přes prázdniny se udály spousty věcí. Také máme nového ministra životního prostředí, kterého by v této funkci opravdu nikdo nečekal. O jeho prioritách píšeme podrobněji uvnitř časopisu, teď bych se chtěla soustředit jen na takovou drobnost. Jako jednu z prvních věcí vyhlásil ministr dress code....
přes prázdniny se udály spousty věcí. Také máme nového ministra životního prostředí, kterého by v této funkci opravdu nikdo nečekal. O jeho prioritách píšeme podrobněji uvnitř časopisu, teď bych se chtěla soustředit jen na takovou drobnost. Jako jednu z prvních věcí vyhlásil ministr dress code. Tedy zásady, jak se mají úředníci ministerstva oblékat.
Nevím, jaké sankce hrozí českým úředníkům, ale v každém případě to nebude příjemné. Budova ministerstva je velká desetipatrová deska, obrácená čelem ke slunci. V létě je tam horko, že se to skoro nedá vydržet. Stavební úpravy sice trochu pomohly, ale pořád to není ono.
Pavel Drobil však asi chtěl vzít vítr z plachet těm úředníkům, kteří demonstrovali oblečením svou příslušnost či náklonnost nejrozličnějším hnutím. I ty mají svůj nepsaný dress code: tričko, kraťasy, sandály a batůžek. Ostatně jako mnohé jiné lidské skupiny, které se svým oblečením vydělují z šedivé masy. Asi je to nějaký lidský atavismus, že chceme být součástí širší skupiny a svou náležitost k ní dáváme najevo, ať je to černá kůže motorkářů s harleyem nebo tvídový kostým a háčkovaný baret u postarších dam.
Popravdě řečeno, nejsem přítelem pravidel typu dress code, ať jsou jakékoliv. Gestu nového ministra však rozumím, i když mohu pochybovat o jeho účinnosti. Někde se začít musí.
Chtěla bych na tomto místě musím vzpomenout hezkou historku, kterou mi kdosi vyprávěl. Odehrála se na schodech před budovou ministerstva. Úředník, oblečený v kalhotách, košili a kravatě, kráčel ke vchodu, úřední papíry srovnané ve správném úřednickém tmavém kufříku. Uprostřed schodů ale u kufírku povolil zámek a všechny papíry se rozletěly po okolí. Ve stejné chvíli běžel kolem do práce jeden z velmi ekologických pracovníků v kraťasech, sandálech a s batůžkem na zádech. Vyhnul se rozsypaným papírům a povídá: "Vidíte, pane kolego, kdybyste ty papíry nosil v baťůžku, tohle by se vám nikdy nestalo."
Nad tímto aspektem by se možná měl ministr Drobil ještě zamyslet.
Přeji vám krásné září.
Jarmila Šťastná,
šéfredaktorka
