní mechanismy z hlediska ochrany životního prostředí. Podloží skládky nemá žádný odvodňovací systém a skládka nebyla dokonce ani utěsněna vrstvou jílu, což způsobilo, že nedaleký potok Malinowka byl neustále kontaminován skládkovými vodami.

Životní prostředí v okolí skládky se zhoršovalo i v důsledku přirozených hydrologických podmínek oblasti Barycz: v místech vrtů pro potřeby těžby soli vznikly postupně komory naplněné solným roztokem. S rostoucí vahou odpadu na skládce se komory hroutily, solný roztok vytékal systémem puklin a trhlin a rovněž znečišťoval povrchové vody a půdu. Ve druhé kazetě skládky byla dokonce pozorována dočasná malá jezírka solného roztoku. Provoz skládky jednoduše spoléhal na uložení odpadu bez jakékoliv údržby, jako je pěchování nebo překrývání odpadu inertními vrstvami. Proto začala skládka rychle obtěžovat obyvatele žijící nedaleko. K hlavním nepříjemným jevům patřil zápach vycházející z biodegradovatelného organického odpadu, hluk působený krmícími se ptáky a metan vystupující ze skládky, který představoval nebezpečí požáru.

Je však nutno připomenout, že v průběhu sedmdesátých let v již tak omezených polských předpisech týkajících se životního prostředí problematika nakládání s odpady prakticky neexistovala. Škodlivé dopady skládek trvaly do konce osmdesátých let, kdy v Polsku začalo docházet k politickým a ekonomickým změnám.

V roce 1991 začali obyvatelé oblasti Barycz protestovat proti dopadům skládky, což by za předchozí politické situace bylo považováno za protest proti ústavě, a požadovali okamžité řešení problémů. Akce občanů, včetně blokády vjezdu do oblasti skládky, nakonec vedly k podpisu dohody mezi protestujícími a obcí, která slíbila skládku modernizovat. Díky tomu byla etapa I skládky pokryta vrstvami jílu a hlíny, oseta travou a byla do konce roku 1992 zcela rekultivována. Ve stejné době byla zahájena také výstavba dalších ochranných zařízení okolo etapy II. Nejdůležitější bylo vybudování odvodnění skládky - skládkové vody jsou nyní shromažďovány v nádrži, která byla pravidelně vyprazdňována pomocí cisteren a její obsah je převážen do obecní čističky odpadních vod. V následujících letech byla skládka Barycz rovněž vybavena čisticím zařízením pro čištění kol vozidel a technickým a protipožárním zázemím. Navíc byly v letech 1992-1997 vybudovány nové odplyňovací komory na spalování bioplynu shromážděného z etapy I.

ROZVOJ LEGISLATIVY

Počátkem devadesátých let byly do národní legislativy konečně zavedeny předpisy týkající se ochrany životního prostředí a nakládání s odpady. Největší změny předpisů vztahujících se k problematice monitorování skládky byly vynuceny procesem implementace zákonné úpravy EU v Polsku. Podle nových předpisů byla oblast skládky Barycz obklopena pruhem zeleně, který funguje jako 500 m široká nárazníková zóna pro eliminaci nepříjemného zápachu a pro omezení hluku. Zároveň byla provedena první šetření zkoumající dopady skládky na životní prostředí. První krok monitorování byl převážně zaměřen na detekci látek uvolňujících se ze skládky do země a povrchových vod, kontaminaci půdy a přítomnost metanu a jiných sloučenin v ovzduší. Z výsledků vyplynulo, že není nutná výstavba nepropustné zdi okolo etapy I, začalo však vybudování dlouhodobé monitorovací sítě. Skládka Barycz je monitorována dosud, ale rozsah sledování byl modifikován v souladu se změnami předpisů v oblasti ochrany životního prostředí.

Ačkoliv etapa II nebyla vyprojektována v souladu s pravidly ochrany životního prostředí, byla považována za nepříliš problematickou z hlediska životního prostředí vzhledem k řádným provozním metodám a vybudování bezpečnostních zařízení. Protože etapa II neměla dostatečné utěsnění, bylo vynaloženo značné úsilí na sběr skládkových vod.

Skládkové vody byly shromažďovány v nepropustné nádrži a pravidelně odváděny do čističky odpadních vod. S cílem snížit škodlivý dopad skládky bylo řečiště potoku Malinowka přemístěno dále od oblasti skládky a chráněno proti povrchovým vodám. Etapa II byla plněna po malých úsecích, které byly okamžitě po naplnění překryty vrstvou jílu. Každodenní údržba, tzn. překrývání povrchu díla půdou, pomohla omezit nepříjemné dopady na okolí, zejména zamezit náletům ptáků a množení hlodavců. Všechna tato zlepšení snížila rizika související se skládkou a ukončila protesty obyvatel oblasti Barycz. Etapa II, která byla plně rekultivována v roce 2005, je považována za symbol změny nakládání s odpady a provozní praxe na skládce, vynucené protesty obyvatel i zavedením nových předpisů v oblasti životního prostředí.

V SOULADU SE STANDARDY

Rozšíření areálu skládky do etapy III bylo vyprojektováno v souladu se všemi standardy EU a spolufinancováno ze zdrojů programu ISPA (Instrument for Structural Policies for Pre-Accession - Nástroj předvstupních strukturálních politik) před vstupem do EU. Oblast etapy III skládky Barycz je skutečně tím nej-modernějším zařízením v Polsku. Tato etapa má kapacitu 2 miliony m3 uloženého odpadu a její očekávaná životnost je odhadována na dalších deset let (tzn. do roku 2018). Spolu s etapou III byla dána do provozu další zařízení: kompostárna s roční kapacitou 6000 tun a třídicí zařízení s kapacitou 20 000 tun ročně (s možností dalšího rozšíření). Všechna tato zařízení slouží nedalekému městu Krakov.

Vývoj na skládce Barycz je dobrým příkladem změn polské praxe v oblasti managementu odpadů po roce 1989, neřeší však veškeré problémy obce ve vztahu k problematice odpadů. Vzhledem k tomu, že směrnice EU stanoví cíle k snížení objemu odpadů ukládaných na skládkách, je nezbytné zvýšit účinnost třídění odpadu a sběru nebezpečných látek. Nakonec pak by se v rámci krakovských postupů uplatňovaných v oblasti managementu odpadů mělo uvažovat o tom, zda se nerozhodnout vybudovat zařízení pro energetické využití odpadů.

Kajetan d'Obyrn
Institut ochrany vodních zdrojů a životního prostředí, Technická univerzita v Krakově, Polsko

Krakovská skládka Barycz

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down