Vztah k životnímu prostředí, stejně jako způsoby jeho ochrany, procházejí v současné době řadou změn. Dnes již víme, že věci nepotřebné jen tak nezmizí a problém především heterogenních odpadů je reprezentován mnoha neznámými, které značně komplikují stanovení rozsahu působení a určení míry rizika.
Z dosavadních zkušeností je zřejmé, že k energetickém využívání především komunálních odpadů má část veřejnosti negativní postoj. Je to dáno i tím, že není v lidských silách si dnes ověřovat předávané informace o okolním světě, a proto se spoléháme na vnější zdroje. Pozvolným přijímáním stereotypních představ založených na jednostranně zaměřených informacích, které vznikají zjednodušováním daného problému nebo na základě zkreslování skutečností se dopracováváme až k podmíněnému předsudku, a pak následně odmítáme přijmout informace o výrazném pokroku ve vývoji nových technologií. Energetické využívání odpadů je ve vyspělých zemích Evropy považováno za nepostradatelný způsob v systému nakládání s komunálními odpady. Naši tvůrci zákonů však při utváření legislativních nástrojů pro nakládání s komunálním odpadem ve svých návrzích upřednostňují cesty materiálového využití.
ZNEČIŠŤUJÍCÍ LÁTKY PŘI ENERGETICKÉM VYUŽÍVÁNÍ ODPADŮ
Podle hodnotící zprávy k Plánu odpadového hospodářství ČR je plněna většina cílů v oblasti odpadů, vyjma odpadů komunálních. Odborná veřejnost již delší dobu upozorňuje, že by bylo třeba nastavit jiné, reálné cíle.
Jedním z posledních návrhů při řešení těchto problémů bylo na konci roku 2007 zpracování nových ekonomických nástrojů pro oblast nakládání s odpady, kde jsou navrženy poplatky za odstraňování odpadů a energetické využívání směsných komunálních odpadů (SKO). Důvodová zpráva k tomuto návrhu uvádí, že nově postihuje všechny způsoby nakládání s odpady, které jsou považovány za ekologicky nepříznivé.
Obecně se argumentuje tím, že spalováním SKO se ničí materiálové hodnoty, které by se mohly jinak využít (včetně organického uhlíku). Mezi zápory se uvádí také to, že z odpadů ostatních "O" se tvoří odpady nebezpečné "N", doprovodným jevem spalování je produkce dioxinů - karcinogenních látek, v produktech spalování se zakoncentrovávají těžké kovy a do ovzduší se vypouští miliony metrů krychlových jedovatých spalin. Tyto argumenty je lépe porovnat s realitou, proto se pojďme konkrétně podívat, jak je to s emisemi znečišťujících látek ze spalovny komunálního odpadu. Nejpřísnější emisní limity jsou stanoveny pro spalování odpadů. U jiných paliv se nesleduje všudypřítomný obsah těžkých kovů, ani dioxiny, které vznikají při jakémkoliv spalovacím procesu. Emisní limity jsou podle NV 146/2007 Sb. pro srovnatelné zdroje s jmenovitým tepelným výkonem 5-50 MW nastaveny tak, jako by se největší zatížení životního prostředí dalo očekávat při spalování biomasy, která je jako energetický zdroj v současné době preferována.
Spálením směsného komunálního odpadu (SKO) vzniká řada odpadních produktů. Většinu z nich (přes 83 % hm.) tvoří spaliny, kolem 14 % odpadní voda a přes 2 % škváry. Produkty čištění spalin - end-produkt (0,27 %), popílek (0,14 %) a jejich stabilizovaný produkt - solidifikát (0,05 %) se z pohledu jejich celkového množství jeví v obrovských objemech spalin jako nevýznamné (graf 1).
Technologické odpadní vody se do produktů vznikajících spalovacím procesem mnohdy nezapočítávají, pokud nejsou součástí systému čištění spalin. Vyloučíme-li odpadní vodu, složení produktů se změní. Celých 99,5 % produktů ze spalovacího procesu pak tvoří spaliny a škvára. Produkty čištění spalin se na celkovém množství podílejí pouze 0,5 %.
V emisích se sleduje obsah škodlivin, pro které jsou stanoveny emisní limity a v odpadech limitní hodnoty. Nejškodlivější účinky jsou přiřazovány organickým persistentním polutantům typu PCDD/F, PCB, PAU a těžkým kovům. Těžké kovy se podle svých vlastností distribuují mezi jednotlivé produkty různě. Celkem je sledováno dvanáct kovů, z nichž všechny vykazují různou distribuci v jednotlivých produktech spalovacího procesu. Typickými představiteli diametrálně rozdílných distribucí ve spalovacím a čistícím procesu je rtuť a olovo. Provedeme-li analýzu jednotlivých produktů a stanovíme koncentrace rtuti a olova v přepočtu na kilogram produktu zjistíme, jak jsou v nich tyto škodliviny zastoupeny.
