Zdá se vám tato otázka neaktuální? Kdo by tušil, že nebude mít na počátku třetího tisíciletí odpovídající odpověď. Je smutnou skutečností, že Česká republika, člen Evropské unie, přes veškeré legislativní opatření a řadu přijatých strategických dokumentů a přes platné závazky vůči EU neví, jak optimálně nakládat s komunálními odpady.
V roce 2003 byl nařízením vlády schválen Plán odpadového hospodářství, který měl na dobu deseti let stanovit cíle a základní směry v nakládání s odpady. Ze souhrnného vyhodnocení účinnosti nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky za období let 2004 až 2006, lze vyčíst dvě zásadní informace. V oblasti všech odpadů, mimo komunální, se prakticky daří plnit drtivou většinu cílů a patří za to poděkování a ocenění všem původcům a celému systému odpadového hospodářství. Nepotěšitelnou informací je skutečnost, že v oblasti komunálních odpadů nejsou plněny v zásadních parametrech cíle POH, s výjimkou separace obalových odpadů.
Především není plněn cíl budování integrovaných systémů nakládání s komunálními odpady. Jejich fungování by mělo vycházet ze zákona o odpadech a POH, zejména respektovat priority způsobu nakládání s odpady. Problém spočívá v nekonzistentnosti POH ČR, který jako jeden z hlavních cílů uvádí: "V maximální míře využívat odpady jako náhradu neobnovitelných surovin". Dalším cílem je zvýšit materiálové využití komunálních odpadů na 50 % do roku 2010 ve srovnání s rokem 2000. Z logiky věci a při respektování dikce zákona o odpadech vyplývá, že ta část komunálních odpadů, která nebude materiálově využívána, má být přednostně využita energeticky. Pouze energeticky nevyužitelná část by měla být uložena na skládky.
Realizaci této logické vazby, ze které by měla vyjít koncepce integrovaných systémů nakládání s odpady, však brání nejen některá ustanovení POH ČR, která zamezují výstavbě nových spaloven komunálního odpadu ze státních prostředků, ale také všeobecný odpor ministerstva životního prostředí a zelených nevládních organizací k energetickému využívání komunálních odpadů.
Na druhé straně je nutno připomenout, že POH ČR doporučuje jako cestu řešení využívání směsných komunálních odpadů mechanicko-biologickou úpravu odpadů.
O této metodě dnes s jistotou můžeme říct, že není konečná - provádí pouze úpravu odpadů, na kterou musí navázat další technologie na jejich využití nebo odstranění. Tuto skutečnost potvrdil nejen nedávno ukončený úkol VaV realizovaný firmami Fite, a. s., Sita CZ, a. s. a ETC Ecoconsulting Group, s. r. o., ale zejména praktické zkušenosti z Německa, které přímo říkají, že tato metoda vede do slepé uličky.
Jsem pevně přesvědčen, že plošné zavádění MBÚ nemá ekonomické, ale ani environmentální opodstatnění. Nevylučuji, že v některých konkrétních specifických podmínkách je možno MBÚ efektivně využít jako součást integrovaného systému nakládání s komunálním odpadem.
Stávající stav komunálního odpadového hospodářství je velmi závažný a dále neudržitelný. Dlouhodobě je zablokováno budování komplexních environmentálně i ekonomicky efektivních integrovaných systémů nakládání s komunálními odpady. Proto je nezbytné přijmout taková opatření, která umožní tyto systémy vybudovat ještě v tomto plánovacím období EU, tj. do roku 2013.
Vyzývám k využití této příležitosti, která je pro ČR neopakovatelná. Nehledejme nové alternativní metody, které v krátké době není možno nalézt a s největší pravděpodobností nalezeny nebudou. Připusťme konečně, že zákon o odpadech je platný a ukládá nám, jak využívat odpady a šetřit neobnovitelné suroviny. Zabraňme skládkování komunálních odpadů. Stále skládkujeme téměř 3 mil. tun směsných komunálních odpadů s výhřevností kolem 10 až 12 MJ/kg. Přestaňme plýtvat neobnovitelnými energetickými surovinami a začněme se chovat jako zodpovědná, environmentální a ekonomicky vyspělá společnost.
Přestaňme hájit nesmyslné pseudoenvironmentální vize a přijměme zodpovědnost za důsledky vlastní spotřeby, vlastního životního stylu a vlastní životní úrovně.
Ing. Pavel Bartoš
viceprezident HK ČR
