březen je tady a můžeme se těšit na jaro. Budou kytičky, bude travička, někteří z nás (málokteří) uvidí i housátka a ti ostatní si můžou koupit plastová. Ing. Marie Tichá v rozhovoru o analýze životního cyklu říká, že lidé mají negativní vztah k plastům. Ale jen k některým, dodávám já. Vedou PET...
březen je tady a můžeme se těšit na jaro. Budou kytičky, bude travička, někteří z nás (málokteří) uvidí i housátka a ti ostatní si můžou koupit plastová. Ing. Marie Tichá v rozhovoru o analýze životního cyklu říká, že lidé mají negativní vztah k plastům. Ale jen k některým, dodávám já. Vedou PET lahve a plastové tašky, protože je každý vidí se povalovat v příkopech a staly se pro lidi synonymem znečištění prostředí, jakkoliv to nemusí být pravda.
Ve skutečnosti plasty do značné míry formují náš svět. Schválně se zkuste podívat kolem sebe a ujasnit si, kolik věcí vyrobených z plastů vás obklopuje. Já momentálně vidím před sebou počítač celý v plastu, PET lahev s vodou, telefon, krabičku na vizitky, propisovací tužky, všechna ta pravítečka a kancelářské potřeby a taky samozřejmě stůl, udělaný z lepených pilin a pokrytý plastovou fólií a koberec z polypropylenu a nátěry a tak dál a tak dál. Přírodní materiály zastupuje jenom sklenička, noviny a jablko. A to nemluvím o šatstvu, které se sice tváří hodně přírodně, ale ve skutečnosti to bude do značné míry taky plast.
Tak kde se bere ten apriorní odstup od plastů? Myslím si, že se tak trochu staly symbolem zlatých časů, kdy nic nebylo plastové, ale všechno bylo přírodní, a tedy poctivé a opravdové. Jsou symbolem našeho zhnusení moderní dobou, kdy nic není tak, jak by mělo být. A jak by mělo být? V našich národopisných oblastech předpokládám představu nejvíce se blížící Zemi krále Miroslava, se stále kvetoucími stromy.
Zkuste si představit, že by všechny předměty z plastu v okamžiku zmizely. Byl by to konec našeho světa, tak jak ho známe. Proč lidé kdysi tak snadno odvrhli vše poctivé, dřevěné, opravdové? Protože to plastové bylo lehčí, pohodlnější, levnější. Protože zlaté časy nikdy nebyly. I v době, kdy všude byla travička a housátka a všechno bylo ze dřeva, lidé remcali, že to jde všechno do háje, a že dřív bývalo líp a nadávali na novoty, které úskočně způsobily, že nežijí tak, jak si vysnili.
Krásné jaro vám přeje
Jarmila Šťastná,
šéfredaktorka