Procentuální zastoupení rtuti v produktech po energetickém využití SKO ukazuje, že kolem 78 % rtuti je v end-produktu, 8,8 % v popílku a téměř 12 % v solidifikátu. Zastoupení ve spalinách (0,008 %), odpadní vodě (0,0004 %) a škváře (0,73 %) je opět takřka zanedbatelné. Jednotlivé produkty se však značně liší vyprodukovaným množstvím. Graf 2 ukazuje procentuální zastoupení rtuti v produktech a podle celkového množství jednotlivých produktů za rok.
V roce 2007 se ve spalovně SAKO Brno, a.s., energeticky využilo 86 029 tun SKO, přičemž se v produktech spalování vypustilo nebo předalo 138,34 kg rtuti. Z toho vyplývá, že v průměru v každé tuně SKO se nachází 1,6 g rtuti a toto množství se distribuuje do jednotlivých produktů nerovnoměrně. Většina rtuti je zachycena v end-produktu, v němž se nachází kolem 1,3 g rtuti na tunu, ve škváře a v solidifikátu je obsažena téměř desetinou gramu na tunu. V odpadní vodě je její obsah nejnižší (0,3 mg/t odpadu).
Druhý z kovů - olovo - má zcela jinou distribuci než rtuť. Provedeme-li analýzu jednotlivých produktů a stanovíme koncentrace olova v přepočtu na kilogram produktu, zjistíme, že takřka stejné procentuální zastoupení má olovo ve škváře a popílku (34,0, respektive 37,1 %), významný podíl je i v solidifikátu (21,3 %). V end-produktu je pouze 7,5 %, v odpadní vodě a spalinách jsou stopová množství. Zastoupení olova podle celkového množství jednotlivých produktů za rok je odlišné - převažuje obsah olova ve škváře (téměř 90 %), zbývající pevné produkty obsahují olovo v jednotkách procent, obsahy ve spalinách a odpadní vodě jsou v tisícinách procenta. Při energetickém využití 86 029 tun SKO se v produktech spalování vypustilo nebo předalo 73 128,8 kg olova. Z toho vyplývá, že v průměru v každé tuně SKO se nachází 850 g olova a toto množství se distribuuje do jednotlivých produktů nerovnoměrně - nejvíce ho zůstává ve škváře (764,2 g/t odpadu) a v popílku (54,7 g/t odpadu). Ve spalinách a odpadní vodě se množství olova nachází v setinách gramů na tunu odpadu.
EMISE DIOXINŮ
V souvislosti s energetickým využíváním odpadů se nejvíce hovoří o dioxinech. Graf č. 3 ukazuje, o jaká množství se jedná a jak jsou tyto látky distribuovány do jednotlivých produktů. V roce 2007 bylo analyzováno v produktech spalování celkem 3,849 g dioxinů, tj. při energetickém využití jedné tuny SKO vzniklo 44,7 mikrogramů dioxinů v přepočtu na jejich toxický ekvivalent. Nejvyšší obsah vykazuje end-produkt (téměř 63 % z celkového vyprodukovaného množství), ve škváře se nachází 22,7 % a v popílku 11,7 %. Do spalin přechází 0,36 % a v odpadní vodě je obsah nulový. Systém čištění spalin má nezastupitelnou úlohu v záchytu těžkých kovů a dioxinů, přičemž rtuť a dioxiny jsou procentuálně nejvýznamněji adsorbovány na aktivním uhlí CHEZACARB B české provenience.
Z hlášení do EMEP zpracované Českým hydrometeorologickým ústavem vyplývá, že v ČR za rok 2004 bylo vyprodukováno celkem 174,77 gramů dioxinů v přepočtu na TEQ (na základě emisních měření nebo bilancí jednotlivých zdrojů). Největší podíl na celkové produkci dioxinů má výroba železa a oceli, další významnou složkou jsou technologie zpracovávající a upravující neželezné kovy, třetí nejvýznamnější složkou jsou domácí topeniště. Tři komunální spalovny se podílí na tomto množství 0,09 %. Porovnáme-li produkci dioxinů ze spaloven SKO s produkcí těchto látek z domácích topenišť, činí tento podíl 1 %. Spalovny SKO v roce 2006 spálily celkem 392 880 tun SKO a vypustily celkem 0,14 g dioxinů v přepočtu na TEQ.
