Koncem února byl zveřejněn návrh novely zákona o odpadech, který podle požadavků evropské směrnice zcela nově a uceleně upravuje nakládání s bateriemi a akumulátory. Jak bude vypadat zpětný odběr baterií po novele zákona?
V novele jsou jinak definovány základní pojmy. Stávající členění, užívané v § 38 zákona o odpadech nebo v katalogu odpadů na suché galvanické články a elektrické akumulátory, je značně nepraktické a nevystihuje rozdílné obchodní, technické a environmentální parametry (chemické složení) baterií. Nově se zavádí členění na tři základní skupiny: přenosné baterie a akumulátory, průmyslové baterie a akumulátory, automobilové akumulátory.
Nové členění zpřehlední zatřídění, a tím i evidenci baterií a akumulátorů podle oblastí použití. Zpětný odběr bezplatně od všech konečných uživatelů je stanoven pouze pro baterie přenosné (malé spotřebitelské). Pro průmyslové baterie a akumulátory a automobilové akumulátory bude zaveden oddělený sběr v režimu odpadů.
Pro automobilové akumulátory je výrobce povinen zajistit na vlastní náklady jejich oddělený sběr. Sběr baterií ze soukromých vozidel, která nejsou používána k podnikatelským účelům, musí být zdarma.
Vzhledem k vysoké pozitivní výkupní ceně odpadních akumulátorů (výkupní ceně olova), díky níž se dobře sbírají, ponechává novela možnost jejich výkupu mimo systém ustavený výrobcem. Obdobným způsobem by bylo možné členit i pneumatiky a oleje.
Zcela nově je definován termín "úroveň zpětného odběru", který je odlišný od v současnosti používaného termínu "úspěšnost", který se vztahuje pouze k množství výrobků uvedených na trh ve vykazovaném roce. Nový termín je definován: "... úroveň zpětného odběru - procentuální podíl pro daný kalendářní rok vypočítaný tak, že se celková hmotnost použitých přenosných baterií a akumulátorů zpětně odebraných v systémech podle tohoto dílu zákona nebo podle dílu 8 v uvedeném kalendářním roce vydělí průměrnou hmotností přenosných baterií a akumulátorů, které výrobci buď prodají přímo konečným uživatelům, nebo je dodají třetím osobám za účelem prodeje konečným uživatelům v České republice v uvedeném kalendářním roce a v předchozích dvou kalendářních letech."
ROZUMNÁ VARIANTA ZÁKAZU
Po dlouhých diskusích se podařilo prosadit rozumnou variantu zákazu všech přenosných baterií s obsahem kadmia. V aplikacích, kde není v současné době k dispozici rovnocenná náhrada za nikl-kadmiové články, je povolena výjimka (pro lékařské přístroje, ruční nářadí, nouzová a bezpečnostní zařízení). Nutno zmínit, že na stole ležely mnohem radikálnější a zároveň iracionální návrhy. Vážně se například diskutovalo o zákazu baterií s nízkými obsahy olova. To by postihlo skupinu výrobků, které v ČR představují kolem 60 % ze všech prodávaných baterií.
Novou povinností, kterou musí výrobci splnit nejpozději do 26. 9. 2009, je označovat přenosné baterie a akumulátory údajem o jejich kapacitě. V důsledku tohoto ustanovení lze očekávat mírné jednorázové navýšení nákladů na změnu potisku.
V § 31 d) novely jsou stanoveny informační povinnosti. Výrobci budou mít povinnost informovat odběratele, že baterie či akumulátory splňují požadavky pro jejich uvedení na trh a o místech zpětného odběru. Tyto povinnosti si vyžádají pouze minimální finanční náklady, zejména pokud výrobci použijí pro informování zákazníků internet, neboť novela neuvádí, jakým způsobem by měl být uživatel informován.
Pro rychlejší růst úrovně zpětného odběru použitých baterií a akumulátorů budou nezbytné informační kampaně a propagace zpětného odběru a další zlepšování dostupnosti míst zpětného odběru ve smyslu jejich viditelného umístění, hustoty sítě, atraktivního designu boxů pro konečné uživatele baterií a akumulátorů, což si vyžádá určité náklady. Rozsah (a tím i nákladnost) kampaní si určí povinné osoby samy tak, aby plnily úrovně zpětného odběru předepsané směrnicí, resp. MŽP.
