Cílem novely zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, která nabyla účinnosti v srpnu 2007, mělo být podle důvodové zprávy zjednodušení řízení.
Proces posuzovaní vlivů na životní prostředí (EIA) se tradičně dělí na dvě části - zjišťovací řízení (1. fáze) a samotné posuzování vlivů na životní prostředí (2. fáze). Podle právní úpravy účinné do 21. 8. 2007 podléhaly všechny záměry uvedené v zákoně minimálně zjišťovacímu řízení.
V příloze 1 zákona EIA jsou uvedeny dvě kategorie záměrů. Záměry kategorie I a jejich změny podléhají vždy nejen zjišťovacímu řízení, ale také samotnému posuzování. Záměry v kategorii II jsou posuzovány pouze tehdy, stanoví-li tak příslušný orgán (krajský úřad nebo ministerstvo životního prostředí) ve zjišťovacím řízení.
NEÚPLNÁ TRANSPOZICE
Současná novela má alespoň částečně napravit situaci po minulé novele (č. 163/2006 Sb.), kdy nám Evropská komise vytýkala neúplnou transpozici evropských směrnic v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí.
Evropská směrnice (č. 85/337/EHS) však vyžaduje, aby předmětem posuzování EIA byly všechny záměry uvedené v příloze č. 1. Záměry v kategorii II mohou být po individuálním posouzení nebo na základě stanovení určitých limitů z posuzování vyloučeny. Takové limity nemohou být stanoveny pouze s ohledem na velikost záměru, ale musejí přihlížet například i k umístění nebo povaze záměru.
Předmětem posuzování měly být též záměry, které sice nedosahují svou velikostí příslušných limitních hodnot uvedených v příloze 1 Zákona EIA, nicméně ve spojení s jinými stavbami či zařízeními mohou mít významný vliv na životní prostředí anebo jsou umístěny do oblastí, které jsou z hlediska ochrany životního prostředí citlivé nebo hodnotné.
Podobný problém s legislativou řešili například také v Irsku. Spor s Evropskou komisí se vedl o posuzování záměrů trvalého zalesnění ploch, které mohou mít významný dopad na životní prostředí i v případě, že trvalé zalesnění nedosahuje prahových hodnot stanovených irskou legislativou (Komise vs. Irsko, rozhodnutí C-392/96).
INICIATIVA VEŘEJNÉ SPRÁVY
Česká republika v období od 27. 4. 2006 do 21. 8. 2007 řešila situaci tak, že podlimitní záměry byly vždy posuzovány minimálně ve zjišťovacím řízení. Tento přístup s sebou přinesl zvýšené náklady nejen pro investory, ale též pro veřejnou správu. Z iniciativy Středočeského kraje byla připravena současná novela zákona o EIA, která přináší zejména zjednodušený postup pro určení, zda podlimitní záměr bude dále posuzován podle zákona o EIA.
S účinností od 22. 8. 2007 jsou podlimitní záměry posuzovány ve zvláštním zjednodušeném řízení, které by mělo snížit administrativní zátěž. Investor, který hodlá uskutečnit podlimitní záměr, je nově povinen poslat zjednodušené oznámení příslušnému úřadu (zpravidla krajský úřad nebo ministerstvo životního prostředí podle typu záměru). Úřad investorovi do 15 dnů od obdržení oznámení sdělí, zda podlimitní záměr bude podléhat zjišťovacímu řízení, a sdělení zveřejní na internetu. Pokud úřad vyžaduje provedení zjišťovacího řízení, musí investor připravit úplné oznámení.
KRATŠÍ POSUZOVÁNÍ
Z pohledu investorů je další podstatnou změnou zkrácení doby posuzování záměru podle zákona EIA. U záměrů, které obligatorně musí projít samotným procesem posuzování vlivů na životní prostředí, je možné se vyhnout zjišťovacímu řízení tím, že investor předloží přímo dokumentaci vlivů na životní prostředí zpracovanou v souladu s požadavky zákona. Stejnou možnost - tj. předložit přímo dokumentaci vlivů na životní prostředí - má investor v případě záměru, z jehož povahy může předpokládat, že po zjišťovacím řízení bude nutné vypracování dokumentace EIA.
Podle výkladu zákona EIA nemá tuto možnost investor podlimitního záměru. Zkrácené řízení také není možné u záměru, který může ovlivnit území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti (podle stanoviska orgánu ochrany přírody a krajiny). V takových případech musí investor projít zkráceným podlimitním řízením, zjišťovacím řízením i samotným procesem posuzování vlivů na životní prostředí, i když má důvodně za to, že záměr bude muset být posuzován v poslední fázi EIA.
Podle jednoho z možných výkladů EIA může být proces nejkomplikovanější u záměrů, které jsou jednak podlimitní a jednak mohou ovlivnit území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti.
V takovém případě již bude investor vědět, že jeho záměr bude posuzován minimálně ve zjišťovacím řízení. Podle tohoto výkladu novely však i přesto investor nebude moci zahájit přímo zjišťovací řízení, ale s ohledem na podlimitní charakter záměru bude nucen podstoupit též zkrácené podlimitní řízení, tj. vypracovat zjednodušené oznámení pro příslušný úřad a čekat 15 dnů na vyjádření úřadu, jehož stanovisko bude ze zákona EIA známo předem.
Novela obecně přináší zjednodušení procesu posuzování vlivů na životní prostředí. Nicméně lze v ní nalézt další možnosti zjednodušení. Paradoxem je, že řízení EIA může být v důsledku novely administrativně a časově nejnáročnější u záměrů, které budou svým rozsahem a patrně též investičními náklady nejmenší.
Mgr. Petr Opluštil
advokátní koncipient,
AK Havel & Holásek
Zákon č. 216/2007 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon EIA). Zákon č. 216/2007 nabyl účinnosti 22. 8. 2007. Záměry spadající do působnosti zákona EIA jsou uvedeny v příloze č. 1
