Běžný předmět našich domácností - pračka. Když se rozhodneme koupit si novou, je nutné se té staré zbavit. Vysloužilou automatickou pračku jen tak nevyhodíte, váží kolem 80 kilogramů. Jaká je její poslední cesta?
Jako velký domácí spotřebič i pračka podléhá povinnosti zpětného odběru. Sběr a likvidaci elektroodpadu typu praček, chladniček, sporáků, žehliček či vrtaček nebo sekaček a křovinořezů zajišťuje a organizuje kolektivní systém Elektrowin. Jeho provozní ředitelka Tereza Ulverová říká: "Vysloužilé elektrozařízení správně nesmí být odkládáno do směsného odpadu, ale odevzdáno do místa zpětného odběru elektrozařízení. Pouze tak můžeme zajistit, aby byl spotřebič zrecyklován. Prodejci odebírají staré pračky při dodání nových a mají možnost (pokud jsou registrováni jako sběrné místo) požádat kolektivní systém o bezplatný odvoz z prodejny."
Všechny vysloužilé pračky však ve sběrných dvorech nekončí. Pračka je totiž většinou "železo", které se donedávna vykupovalo až po šesti korunách za kilogram. Proto se hodně starých praček ocitlo ve sběrnách surovin. Situace se začala měnit loni na podzim, kdy v důsledku krize na trhu druhotných surovin spadly ceny kovového šrotu na minimum.
"Pro nás je paradoxně krize výhodná. Přinesla totiž mnohem větší množství sebraných elektrospotřebičů," poznamenává Tereza Ulverová. "Za říjen 2008 jsme posbírali kolem 500 tun velkých spotřebičů (vyjma chlazení), ale v listopadu už 1300 tun. Důvodem jsou hlavně výkupní ceny železa, které spadly až na 50 haléřů za kilogram. Nikomu se už nevyplatí vozit pračku do sběrny a raději ji odevzdádo sběrného dvora."
Jak je to s náklady za celou cestu pračky od sběrného dvora až po konečné zpracování? To je otázka na takřka samostatnou ekonomickou studii, spojenou navíc i s detektivním pátráním. Zostřující se situace na trhu druhotných surovin totiž způsobuje, že se jakékoliv údaje příliš nezveřejňují. Navíc se ceny i náklady velmi rychle mění podle momentální situace. Údaje, které poskytl systém Elektrowin, jsou shrnuty v tabulce. Tereza Ulverová upozorňuje: "Při analýzách používáme naše vlastní rozbory zpětného odběru praček a zjišťování nákladů. U cen uvádíme rozpětí, protože bývají opravdu velmi různé, takže uvést průměrnou hodnotu (i váženého průměru) by mohlo být zavádějící. Vycházíme z informací a podkladů přímo od smluvních zpracovatelů nebo provozovatelů sběrných dvorů, ale podmínky jsou různé i v rámci jednotlivých krajů."
ZASTÁVKA PRVNÍ: ROZEBRÁNÍ "NAHRUBO"
Ze sběrného dvora se pračka dostává k prvnímu zpracovateli. V Praze je to například provozovna recyklace elektrošrotu Pražských služeb. "Sotva se pračky vyloží z auta, už je kluci začínají rozebírat," říká její vedoucí Rudolf Sekanina. "Skříně praček jsou smaltované nebo z barveného železa. Bubny a vany naopak obvykle z magnetické nerezové oceli. "Nikoliv však z té nejlepší nemagnetické oceli," upozorňuje šéf provozovny. "Ta se většinou používá jen do myček nádobí, zřejmě proto, že se v nich používají silnější chemikálie." Kromě toho je v pračce obvykle betonové závaží, hliníková řemenice a něco málo elektronických součástek (řídicí panel) a kabelů.
"Každá část se veze někam jinam," dodává Rudolf Sekanina. "Železo z praček je různé kvality, takže je ještě třídíme a pak dodáváme recyklátorům kovových šrotů. Elektroniku, kabely a motory si bere odběratel, který je dál zpracovává. Totéž platí pro kabely. Betonová závaží, která představují kolem čtvrtiny váhy pračky, končí u firem zpracovávajících stavební odpady. Problém je s plasty. Ještě loni v listopadu a prosinci jsme je třídili a dodávali odběrateli, který je dál dotřiďoval a prodával. Teď už však není odběr a plasty se energeticky využívají."
