Požadavky Plánu odpadového hospodářství i neopakovatelná situace z hlediska možnosti financování projektů nahrávají novým technologiím. Jednou z nich je mechanicko-biologická úprava (MBÚ) směsného odpadu, považovaná za jednu z možných metod pro řešení materiálového využití komunálního odpadu.
V Německu funguje na padesát dva zařízení MBÚ, ve Francii se má v nejbližších letech ke stávajícím dostavět dalších osm. Nejde tedy o technologii zcela novou, spíše u nás neověřenou. V posledních třech letech proto běžel projekt VaV "Ověření použitelnosti metody mechanicko-biologické úpravy komunálních odpadu a stanovení omezujících podmínek z hlediska dopadu na životní prostředí", který zadalo Ministerstvo životního prostředí, a na jehož řešení se podílely společnosti Fite, a. s., Sita CZ, a. s., a Eco Consulting Group, s. r. o. Jeho cílem bylo zjistit, jak bude tato metoda fungovat v české realitě, zejména co s vytříděnými frakcemi. Ing. Radim Kovařík ze společnost FITE, a. s, říká: "První myšlenka byla, že vezmeme český odpad a odvezeme ho do Německa do některé MBÚ a necháme ho tam zpracovat. Bohužel to však nebylo schůdné, proto jsme zvolili simulaci systému MBÚ kombinací strojního zařízení a ručního třídění." (Metodika zkoušek a schéma zařízení je krátce uvedena dále).
PODSÍTNÉ POTŘEBUJE SPECIÁLNÍ SKLÁDKU
Během tří let podrobných analýz bylo získáno velké množství dat. Závěry, které projekt přinesl, jsou do značné míry překvapivé: mechanicko-biologická úprava podle všeho není tou metodou, která by měla spasit české odpadové hospodářství.
Není u ní problém s technologickým vybavením nebo zpracováním odpadů. Základní problém spočívá ve využití vytříděných složek. Po rozdělení směsného odpadu na nadsítnou a podsítnou složku se hledaly cesty, jak je dále využívat. Mgr. Tomáš Chudárek ze společnosti SITA CZ, a. s., vysvětluje: "Podsítnou frakci, kde je většina biologicky rozložitelné složky směsného odpadu, jsme chtěli kompostovat. Tato myšlenka vzala za své hned po prvním vizuálním zhodnocení podsítné složky. Surová podsítná frakce se skládala z hlavně z baterií, rozbitých žárovek a lékovek. Kompost jsme ještě přesili na sítě s oky 20 mm. Pak vypadal velmi dobře, ale stejně měl špatnou ekotoxicitu."
Výluh surové podsítné frakce ve všech případech překročil limity DOC (organického uhlíku), téměř vždy obsah zinku. Také analyzované výluhy z kompostu z podsítné frakce měly DOC pořád vysoko nad normou, byly překročeny limity pro polyaromáty a ekotoxicitu. Jeden ze zúčastněných odborníků to s černým humorem komentoval: "Jak většina organismů na měření ekotoxicity výluh uviděla, tak chcípla."
Testy na anaerobní zpracování dopadly podobně. "Když jsme dali do reaktoru surové podsítné, nepracoval," vzpomíná Radim Kovařík. "Frakci jsme rozplavili na inertní podíl a BRO, ale stejně to nefungovalo. Museli jsme inokulovat, ale ani pak nebyl vznik metanu dostatečný." Náklady na anaerobní zpracování byly v té chvíli tak vysoké, že Ing. Pavel Bartoš ze společnosti FITE to komentoval slovy: "Je to padělání tisícikoruny za 1500 korun."
Závěr projektu říká: podsítné z mechanicko-biologické úpravy nelze dále využít. Ani po kompostování nebo jiné stabilizaci nelze použít jako kompost nebo alespoň rekultivační materiál. Jedinou možností je ukládat ho na speciální skládky, pro něž se musí připravit legislativa. Tento postup mají zaveden v Německu - stabilizáty z MBÚ zde směřují na skládky s povolenými vyššími limity DOC a dalších látek. Je otázka, jestli chceme touto cestou jít také u nás, případně, zda bychom byli schopni tuto věc prosadit v Evropské unii.
NADSÍTNÉ SPÁLÍ SPECIÁLNÍ SPALOVNA
Při MBÚ jde však hlavně o možnost uplatnění kalorické, tj. nadsítné frakce. Pokud je k dispozici vhodný zdroj, je nadsítná frakce energeticky využívána v celé Evropě. Není-li zdroj k dispozici, je skladována a čeká na další využití, případně je podloudně vyvážena do okolních zemí, jak jsme se ostatně před časem přesvědčili sami. Nadsítnou frakci mohou odebírat cementárny. V našich podmínkách mají od doby povinného zpětného odběru pneumatik dostatečný přísun vysoce kalorických, homogenních odpadů a o nehomogenní nadsítné nemají zájem. Navíc má nadsítná frakce vysoký obsah chlóru, který využití v cementárně ztěžuje.
