Kontroly provozovatelů zařízení k biodegradaci a stabilizaci nebezpečných odpadů ukázaly značné úniky finančních prostředků při ukládání upravených odpadů na skládky. Nástrojem je nelegální překategorizace odpadů.
Plnění povinností oprávněných osob kontrolují společně Česká inspekce životního prostředí a Státní fond životního prostředí již po několik následujících let. Při kontrolách bylo zjištěno, že úroveň dodržování schválených technologických postupů v zařízeních pro biodegradaci a stabilizaci nebezpečných odpadů je různá. Nebylo výjimečné, že se úpravy prováděly nedostatečně, případně vůbec, a tím docházelo k následnému nelegálnímu nakládání s odpady. Zejména tehdy, kdy byly "takto upravené nebezpečné odpady" převedeny z kategorie "N" do kategorie "O". V mnoha případech nebyla tato změna kategorie doprovázena analýzou na vyloučení nebezpečných vlastností a následným vydáním osvědčení o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů pověřenou osobou v souladu se zákonem o odpadech. S odpady s takto změněnou kategorií se pak nakládalo různě, byly využívány především jako technologické zajištění skládek i ukládány na skládky. Tato skutečnost byla bohužel mnohdy "legalizována" i schválenými provozními řády a povoleními krajských úřadů dle zákona č. 76/2002 Sb., o IPPC.
V důsledku takového nelegálního nakládání s odpady dochází ke značným ztrátám na výběru rizikové složky poplatku za uložení nebezpečného odpadu na skládku, která má být odvedena na účet SFŽP (§§ 45- 48 zákona o odpadech). Finanční úniky znamenají pro Fond snížený příjem prostředků. Za kontrolované období dvou let činily finanční ztráty na výběru rizikové složky celkem 397 322 000 Kč.
POVOLENÍ K PROVOZU ZAŘÍZENÍ
Kontrolou podkladových materiálů provozovatelů zařízení bylo mimo jiné zjištěno, že z celkového počtu 34 kontrolovaných zařízení byla pouze dvě povolena ve smyslu § 14 odst. 1 zákona o odpadech, ostatní byla povolena s ohledem na kapacitu zařízení nakládajícího s nebezpečnými odpady dle zákona č. 76/2002 Sb., o IPPC. Je nutné konstatovat, že pro kontrolní orgán není důležité, zda bylo povoleno podle složkového zákona, či podle zákona o IPPC.
Zjištěnou různorodost povolovacího procesu a vydání rozhodnutí k provozu těchto zařízení jednotlivými krajskými úřady je třeba řešit systémovým opatřením. Nejen to, že např. proces biodegradace je povolován pod různými kódy (kuriózní je povolení dle kódu R 3 - což je dle přílohy č 4. zákona o odpadech "regenerace organických sloučenin", kdy procesem biodegradace k tomuto jevu v žádném případě nedochází), ale i různorodost požadovaných podkladových materiálů k povolovacímu procesu.
Naprosto zarážející je ale fakt, že v těchto rozhodnutích je i taxativně určeno, že výstupem z procesu biodegradace či stabilizace je odpad ostatní, s požadavkem limitů hodnot pro další nakládání s těmito odpady (uhlovodíky C10 - C40, NEL, PAU) několikanásobně překračujících limity stanovené vyháškou číslo 294/2005 Sb., bez požadavku na vyloučení nebezpečných vlastností odpadů.
Z výsledků kontrol lze také odvodit, že existuje přímá souvislost mezi výší rizikové složky poplatku a množstvím nebezpečných odpadů uložených na skládky, tj. čím vyšší částka za rizikovou složku poplatku (dle přílohy č. 6 zákona o odpadech), tím méně nebezpečných odpadů končí na skládkách s poplatkem, tím více je odpad využíván jako TZS, "překategorizován" či převeden do výrobků.
SYSTÉMOVÉ ŘEŠENÍ
Protože postupy nelegálního "překategorizovávání" odpadů nejsou používány ojediněle, bylo třeba různorodost povolovacího procesu a vydání rozhodnutí k provozu těchto zařízení řešit systémovým opatřením. Ministerstvo životního prostředí proto připravilo metodický pokyn určený pro krajské úřady. Podle něj například musí provozovatel při žádosti o souhlas k provozování zařízení prokázat, že technologie úpravy NO je dostatečně účinná k tomu, aby z ní vystupující odpad byl skutečně ostatním odpadem.
Musí tedy mít pro něj osvědčení o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů od pověřené osoby. Toto osvědčení není třeba deklarovat pouze v některých případech, například u zařízení určených pro dekontaminaci zdravotnického odpadu, kde je účinnost zařízení ověřena při schvalovacím procesu a na danou technologii je vydáno stanovisko o účinnosti Státním zdravotním ústavem.
VŠE MÁ BÝT V PROVOZNÍM ŘÁDU
Podmínky a kontroly stanovené v osvědčení by měly být stanoveny i provozním řádem. Pokud je technologie popsána v provozním řádu zařízení a na její výstup je vydáno osvědčení o hodnocení nebezpečných vlastností, pak již není nezbytné vydávat osvědčení na každou šarži vystupujícího odpadu.
Vstupuje-li do zařízení, v souladu s provozním řádem, více druhů nebezpečných odpadů, které se navzájem mísí, a výstupem je jeden druh upraveného odpadu kategorie "O", pak je provozovatel zařízení ze zákona o odpadech povinen tuto změnu kategorie prokázat osvědčením o vyloučení nebezpečných vlastností odpadů. Do tohoto případu spadají i veškeré solidifikace a jiné stabilizace, po kterých se nově vzniklý druh odpadu vždy zařazuje do skupiny 19 Katalogu odpadů. Jako novému druhu odpadu mu musí být přiřazena kategorie na základě jeho skutečných vlastností.
Pokud s ním nemá být dále nakládáno jako s odpadem nebezpečným, musí být vypracováno osvědčení pověřenou osobou. V případech, kdy odpad vzniká z několika vstupujících odpadů, bude v osvědčení i v popisu technologie v provozním řádu zařízení nutné stanovit více požadavků - například je třeba stanovit rozmezí množství a kontaminace jednotlivých vstupů, pro které je technologie ještě dostatečně účinná. Stejně jako v prvém případě bude postačovat pouze jedno osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadů pro každou technologii, nikoliv pro každou šarži výstupu.
Příprava metodického pokynu je nyní v konečné fázi a mohl by vyjít ve Věstníku MŽP na jaře tohoto roku. Přestože metodický pokyn není závazná norma, doufáme, že ho krajské úřady akceptují a využijí jako vodítko pro systémové opatření povolovacího procesu v rámci celé ČR.
Ing. Zuzana Havlová
kontrolní oddělení, odbor rozpočtu SFŽP ČR
VÝSLEDKY KONTROLY ČIŽP A SFŽP (2007-2008)