Skupina 11 zahrnuje odpady z chemických povrchových úprav, povrchových úprav kovů a jiných materiálů a hydrometalurgie neželezných kovů.
Povrchové úpravy se provádějí většinou jako protikorozní ochrana proti působení atmosféry a z požadavků na funkční vlastnosti jako tvrdost, oděruschopnost, kluznost, dlouhodobá využitelnost či životnost, především ve strojírenských technologiích.
Při povrchové úpravě se používají různé dílčí operace. Mezi ně náleží čistění a odmašťování povrchu (mechanickou cestou, chemicky za použití rozpouštědel, elektrochemicky). Mezi tryskacími prostředky najdeme běžné, křemičitý písek, brusné materiály, skleněné kuličky apod., ale i napohled netradiční materiály jako je plastový granulát nebo obilná drť.
K chemickému čistění mořením se používají roztoky kyselin, alkálií a mořicí přísady. Většinou jde o látky s nebezpečnými valstnostmi (např. žítavost, ohrožení životního rpostředí apod.). Jako náhrada halogenových rozpouštěděl se používají vodné roztoky, uhlovodíková rozpouštědla, zkapalněné, plyny, tuhý oxid uhličitý atd.
Při přípravě materiálů dochází obvykle ke znečisťování všech složek životního prostředí. Vznikají odpadní vody, kaly, emise do ovzduší i pevný odpad. Látky obsažené v těchto odpadech jsou často toxické a nebezpečné pro životní prostředí.
K minimalizaci znečistění se většinou zavádějí moderní technologie, zejména u čisticích a odmašťovacích procesů nebo při odstraňování starých a nekvalitivní povrchováých úprav.
Hledají se však také alternativní technologie povrchové úpravy kovů. Konkrétně při galvanické povrchové úpravě kovů lze předcházet znečištění použitím procesních chemikálií bez přídavku komplexotvorných látek, snížením objemu a opětovným použitím oplachové vody, regenerací a recyklací použitých roztoků a rozpouštědel.
Produkce odpadů z povrchových úprav v roce 2008 (v tunách)