Vedoucí provozovny recyklace elektrošrotu Pražských služeb potvrzuje nárůst počtu praček na sběrných dvorech: "Poslední dobou máme paradoxně daleko více práce. Nárůst množství praček byl v závěru uplynulého roku enormní. Loni jsme běžně měsíčně zpracovávali 20 až 30 tun praček, v listopadu jsme však už sebrali okolo 30 tun a v prosinci pouze zhruba 40 tun. Teď, 20. ledna, už máme zpracováno 30 tun a na konci měsíce to určitě bude hodně přes 40 tun."
ZASTÁVKA DRUHÁ: DALŠÍ DĚLENÍ A TŘÍDĚNÍ
Ocelové vany a bubny z praček, stejně jako jejich skříně, odebírají hlavně kovošroty. Vedoucí provozu jednoho z nich nám krátce vysvětlil, že tyto suroviny se ještě třídí podle druhu, pak se lisují do balíků a prodávají hutím na další zpracování. Jejich množství je však zanedbatelné proti zásobě vysloužilých celých praček, které stále ještě zůstávají ve skladě. "Máme velký šrédr (drtič a třídič šrotu), který dokáže celou pračku rozdrtit a takto získaný materiál se už jen vytřídí na separátorech a prodá. Protože máme zahraničního majitele, nebyl pro něj problém odvážet pračky ke zpracování do jiných provozů třeba v Polsku nebo v Německu. Teď už se to kvůli nízkým cenám železa nevyplatí."
Nutno poznamenat, že ani jeden ze "šrotařů", které jsme oslovili, nám nedovolil vyfotografovat zpracování zbytků z praček, ani neposkytl podrobnější informace o procesu. Nejspíše za jejich nervozitu může propad trhu: Dříve se železo prodávalo za 6 až 8 korun za kilogram, ale jeho cena už byla také na 0,15 Kč po kile.
Ostatní komodity už tak "tajemné" nejsou. Ing. Aleš Šrámek, předseda sdružení Asociace recyklátorů elektronického odpadu a ředitel společnosti MHM EKO, vysvětluje: "Motor z pračky, v němž jsou trafoplechy i hodně železa a mědi, se rozebírá obtížně. U nás se motory rozbijí na kusy v řetězovém mlýně a pak se ručně dotřiďují na lince (železo a trafoplechy). Zbytek s vysokým obsahem mědi se znovu podrtí a z rozdrceného materiálu se separátorem vybere měď. Kabelů a elektroniky je v pračce velmi málo. Kabely jdou na nožový mlýn, který je nařeže na třímilimetrové kousky, z nichž se opět separuje měď. Ostatně u těchto zařízení jde vlastně skoro vždy o měď."
Betonová závaží ještě nedávno odebírali někteří skládkaři na zásypy skládek. "Tento způsob se však nepovažuje za využití, jehož procenta my musíme vykazovat. Proto bloky odebírá firma, která je drtí pro použití ve stavebnictví," uzavírá ředitel společnosti MHM EKO.
VŠE ZÁVISÍ NA VÝVOJI TRHU DRUHOTNÝCH SUROVIN
Všichni účastníci řetězce "sběr - zpracování - využití" hovořili o krizi na trhu druhotných surovin jako o každodenní realitě, jíž musí čelit. Zpracování praček hodně závisí na trhu železa a jejich recyklace díky krizi paradoxně oživuje. V tom se situace ve zpětném odběru praček a jejich dalším zpracování liší od ostatních elektrospotřebičů. V jejich případě je Ing. Aleš Šrámek skeptický: "Demontáž televizorů před recyklací se u nás provádí ručně v chráněných dílnách. Jenže i tyto dílny, ačkoliv jde o sociální projekty, mohou mít vážné problémy. Tak třeba vychylovací cívky z vysloužilých televizorů se donedávna vykupovaly po 26 korunách za kus. Dnes za ně dílna dostane tak osm korun. Abyste vydělali stejné peníze, musíte tedy otočit třikrát více materiálu - jenže o vytříděné suroviny dnes nikdo nestojí."
Jaká tedy bude další budoucnost recyklace elektrospotřebičů? Odpověď se v tuto chvíli snadno nehledá. Rozhodně však nejvíce bude záležet na dalším vývoji trhu druhotných surovin.
JARMILA ŠŤASTNÁ
