Průmysl se na problematiku předcházení vzniku odpadů dívá poněkud jinak než města a obce. Primární je analýza výrobního procesu a materiálových toků. Stále větší význam má také ekodesign. Více nám o tom řekl Ing. František Milichovský z Centra inovací a rozvoje.
Co si máme představit pod pojmem předcházení vzniku odpadů?
Je to pohlížení na odpad jako na nevyužité, draze nakoupené suroviny a energie. Jde tedy o ekonomické a environmentální posuzování výrobku a výroby z hlediska celého životního cyklu daného odpadu. Tento proces má několik kroků. Prvním z nich je inventura materiálových toků z hlediska množství odpadů a stupně jejich nebezpečnosti. Může probíhat v rámci technologického procesu, organizace, životního cyklu výrobku, v celých průmyslových odvětvích nebo mezi jednotlivými sektory výroby a služeb. V dalším kroku se navrhují opatření ke změně a řízení těchto toků, aby vznikalo méně odpadů (zejména nebezpečných). Aby odpad, který nutně musí vzniknout, bylo možné nejlépe bez úprav znovu využít, a to materiálově a energeticky.
A třetím krokem je zatažení výrobců do přijímání preventivních opatření při navrhování výrobku a při výrobě. Náklady na odstranění odpadu, který nevznikne, jsou nulové.
Existují reálné a obecně použitelné postupy pro předcházení vzniku odpadů?
Za základní rámec pro předcházení vzniku odpadů lze považovat systémy environmentálního managementu (podle EMAS nebo ČSN EN ISO 14001), případně i systémy řízení kvality podle ČSN EN ISO 9001. Mnoho firem má tyto systémy zavedeny, ale nevyužívají je systematicky, někdy jim slouží jen jako marketingový nástroj a splněné kritérium při výběrových řízeních.
Známým nástrojem prevence je tzv. metodika čistší produkce. Jejich princip je stejný jako u energetických auditů. Účinnost těchto projektů je individuální, závisí na úrovni řízení podniku a technologických postupech.
Jako nástroj prevence aplikovaný na výrobek byl původně definován ekodesign, tedy způsob navrhování výrobků tak, aby jejich dopad na životní prostředí byl v celém životním cyklu výrobku co nejmenší. Ideální formou preventivního přístupu by mělo být propojení ekodesignu a systémů environmentálního managementu. V rámci systému řízení identifikujeme dopady (rizika) svých výrobků, činností a služeb, stanovíme jejich významnost, a poté je řídíme. Pokud je nejvýznamnějším dopadem vznik odpadů (ve výrobě, při používání výrobku nebo při nakládání s jeho odpadem), můžeme použitím jiných materiálů, změnou technologie nebo konstrukčním řešením snížit jejich množství a nebezpečnost. V souhrnu tedy předcházíme vzniku odpadů. I z předchozího vyplývá, že ekodesign není soubor, do kterého dosadíme za neznámé, a dostaví se požadovaný výsledek. Je to týmová práce na hledání kompromisu.
Otázka účinnosti ekodesignových opatření souvisí s vývojem výrobku. Například u výrobků využívajících elektrickou energii je přes 80 % dopadů na životní prostředí předurčeno ve stádiu jeho návrhu (designu).
Můžete vymezit rozdíl mezi předcházením vzniku odpadů a minimalizací odpadů?
Předcházení vzniku odpadů je spojeno s místem jejich vzniku. Minimalizací odpadů bylo míněno snížení množství nevyužívaných odpadů, obvykle se provádí mimo místo vzniku.
Z hlediska ekonomických úspor a environmentálních přínosů může být rozdíl mezi předcházením vzniku odpadů a minimalizací odpadů nevýznamný. Důležitější je s těmito přístupy začít seriózně a kvalifikovaně pracovat.
EKODESIGN V ČESKU
Informace o výrobcích respektujících ekodesign zveřejňují hlavně nadnárodní firmy, jako jednu z cest k budování image. Jednou z mála českých firem, která se snaží uplatňovat myšlenky ekodesignu, je firma OEZ Letohrad. Již před třemi lety uvedla na trh jistič BC 160 z řady Modeion, u něhož došlo ve srovnání s předchozím typem ke snížení hmotnosti o 42 % a spotřeba energie nutná k výrobě klesla o 70 %. Použitím plastových výlisků snížilo množství kovového odpadu, zároveň se snížila spotřeba řezných a mazacích kapalin, nátěrových hmot a ředidel. Obaly výrobků jsou z recyklovatelného materiálu a při výrobě nebylo použito PVC, ani jiné nebezpečné látky. Počet druhů materiálů použitých ve výrobku klesl ze 13 na 7 druhů. Také počet součástek tvořících výrobek i s obalem, klesl z 299 na 201.
Zdroj: Ekolist 12/2007