ČIŠTĚNÍ SPALIN A SLEDOVANÉ ŠKODLIVINY
Jak již bylo uvedeno, podíl spalin ve vztahu k množství odpadů je významný - pro spálení jedné tuny odpadu totiž spalovna SAKO Brno, a. s., potřebuje 8,6 tun spalovacího vzduchu. Největší podíl ve vzduchu tvoří dusík (78 %) a kyslík (21 %). Dusík je i ve spalinách zastoupen v nejvyšším množství (67 %). Rozdíl v obsahu dusíku mezi ovzduším a spalinami je dán významným podílem vody a CO2 ve spalinách. V případě kyslíku je úbytek ovlivněn i oxidačními procesy při spalování odpadů, především oxidací organických látek v komunálním odpadu za vzniku CO2 a vody. Spálením 1 tuny SKO se vyprodukuje 1,09 tuny oxidu uhličitého, 1,12 kg oxidů dusíku, 0,127 kg oxidu uhelnatého, 0,07 kg oxidů síry a 0,028 kg chlorovodíku. Kromě těchto kontinuálně sledovaných plynů jsou do atmosféry emitovány i další znečišťující látky, jejichž množství jsou sledována. Celkový obsah sledovaných škodlivin se podílí na objemu spalin čtyřmi tisícinami procenta (graf 5).
Povýšíme-li objemový podíl znečišťujících látek (0,004 %) na 100 % a sledované znečišťující látky vyjádříme v procentech, ukáže se, že jsou z téměř devadesáti procent tvořeny oxidy dusíku. Podíly dalších látek jsou z tohoto hlediska velmi malé: SO2 - 1,53 %, NH3 -0,92 %, CO - 4,07 %, TOC - 2,03 %, TZL - 1,63 %, HCl - 0,34 %, HF - 0,27 %, Cd, Tl - 0,0001 %, Hg - 0,0015 %, ostatní těžké kovy - 0,077 % a PCDD/F - 1.10-8 %.
VŠE ZÁVISÍ NA SLOŽENÍ ODPADU
Při spalování SKO se potvrzuje, že množství těžkých kovů v produktech po energetickém využití je závislé na složení odpadu, a tedy na obsahu těžkých kovů v SKO. Většina odpadů, které obsahují zvýšené množství těžkých kovů (baterie, zářivky, akumulátory, léčiva apod.), patří mezi odpady nebezpečné a měly by být v rámci separovaného sběru odděleně shromažďovány. Obsah těžkých kovů v SKO jasně ukazuje, že zásady při nakládání s nebezpečnými odpady nejsou respektovány.
Negativní postoj ke spalovnám je šířen i médii, která získávají informace od organizací zpracovávajících tabulky s žebříčky největších znečišťovatelů podle hlášení do IRZ, kde jsou stanoveny emisní stropy pro vypouštění vyjmenovaných sledovaných znečišťujících látek do ovzduší, vody, půdy a přenosy mimo provozovnu. Společnost SAKO Brno, a. s., se do tohoto systému hlásí jen s přenosy znečišťujících látek mimo provozovnu, tj. v odpadech, které byly využity nebo odstraněny na skládkách příslušné kategorie. V loňském roce jsme se v hlavním večerním zpravodajství mohli dozvědět, že v rámci Jihomoravského kraje je největším znečišťovatelem spalovna SKO společnosti SAKO Brno, a. s., která vypustila nebo v odpadech předala nejvíce rtuti a dioxinů. V rozporu s touto statistikou je Evropský registr úniku a přenosů znečišťujících látek (E-PRTR), který sleduje úniky do ovzduší, vody a půdy, kam se společnost SAKO Brno, a. s., za rok 2007 nezaregistrovala, neboť nepřekročila stanovené emisní stropy. Registr pohlíží na zařízení, která mají schopnost znečišťující látky zachytit, vyčistit a následně využít nebo odstranit, jako na provozy, které nepatří mezi veřejně pranýřované znečišťovatele.
Ing. Karel Peroutka
RNDr. Jana Suzová
SAKO Brno, a. s.
(Veškeré uvedené údaje jsou vztaženy k provozu spalovny SAKO Brno, a. s., v roce 2007, vyjma některých údajů o dioxinech, kdy byly použity údaje ČHMI z roku 2004, a údaje ze všech tří provozovaných spaloven komunálního odpadu v ČR za roky 2004 a 2006).
