Od 1. ledna 2011 platí v Itálii - přes nevoli některých subjektů a k radosti ekologických sdružení - zákaz prodeje a distribuce plastových tašek a sáčků určených k přenosu zboží.
Zákaz se týká výrobků z nerozložitelných, zejména polyethylenových plastů. Původně měly být tašky a sáčky nevyrobené z biologicky rozložitelných plastů zakázány již od roku 2010, tlak průmyslových podniků a svazů zákaz odložil o rok. Ani teď však není zákaz absolutní, je stanovena přechodná doba do konce roku 2011, kdy lze tašky, které mají obchodníci v zásobách.
Některé obce se vzdaly igelitových tašek ještě před stanovením zákazu. Situace v italských supermarketech se různila před i po zákazu. Někde byly zákazníkům nabízeny tašky bez poplatku, ve většině však za poplatek (zpravidla okolo 4 centů). Jako alternativa byla zákazníkovi nabídnuta (za poplatek) taška látková či vyrobená z biodegradabilních plastů (zpravidla za 10 centů).
JSOU TAŠKY NEBEZPEČNÉ?
Původním a hlavním iniciátorem boje proti plastovým taškám a jejich používání je významné italské sdružení na ochranu životního prostředí Legambiente, které iniciovalo řadu petičních kampaní proti používání tašek.
Podle některých zdrojů je ročně na světě spotřebováno mezi 500 až 1000 miliardami plastových tašek a sáčků na jedno použití. V Evropě dosahuje tento počet 100 miliard, které při přepočtu odpovídají 12 milionům barelů ropy. Jenom v Itálii je ročně spotřebováno okolo 300 plastových tašek a sáčků na jednu osobu. Podle ekologických sdružení představují plastové tašky a sáčky hrozbu pro životní prostředí. Za prvé mohou ve volné přírodě s ohledem na jejich těžkou rozložitelnost zůstat několik desítek až stovek let, čímž degradují životního prostředí. Stávají se také nebezpečnými pro některé druhy živočichů, kteří je mohou pozřít a na následky zemřít. To se v Itálii významně dotýká i mořských živočišných druhů, například želvy si je často spletou s vyhledávanými medúzami.
K definitivnímu přijetí zákazu se vyjádřil zástupce generálního ředitele sdružení Legambiente Andrea Poggio: "Svým rozhodnutím se Itálie dostává do popředí mezi průmyslovými zeměmi. Opatření má velký význam i pro prosazování odděleného sběru organických odpadů, pro který je biologická rozložitelnost tašek a sáčků nezbytná."
PRŮMYSLOVÁ SDRUŽENÍ: CELÉ JE TO NESMYSL
Proti zákazu až do poslední chvíle vystupovala průmyslová sdružení zabývající se výrobou a recyklací plastů. Namítají nesmyslnost a nedomyšlenost daného opatření, narušení konkurenceschopnosti na hospodářském trhu, dovolávají se evropských předpisů, se kterými italský zákaz nemůže být v souladu. Podle jejich názoru jsou i polyethylenové tašky opakovaně použitelné, na konci svého životního cyklu jsou plastové tašky často použity k pojmutí odpadů v domácnostech a obecně představují jen malou část odstraňovaných odpadů.
Z údajů výrobců vyplývá, že v roce 2009 bylo recyklováno přibližně 70 tisíc tun/rok nákupních igelitových tašek a sáčků, zatímco na trh jich bylo uvedeno 200 tisíc tun/rok. Výroba 200 tisíc tun tohoto plastového výrobku zahrnuje činnost sektoru, jehož průměrný obrat činí přibližně 600 milionů eur a zaměstnává kolem 4 tisíc zaměstnanců.
O prosazení biologicky rozložitelných tašek se i u nás pokouší několik výrobců a organizací. Překážkou je zatím vysoká cena.
