Nebezpečně se přibližují termíny stanovené v plánech odpadového hospodářství jako cíle snižování ukládání biologicky rozložitelné složky odpadů na skládky. Obce a města se tímto tématem zabývají stále intenzivněji.
Prvním "kritickým" termínem je rok 2010. V tomto roce by měl podíl biologicky rozložitelné složky odpadů ukládané na skládky činit jen 75 % z množství ukládaného v roce 1995. Podle statistických údajů se však projevuje neustále spíše zvyšující trend, způsobený rostoucím množstvím komunálního odpadu a nedostatečnou separací biologicky rozložitelné složky. I to je jedním z hlavních důvodů, proč chce ministerstvo životního prostředí (MŽP) prosadit v nově připravovaném zákoně o odpadech povinnost separace biologicky rozložitelné složky ve všech obcích a městech.
Pokud tento předpis vstoupí v platnost, budou muset obce vyřešit nakládání s vytříděným bioodpadem. Řada z nich si to uvědomila již nyní a snaží se využít evropské dotace v rámci operačních programů, a to jak na systémy sběru a separace, tak na zpracování bioodpadu v kompostárnách nebo bioplynových stanicích.
VÝBĚR VHODNÉHO ZAŘÍZENÍ
Současná česká legislativa umožňuje hned několik základních způsobů nakládání s biologicky rozložitelným materiálem vznikajícím v obcích. Domovní kompostování je z ekologického i ekonomického hlediska sice nejlepším způsobem, nelze jím však zpracovat veškerý produkovaný biologicky rozložitelný materiál.
Komunitní kompostování je způsob předcházení vzniku odpadů, kdy si obec stanoví vyhláškou systém nakládání se zbytky z údržby obecní zeleně a zahrad občanů kompostováním. Kompostovací proces musí probíhat za aerobních podmínek a vzniklý kompost se používá na hnojení obecních pozemků. Výhodou tohoto způsobu je zpracování materiálu přímo v místě vzniku a minimální legislativní požadavky na vybudo- vání a zajištění provozu komunitní kompostárny. Nevýhodou je, že v takovém zařízení nelze zpracovat například kuchyňský bioodpad, případně bioodpad od jiných původců na území obce (například sportovní kluby, podnikatelé).
Dalším způsobem nakládání s biologicky rozložitelným odpadem je tzv. malé zařízení. Je to kompostárna s omezenou kapacitou do 150 t zpracovaného materiálu za rok. Zároveň je dáno, které druhy odpadů lze v tomto zařízení zpracovat. Na rozdíl od komunitního kompostování se již jedná o nakládání s odpady a lze takto zpracovat odpady i od jiných původců, než je obec. Podmínky vybudování a provozu takového zařízení jsou mírnější než u klasických zařízení pro nakládání s odpady a jsou dány vyhláškou č. 341/2008 Sb., o nakládání s biologicky rozložitelnými odpady a upřesněny Metodickým návodem o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady podle stávajících právních předpisů, vydaným MŽP koncem loňského roku.
Třetím způsobem je vybudování centrálního zařízení, tedy klasického zařízení k nakládání s odpady, kam je možné svážet bioodpady z určité spádové oblasti. Může to být kompostárna nebo bioplynová stanice. V těchto zařízeních je možné zpracovávat všechny druhy bioodpadů, které jsou v souladu s vyhláškou č. 341/2008 Sb. a schváleny krajským úřadem v provozním řádu zařízení. Výhodou těchto zařízení je zpracování široké škály druhů bioodpadů na kvalitní produkty, případně elektrickou energii a teplo.
ROZHODUJÍCÍ JSOU NÁKLADY SYSTÉMU
Zásadním kritériem pro výběr způsobu zpracování bioodpadů pro konkrétní obec je především výše nákladů na systém zpracování, a to nejen investičních, ale i provozních, které mohou v budoucnu významně zatížit obecní rozpočet. Při rozhodování o konkrétním systému by tedy zástupci obce neměli podcenit důkladnou analýzu místních podmínek.
Je třeba analyzovat především skutečnou produkci biologicky rozložitelného odpadu v obci. Údaje z evidence odpadů nejsou příliš vypovídající, proto se využívá různých modelů výpočtu potenciální produkce bioodpadu v obci, zejména podle rozlohy udržovaných ploch zeleně, zahrad občanů a počtu obyvatel a domácností podle typu zástavby. Při tom nelze pominout ani další potenciální producenty bioodpadů na území obce, existenci zařízení na zpracování bioodpadů v okolí a zvážit technické a personální zázemí v obci. Teprve po vyčíslení předpokládaných nákladů se lze objektivně rozhodnout.
Zavedení systému nakládání s bioodpady především v první fázi přinese náklady navíc. Teprve postupem času se může projevit snížením nákladů na skládkování vytříděné složky bioodpadů. Jelikož se chystá výrazné zvýšení poplatků za skládkování, nemusí se však jednat o zanedbatelné částky.
Výhodou provozování vlastního zařízení obce jsou minimální náklady na dopravu a nezávislost na tržních cenách. Nevýhodou je nutnost zajištění provozu zařízení a s tím související provozní náklady. Kompostování je biologický proces, který je třeba správně řídit, obsluha zařízení by proto měla být zaškolena.
VYUŽITÍ KOMPOSTU
V obcích lze kompost většinou uplatnit ke hnojení obecní zeleně a různým terénním úpravám. Pokud je však kompostu více, je třeba hledat další způsoby využití. V našich podmínkách je bohužel nedoceněn jako kvalitní hnojivo a jeho používání v zemědělství je zatím spíše raritou. Bylo by žádoucí tento stav změnit. Průkopníky by mohly být především ekologické farmy, kterým se nabízí kompost jako vhodná alternativa organického hnojení. Dalším způsobem je využití kompostu mezi zahradníky a zahrádkáře. Je vhodnou alternativou k používání rašeliny, která je neobnovitelným přírodním zdrojem. Je zřejmě jen otázkou času, než si kompost vybuduje své stabilní místo na trhu s hnojivy a substráty.
JIŘÍ JALOVECKÝ
ZERA - Zemědělská a ekologická regionální agentura, o. s.
