Zařízení pro mechanicko-biologickou úpravu v rakouském St. Pölten slouží pro celé okolí - zpracovávají se v něm odpady od zhruba sta tisíce obyvatel. Denně sem přichází kolem 180 tun zbytkového směsného odpadu, z něhož už předtím byly vytříděny recyklovatelné složky.
Technolog zařízení Ing. Christian-Hans Grüneis říká: "Chceme ze zbytkového odpadu získat maximum biologicky rozložitelného materiálu. Od roku 2004 platí v Rakousku zákon zakazující ukládat neupravovaný odpad. Uložit lze jen biologicky stabilní odpad, jehož výhřevnost je maximálně 6000 KJ/kg, zbytkový směsný odpad má však výhřevnost vyšší. Způsob jak zamezit ukládání neupraveného odpadu není určen, každý si to může zorganizovat, jak chce. Jelikož v okolí St. Pölten není žádná spalovna komunálního odpadu, bylo u nás vybudováno zařízení pro mechanicko-biologickou úpravu."
Zařízení MBÚ bylo vybudováno v letech 2003-2004 ze soukromých zdrojů - investice dosáhla 13 mil. euro. Také provozovatelem je soukromá firma. Na otázku po předpokládané návratnosti krčí Ing. Grüneis rameny: "To je těžká otázka. Návratnost je silně závislá na tržních podmínkách, odhadujeme ji na 5-10 let, zbytek ukáže vývoj. Zařízení má fungovat do 2025, kdy mu končí povolení. Ve svozové oblasti roste množství odpadů přibližně o 3 % ročně, ale i s tímto nárůstem by kapacita měla být do roku 2025 dostatečná. Navíc je zařízení koncipováno tak, aby se dalo technologicky upravovat."
TECHNOLOGIE
Zařízení je určeno výhradně pro dále nezpracovatelný směsný komunální odpad, takže mezi jeho suroviny nepatří průmyslové odpady, kaly z ČOV, ale ani zelený odpad z měst (z toho se vyrábí biokompost). Plánovaná kapacita MBÚ je 42 tis. tun ročně, nyní zpracovávají 33 tis. tun (20 zaměstnanců, 1 směna, 5 dní v týdnu).
Na počátku se z přivezeného odpadu oddělují velké předměty (větší než 160 mm), které se shromažďují v kontejnerech a jdou rovnou na energetické využití. Na magnetickém separátoru se oddělují kovy. Odpad se pak několikrát drtí a opětovně separuje (používány jsou pneumatické separátory a separace plavením). Cílem je oddělit lehkou frakci (nadsítné), v níž jsou zejména plasty, papír a biologicky rozložitelný podíl. Těžká frakce (podsítné) se provzdušňuje, zvlhčuje a jde do boxů, kde podstupuje aerobní vyhnívání. Pak se znova prosívá, aby se opětovně oddělila využitelná lehká frakce (viz schéma třídění).
Lehká frakce (nadsítné) je průmyslová surovina, kterou je podle Ing. Grüneise možno dále využít nejen energeticky, ale po dalším dotřídění také materiálově. Jako jednu z teoretických možností uvádí využití pro výrobky ze směsných plastů. Při bližším pohledu na složení této frakce je však zřejmé, že obsahuje množství materiálu, který takové využití znemožňuje (staré baterie). Reálnější je náhradní palivo (energetické pelety) pro cementárny nebo hutě. "Lehká frakce nejde dát do běžné roštové spalovny, protože by mohla propálit rošty. Odebírají ji hlavně provozy s fluidními kotli. Ale i pro jiná využití máme spoustu odběratelů a o tento materiál roste zájem." Nicméně za odebrání nadsítné frakce musí MBU svým odběratelům platit (uvádí 145 eur za tunu), její využití tedy nepřispívá k pozitivnímu ekonomickému výsledku.
TŘETINA ODPADU KONČÍ NA SKLÁDCE
Podsítná, těžká frakce končí po vyhnití na skládce, která je přímo za zařízením MBÚ. V meziskladu se ještě analyzuje, zda má vyhovující kvalitu. Jelikož je skládka ve vlastnictví města (zatímco MBU je soukromé), musí za uložení frakce na skládce platit. Cena je však velmi mírná - 62 eur za tunu. Díky MBÚ se kapacita skládky zvýšila o jednu třetinu, pochvaluje si Ing. Grüneis.
Obecně se dá říci, že zhruba jedna třetina odpadu se zpracovává aerobním vyhnitím a končí na skládce, třetina jde na energetické využití. V důsledku ztrát vody během procesu vyhnívání se sníží váha odpadů zhruba o čtvrtinu. Režijní náklady na tunu odpadů činí kolem 80-90 eur, za dodání odpadů do zařízení platí města 200 eur za tunu, což je v Rakousku vcelku běžná cena za zpracování tuny odpadů (cena za spalování je 160-180 eur/tuna). Zisk MBÚ podstatě pochází podle Ing. Grü-neise z rozdílu nákladů díky 25% ztrátě vody při zpracování odpadů. "Důvodů pro vybudování zařízení MBÚ bylo několik a nešlo jen o důvody technické, ale i politické," vypočítává na závěr. "Mezi pozitiva patří skládka ve vlastnictví města, blízké transportní vzdálenosti a snížení zápachu oproti běžné skládce."
Zařízení MBÚ v St. Pöltenu je soukromé, a proto musí být ekonomicky efektivní. Výhodná kombinace vstupních a provozních podmínek u něj zajišťuje stabilní provoz.
Jarmila Šťastná
