V průběhu celého roku byla u nás ověřována technologie mechanicko-biologické úpravy s cílem zjistit, jaké výstupy se dají získat a jakou kvalitu budou mít vzhledem k jejich možnému využití.
Technické zabezpečení zkoušek i výsledky analýz nám přiblížil Ing. Bedřich Friedmann, vedoucí manažer technické podpory společnosti Sita CZ, a. s. , která se spolu se společnostmi Fite, a. s., Ostrava, a ETC Consulting Group, s. r. o., Praha, podílela na realizaci celého projektu.
Jak bylo technicky zabezpečeno ověřování technologie MBÚ?
Zkoušky samotné proběhly na vzorcích, které byly sestaveny na základě bilančních výpočtů, tak aby každý vzorek reprezentoval všechny typy zástavby, vytápění a podobně. Testování proběhlo v každém ročním období, aby výsledky zkoušek zohledňovaly případné sezónní rozdíly ve složení odpadu .
Každý vzorek byl zpracován jak v mechanickém, tak v biologickém stupni. Mechanická úprava byla prováděna v zařízení TS Benešov v Přibyšicích. Šlo o separaci na rotačním sítu s průměrem ok 60 mm. Vstupující vzorek jsme rozdělili na dvě frakce - podsítnou, nadsítnou. Třídění bylo doprovázeno separací železných kovů a minerálních složek.
Co se dělo s frakcemi dál?
Byly zpracovány a testovány. U podsítné frakce jsme ověřovali stabilizaci v řízené kompostárně, kterou provozujeme. U hotového kompostu jsme ověřovali kvalitu pro použití na povrchu terénu a z hlediska uložitelnosti na skládku. V průběhu zkoušek se ukázalo, že podsítná frakce svou kvalitou nesplní požadavky na kompost nebo vstup do kompostu. Dostává se do ní poměrně značný podíl nebezpečných složek, jako jsou léky nebo baterie, takže nevyhovuje z hlediska ekotoxicity. Bohužel u nás kultura nakládání s odpadem pořád ještě není na takové úrovni, abychom měli jistotu, že se nebezpečné složky do komunálního odpadu nedostanou.
Surová podsítná frakce uvolňuje do vodného prostředí poměrně vysoké koncentrace nežádoucích látek, například organický uhlík. Kompostováním došlo ke snížení těchto ukazatelů až na desetinu původních hodnot. Nicméně i potom takzvaný kompost překračuje dnešní limity pro skládkování, konkrétně u parametru DOC (rozpuštěný organický uhlík). Takže ji v podstatě nelze použít ani jako technologický materiál pro úpravu skládek.
V Německu, kde pracuje přes padesát zařízení MBÚ, mají pro stabilizovanou podsítnou frakci speciální skupinu skládek. Unie stanovila pro skládky na komunální odpad limit 80 mg/l DOC. Speciální skupina skládek v SRN má limit 250 mg/l DOC. Kdybychom chtěli budovat MBÚ, museli bychom udělat to samé.
Jak to bylo s nadsítnou frakcí?
Nadsítná frakce by měla směřovat do energetiky jako kalorická frakce, tj. k energetickým účelům. Nenašli jsme však nikoho, kdo by měl o zájem o její odzkoušení. Naše legislativa je nastavena tak, že možní zpracovatelé nemají o odpady v palivu zájem, respektive jsou k nim velmi opatrní. Frakce však byla prověřována co se týče výhřevnosti, spalného tepla, zbytkového popele a podobně.
Závěr ze zkoušek je, že pro nadsítnou frakci, která by vznikala při zpracovávání směsného komunálního odpadu pomocí MBÚ, nemáme vhodné energetické zdroje, ačkoliv má poměrně značný energetický potenciál. Obsahuje totiž plasty, papír či úlomky dřeva.
Nedá se použít v normální spalovně komunálního odpadu?
Současný komunální odpad má určitou výhřevnost, na kterou jsou spalovny nastaveny. Nadsítná frakce je sice částí komunálního odpadu, ale kaloricky zakoncentrovaná. Takový materiál by v současných spalovnách způsoboval technické problémy. Jedinou možností by bylo tento vytříděný materiál znovu "naředit" s běžným směsným odpadem.
Jak to vypadá, podsítné se nedá využít a nadsítné taky moc ne. Existuje aspoň nějaká frakce z MBU, která využít lze?
Během mechanické části se dají získat recyklovatelné složky, které nebyly zachyceny při prvním stupni separace přímo v obcích. Hlavně jsou to kovy a sklo, ale nejsou příliš dominantní.
Smysl zřejmě má využití energetického potenciálu nadsítné frakce. Je však podmíněno existencí energetického zdroje, který by byl schopen tuto frakci využít. V Německu na počátku tuto otázku podcenili, postavili závody na MBÚ, které produkují kvanta kalorické frakce, pro niž není využití a skladuje se. Až nyní začínají budovat vhodné energetické zdroje. Ve výhledu několika let by jich mělo být 5-10. Pokud bychom chtěli jít cestou MBÚ i u nás, musíme otázku stavby energetických zařízení řešit souběžně.
MBÚ vyžaduje investice i provozní náklady, jaké jsou z ní podle vašeho výzkumu zisky?
Takovou bilancí jsme se rovněž zabývali a došli jsme k orientačním závěrům. Na základě informací zejména z Německa a našich zkoušek jsme provedli propočty, z nichž plyne, že nejvýhodnější, nejekonomičtější je přímé energetické využití směsného odpadu.
MBÚ byly některými lidmi povýšeny na alternativu skládkování a spalování, ale není to pravda a tento výzkum to prokázal. MBÚ je úprava, ze které vypadávají frakce, které skončí zčásti na skládce a zčásti v energetickém zdroji na úrovni spalovny. Takže je to mezistupeň, který do systému vnáší vyšší nákladovou náročnost a jako takový může systém nakládání s odpady významně prodražit. Tento fakt je asi nejdůležitějším poselstvím, které vyplývá z našeho výzkumu.
V konkrétních případech může mít metoda MBÚ smysl - hlavně v souvislosti s výstavbou energetického zdroje, který by byl určen přímo pro palivo z nadsítné frakce. Zdroj pak pracuje s vyšší výhřevností, větší účinností, menším podílem popelovin, menšími nároky na čištění spalin. Takže MBÚ může mít své místo, ale pouze a výhradně jako součást komplexního systému. Zároveň budou nezbytné legislativní úpravy včetně příslušných vazeb na zpoplatňování vybraných procesů a technologií.
Jarmila Šťastná
