Dodatečné kontaktní zateplování budov mělo řešit energetické a ekologické problémy. Opak je pravdou. Zalepené zchátralé domy není možno stavebně udržovat ani sanovat. Nedochází k žádným prokazatelným úsporám, vznikne však obrovské množství nerecyklovatelných směsných odpadů.
Stavební odpady není problém separovat a pak recyklovat. Neplatí to však pro směsné stavební odpady, které obsahují organické části. Takové odpady vznikají při destrukci izolačních souvrství kontaktně zateplených domů, při nichž byla použita technologie ETICS. Zalepováním zchátralých domů vrstvou tvořenou převážně organickými izolacemi nebo lepenými minerálními vlákny jsou vytvářena rizika ekologická i ekonomická. Tyto izolace jsou po skončení své životnosti neseparovatelné. Kvůli jejich značnému objemu a obtížné separaci bude velmi problematické nalézt pro ně využití. V současné době se odpady z destruujících izolací likvidují neznámým způsobem.
SAMOTNÉ ZATEPLENÍ NEMÁ SMYSL
Zatímco energetický audit navrhuje řešení energetických potřeb objektu komplexně, zabývá se kontaktní zateplování prioritně jen dostatečností tepelného odporu. Z dlouholetých zkušeností víme, že samotné kontaktní zateplení je bez řádné regenerace stavební konstrukce nenávratnou investicí a s ohledem na krátkou životnost izolací vlastně vytváří ekologickou zátěž. Oddělením tepelné ochrany budov od ostatních izolací došlo k zanedbávání přímých vlivů jako jsou vlhkost, difúze a klima v izolačním souvrství. Závady se projevují často již po montáži nebo během několika let. V důsledku kondenzace vodních par v izolačním souvrství a fasádní vrstvě dochází k omezení izolační funkce a k destrukci celé vrstvy, která musí být z budovy sejmuta.
U kontaktních izolací se původně předpokládala životnost přibližně padesát let. Nyní už byla v rámci předpisu ETAG 004 snížena na polovinu. Reálně jde uvažovat o průměrné životnosti jen několik let. Situaci zhoršuje kromě vlastního technického řešení také nedodržování certifikovaných technologií přímo montážními firmami.
Můžeme tedy očekávat, že tyto izolace dosáhnout konce své životnosti mnohem dříve, než se očekávalo. V odpadovém hospodářství se více než zdvojnásobí výskyt odpadů směsných organických stavebních odpadů s obsahem pevných izolantů a ostatní stavební chemie z kontaktních systémů.
Plán odpadového hospodářství se směsnými organickými stavebními odpady však do budoucna nepočítá. Nikdo z kompetentních institucí ani nepřipravuje jejich recyklační program.
NEJDŘÍV ZABEZPEČIT OBJEKT
Pro předcházení vzniku takových odpadů je třeba nejdříve zabezpečit objekt z hlediska stavebního. To znamená sanace statických vad, výplň stavebních otvorů, technické a technologické vybavení (TUV, regulace ÚT a pod.), hydroizolace střech a drenáží, včetně posouzení životnosti původní i sanované stavební konstrukce a fasády. Až na takto sanovaný objekt lze vypracovat energetický audit, který zohlední vlivy provedených sanací.
Projekt dodatečného zateplení nesmí vycházet z původního zchátralého stavu, ale ze stavu po celkové sanaci. I potom je třeba zabránit celoplošnému lepení, které zvyšuje difúzní odpor. Naopak je třeba vytvářet za izolantem co nejvíce vzduchových difúzních mezer a zajistit vysokou soudržnost izolačního souvrství s podkladem, včetně kotvení bez tepelných mostů.
Kvalita adhezní a kotvicí vrstvy by měla být průběžně kontrolována nedestruktivní metodou jak v průběhu montáže, tak i v dalších letech. Při zjištění závad by se mělo provádět průběžné dokotvování. Uvedená opatření u již kontaktně zateplených domů udrží i jinak poškozené souvrství několikanásobně déle na podkladu, a tak zamezí předčasné destrukci. Opatření v oblasti stavební zároveň omezí nepředvídaný výskyt směsných stavebních odpadů a omezí jejich množství. Získá se tak čas pro vytvoření vhodných technologií pro jejich využití nebo legální odstranění.
Alois Palacký
odborný garant a autor izolačních systémů
FANA, s. r. o.