POVINNÁ REGISTRACE
V paragrafu 31 se stanoví Seznam výrobců. Povinná registrace umožní získat opět přehled o všech osobách, na které se vztahují povinnosti. Distributoři a poslední prodejci baterií by měli být silně motivováni k obchodování pouze se zaregistrovanými výrobci. Podle novely se totiž stávají distributoři baterií a akumulátorů odpovědní za plnění povinností výrobců, kteří nejsou uvedeni v Seznamu výrobců. Tím dojde ke zpřehlednění systému (kontrola plnění i mezi jednotlivými články distribučního řetězce), což bylo nedostatkem § 38 zákona. Poslední prodejci s výjimkami jsou povinni odebírat přenosné baterie a akumulátory s tím, že náklady na zpětný odběr nese výrobce.
Výrobce si může vybrat individuální, solidární nebo kolektivní plnění povinností zpětného odběru. Ustanovení nahrazují stávající dobrovolnou dohodu mezi MŽP a Svazem výrobců a dovozců přenosných baterií. Místo jednoho dosavadního systému mohou výrobci baterií a akumulátorů vytvořit další paralelní kolektivní systémy nebo spolupracovat s kolektivními systémy pro zpětný odběr elektrozařízení.
Požadavky na zpětný odběr přenosných baterií a akumulátorů rozšiřuje paragraf 31 g). Nově je v něm zaveden požadavek na zajištění minimální úrovně zpětného odběru baterií a akumulátorů. Výrobce je povinen uzavřít smlouvu o využití systému sběru a třídění komunálních odpadů s každou obcí, která projeví zájem.
VYUŽITÍ BATERIÍ
Výrobce automobilových baterií a akumulátorů je povinen zřizovat místa odděleného sběru, která umožní konečným uživatelům odkládat odpadní automobilové baterie a akumulátory na dostupných místech. Výrobce může využít systém sběru a třídění komunálních odpadů stanovený obcí na základě písemné dohody.
Směrnice ukládá povinnou recyklaci všech sebraných baterií a akumulátorů, takže nejpozději od 26. září 2009 budou muset být všechny sebrané baterie materiálově využívány. Problémy mohou nastat při plnění požadovaných minimálních recyklačních účinností. Již dnes je vědecky prokázáno, že v případě alkalických baterií je kvóta 50 % na samé hranici splnitelnosti. Při fundamentálním výkladu tohoto požadavku může dojít k výraznému omezení konkurence mezi recyklačními podniky v Evropě, a tím i ke zvýšení ceny za recyklaci přenosných baterií.
Všechny státy EU musí dosáhnout úrovně zpětného odběru minimálně 25 % v roce 2012 a 45 % v roce 2016. Zvažovány byly i individuální cíle pro každou zemi podle jejich ekonomické vyspělosti, infrastruktury a geografických zvláštností. Byl navržen parametr gramy baterií/občana/rok (podobně jako u elektrozařízení).
Úrovně zpětného odběru 45 % je dosahováno v Belgii a Švýcarsku, k této hranici se blíží i kolektivní organizace v Rakousku, Německu a Holandsku, sdružení Corepile ve Francii vykazuje 20 %. V České republice se v roce 2007 podařilo kolektivní organizaci Ecobat zvýšit úspěšnost zpětného odběru z 6,4 % v předchozím roce na necelých 10 %, řada dalších států EU bude začínat od nuly. Proto je nutné uvedené cíle sběru vnímat jako velmi ambiciózní a je potřeba vytvořit při transpozici co nejlepší podmínky pro jejich naplnění.
Směrnice předpokládá, že financování nákladů na sběr, recyklací a zpracování všech baterií musí být zajištěno výrobci. Oddělený sběr a recyklaci průmyslových a automobilových akumulátorů bude možno financovat z velmi dobrých výnosů za prodej získaných kovů. Bohužel odlišná situace stále trvá u přenosných baterií, kde náklady na jejich sběr a zpracování výrazně převyšují výnosy z recyklace, takže role výrobců při financování je a bude nezastupitelná.
Směrnice přímo zakazuje používání viditelných "recyklačních" poplatků při prodeji baterií konečným uživatelům. Viditelný poplatek je jedním z pilířů fungování nejúspěšnějších systémů zpětného odběru v Evropě ( například BEBAT v Belgii ).
Ing. Jaroslav Špůr,
CENIA, česká informační agentura životního prostředí
Legislativa
Součástí návrhu novely zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, je implementace požadavků zakotvených ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES ze dne 6. září 2006 o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech, a o zrušení směrnice 91/157/EHS do českého právního řádu, tj. do 3. dílu zákona změnou a rozšířením § 30 a § 31, kde zcela nově a uceleně upravuje nakládání s bateriemi a akumulátory.
