Povaha odpadů z textilního průmyslu závisí na typu provozu, na používaných technologiích a na zpracovávaných vláknech. Produkce odpadních vod z mechanických operací je velmi nízká, naopak zušlechťovny textilu spotřebovávají velké množství vody a tudíž produkují i značné objemy odpadních vod s výrazným znečištěním.
Textilní výroba má v České republice dlouholetou tradici. Již koncem 18. století začaly vznikat první manufaktury, v 19. a 20. století pak došlo k rozvoji průmyslové textilní výroby. V 80. letech 20. století bylo Československo považováno za světovou textilní velmoc. Po roce 1989 prošla textilní výroba v České republice významnou restrukturalizací, která vedla k rušení neekonomických provozů a odklonu od výroby tradičních textilií k novým typům s moderními a unikátními užitnými vlastnostmi.
Výrobní postupy v textilním průmyslu lze rozdělit do dvou základních skupin: mechanické operace (předení, tkaní, pletení) a zušlechťování (zpracování za mokra, kdy se textiliím dodávají hlavní užitné vlastnosti, jako je vzhled, omak, měkkost, nemačkavost, voduodpudivost aj.).
Materiálovými vstupy jsou různé druhy vláken (přírodní a chemická), chemické látky (hydroxid sodný, kyseliny, soli, barviva a pigmenty, textilní pomocné prostředky), voda a energie. Výstupem jsou textilní výrobky (šatovky, prádlo, ložní či bytové textilie atd.).
Z hlediska dopadů textilní výroby na životní prostředí jsou nejvýznamnější především emise do vody a vzduchu a spotřeba energie. Největší podíl na odpadech z výroby textilu mají odpadní vody, dále pak odpadní chemické látky, emise do ovzduší a ostatní odpad (např. obaly od chemických látek a barviv, zbytky zpracovaných vláken a tkanin, zbytky čisticích prostředků, olejů na údržbu strojů).
ODPADNÍ VODY
Jednoznačně nejvýznamnějším odpadním výstupem z technologie zušlechťování textilií jsou odpadní vody. Voda jakožto základní médium při výrobě textilu je využívána k odstraňování nečistot, barvení, nanášení prostředků pro zušlechťování nebo k výrobě páry. Téměř celý vstupní objem je vypouštěn jako odpadní vody, pouze malé množství se během jednotlivých technologických operací odpařuje.
Odpadní voda ze zušlechťování textilií má většinou vysokou hodnotu CHSK i BSK, vyšší celkové množství rozpuštěných anorganických solí a vysokou teplotu. Hlavními zdroji znečištění jsou přírodní nečistoty odstraňované ze zpracovávaného vlákna a zbytky chemických látek použitých ve výrobním procesu. Odpadní vody z textilních procesů jsou obvykle zřetelně zabarveny.
EMISE DO OVZDUŠÍ
Emise do ovzduší, které při výrobě textilu vznikají, jsou tvořeny olejovými mlhami, těkavými organickými látkami, zápachem a prachovými částicemi.
TUHÉ ODPADY
Při výrobě textilií dochází ke vzniku mnoha různých pevných i kapalných odpadů, které musí být odstraněny. Některé z nich lze recyklovat nebo použít znovu, jiné se předávají k odstranění odborným firmám - většinou se spalují nebo ukládají na skládku. Mnohé z těchto odpadů nejsou specifické pouze pro textilní průmysl, např. ostatní odpad, nebezpečný odpad s obsahem odpadních olejů, chemických látek, organických rozpouštědel apod.
Mezi odpady specifické pro textilní průmysl, které nejsou nebezpečným odpadem, patří především průmyslové textilní odpady. Jedná se o technologické odpady vznikající při výrobě a zpracování textilií, jako např. odpadní příze a textilie (zmetky, odstřižky, zkušební kusy), odpady z postřihování a česání nebo textilní prach. Textilní odpad je společně se sběrovými textilními odpady možno recyklovat. Vytříděný textilní odpad se po vyčištění může využívat např. jako čisticí hadry nebo upravit rozvlákňováním. Získaný vlákenný materiál se pak jako druhotná surovina zpracovává na finální výrobky nebo polotovary, jako jsou netkané textilie, plsti, lepenky apod. Mechanicky rozdrcený textilní odpad lze použít rovněž jako přídavek do stavebních hmot. Zajímavostí je, že bavlněný odpad z přádelen je používán i k výrobě papíru pro tisk eurobankovek.
Lepšímu využití textilních odpadů ovšem brání především poměrně vysoké náklady na získání druhotných surovin. Proto se v současné době textilní odpady z ekonomických důvodů příliš nevyužívají a stávají se odpadem, který je nutno odstraňovat (skládkováním nebo spalováním).
Nebezpečnými odpady specifickými pro textilní průmysl jsou zbytky barviv, pigmentů a tiskacích past, zbytky impregnačních roztoků pro barvení či finální úpravy, kondenzáty z úpravy vypouštěného plynu ze sušicích rámů obsahující oleje. Většinou jsou odstraňovány ve spalovnách, zbytky některých typů tiskacích past je možno odstraňovat v anaerobních vyhnívacích nádržích.
Některé textilní podniky čistí své odpadní vody z výrobních procesů flokulací, tj. srážením pomocí přídavku vhodných chemikálií. Vzniklý nebezpečný odpad - kaly z úpravy odpadních vod - představuje značnou zátěž pro životní prostředí. Z toho důvodu se od tohoto způsobu čištění odpadních vod ustupuje a většina textilních podniků dnes již zajišťuje jejich čištění na vlastních nebo společných biologických čistírnách odpadních vod.
Nejvyšší spotřeba energie v řetězci výroby textilu je spojena se zušlechťováním textilu. Vedle elektrické energie je používán zemní plyn a pára. Jejich spotřeba závisí na volbě technologie a na jejich hospodárném využívání, k čemuž jsou podniky motivovány především ekonomicky.
PREVENCE A MINIMALIZACE VZNIKU ODPADŮ
V souladu s požadavky legislativy je pozornost věnována prevenci vzniku odpadů a minimalizaci jejich vzniku, což má pozitivní vliv nejen na životní prostředí, ale i na ekonomiku podniku. Ekonomicky významné je především efektivnější využití vstupních surovin a energií, což vedle úspory nákladů vede ke snížení emisí do životního prostředí.
Preventivní opatření používaná podniky mohou zahrnovat změnu technologického postupu, náhradu suroviny jinou surovinou nebo optimalizaci technologického postupu, jeho dodržování a dobré hospodaření. Preventivním opatřením je také změna výrobku vedoucí ke snížení odpadu. Minimalizace vzniku odpadu lze dosáhnout pomocí interní podnikové či externí recyklace vzniklých odpadů.
Snížení chemických látek přecházejících do odpadních vod a do vzduchu je dosahováno např. výběrem a používáním vhodných chemikálií představujících menší environmentální riziko, dávkováním chemikálií pomocí automatických dávkovacích zařízení umožňujících použití přesně požadovaných množství, řízením spotřeby vody a energie a dalšími postupy.
Ing. Olga Chybová
Inotex, s. r. o.
Ještě před třiceti lety bylo (tehdy) Československo textilní velmocí