Stávající spalovny komunálních odpadů nemohou tuto frakci využít, protože má vyšší výhřevnost než směsný odpad a její uplatnění by způsobilo technologické potíže. Řešením jsou proto speciálně budované "monozdroje", tj. spalovny určené pouze na tento jediný druh odpadu. Touto cestou jdou nyní v Německu, kde se několik "monozdrojů" v současnosti buduje.
Teoretická zůstává možnost spoluspalování výhřevné frakce v jiných zdrojích. Zpracovatelé projektu proto oslovili více zařízení, zejména s fluidním spalováním, které by s využitím výhřevné frakce neměly technické potíže. Problém je, že výhřevná frakce zůstává v režimu odpadů. "Vzduchařské" normy pro spoluspalování jsou tak přísné, že provozovatelé zdrojů o tuto frakci nemají zájem. Ostatně i v SRN myšlenku spoluspalování opustili a budují monozdroje.
Tomáš Chudárek dodává: "MBÚ neslouží pro materiálové využití směsného komunálního odpadu, tzn. nelze ji použít pro řešení padesátiprocentního povinného materiálového využití, které nastavuje Plán odpadového hospodářství."
POLITICKÁ OBJEDNÁVKA
V Německu pracuje několik desítek zařízení MBÚ. Jsou-li výsledky zkoušek tak negativní, jak je možné, že je Němci stále ještě provozují? Ing. Jaromír Manhart u odboru odpadů MŽP vysvětluje: "Většina těchto zařízení byla v Německu postavena během zhruba čtyř let v období mezi vyjasněním požadavků na MBÚ a platností vyhlášky, která zakazovala ukládání neupraveného odpadu. Zásadním problémem bylo, že neměli závody na zpracování nadsítného. Předpokládali, že ji odeberou cementárny, jenže ty ji nechtěly. Dnes mají ve skladech 6-8 mil. tun nadsítné frakce a chtějí jen v tomto roce vybudovat šest až osm monozdrojů."
Na počátku zařízení na mechanicko-biologické úpravy byla v Německu snaha, aby se zvýšilo materiálové využití komunálního odpadu. Hledání nové technologie, která všechno vyřeší, však od počátku nebralo ohled na její reálné možnosti. V podstatě tak německá zařízení posloužila jako pilotní, ovšem za cenu značných nákladů a provozních problémů. Ing. Terezie Pačesová ze společnosti Eco Consulting Group, s. r. o., komentuje: "Na semináři s partnery ze Saska nám říkali: co vy jste zjistili za tři roky výzkumného projekty, k tomu jsme se my dopracovávali draze za deset let provozu MBÚ."
Ing. Vlastimila Mikulová (ČZÚ Praha) při svém oponentním posudku uzavřela: "Hlavní výstup projektu považuji za nesmírně důležitý pro orgány veřejné správy, neboť může sloužit jako podklad rozhodovací strategie. Je to objektivní, experimentální podklad pro usměrnění miliardových investic a naznačuje i dopad na výši provozních nákladů systémů odpadového hospodářství, který by mohl nastat neuváženou investicí vyplývající pouze z jakési momentální politické situace."
BUDOUCNOST
Výzkumný projekt v každém případě přinesl mnoho zajímavých výsledků i otevřel pole pro další výzkum. K budování samostatných technologií MBÚ se však odborníci staví skepticky. Především na ni není připravena naše legislativa životního prostředí. Aby bylo možno produkty z technologie uplatnit, bylo by kvůli nim nutno měnit, respektive změkčit legislativu (další typ skládek nebo úprava limitů pro ukládání, změna limitů pro emise do ovzduší apod.), případně přijmout jednoznačné politické rozhodnutí.
Závěr projektu shrnuje, že MBÚ nelze doporučit jako samostatnou separační technologii, stejně tak se nedoporučuje separátní pilotní projekt, ale vždy v rámci integrovaného projektu. "Pokud má fungovat, musí být MBÚ vždy být součástí integrovaného systému," uvažuje Ing. Pavel Bartoš. "Musí také mít zajištěný odběr vzniklých produktů. U nadsítného to může být záměrně budovaný monozdroj, ale také třeba pyrolýza nebo zplyňování."
Jak je vidět, mechanicko-biologická úprava MBÚ lze použít jen za předem daných specifických podmínek. Investice ve výši miliard by měla být postavena na ekonomických zákonech, a nikoli na základě jakési politické objednávky.
Jarmila Šťastná
(Veškeré texty na stranách 11-13 vycházejí ze závěrečné zprávy VaV č. SL-7-183-05, která byla redakčně upravena a krácena. Plný text projektu naleznete na webové adrese http://www.env.cz/__C1256D3D006B1934.nsf/$pid/MZPJMFOV5SHF)
