Zatímco zemědělci se staví k výstavbě bioplynových stanic (BPS) s mírným optimizmem, někteří výzkumníci varují, že pokud se současná situace v zemědělství nezmění, představuje tempo výstavby BPS možné problémy do budoucna.
BPS se stávají pilíři stále většího počtu zemědělských podniků. Na rozdíl od konvenční rostlinné a živočišné výroby je jejich ekonomika vystavena menším výkyvům. Náklady a příjmy lze lépe predikovat na delší období, výkupní cena je stanovena vyhláškou Energetického regulačního úřadu a doba návratnosti i u hůře fungujících komplexů nepřesahuje deset let. Pro mnohé zemědělce se tak stává BPS pravidelným a často i hlavním zdrojem příjmů.
Výstavby BPS již překonaly období dětských nemocí a mnoho dodavatelů nabízí projekt, realizaci, náběh i servis obstojně fungující BPS na klíč během několika měsíců. Výhledově lze očekávat rozmach získávání odpadního tepla, což může zkrátit dobu zdržení organické hmoty. Pokud tempo výstavby nepoleví, v následujících letech přibudou BPS stovky.
KLESÁ ÚRODNOST PŮDY
Zdá se, že zemědělci našli způsob relativně spolehlivého příjmu a mají možnost se alespoň mírně odpoutat od diktátu zpracovatelů a obchodních řetězců. V čem je tedy problém?
Předmětem diskuze je klesající půdní úrodnost, zdroje organických hnojiv však dlouhodobě a povážlivě klesají. Oproti roku 1989 se na začátku roku 2009 chovalo jen 39 % původního stavu skotu, přičemž v průběhu roku 2009 došlo k dalšímu významnému poklesu stavů (Wegricht, 2010). Odůvodněné obavy lze mít z toho, že velká část již tak nedostatkových statkových hnojiv bude z ekonomických důvodů využita primárně v BPS.
Z technologického hlediska nelze proti užití statkových hnojiv v BPS nic namítat. Celistvě vzato lze anaerobní digesci, která uvnitř BPS probíhá, chápat jako mineralizaci. Úměrně hloubce procesu, se tak nejen odbourává větší množství sušiny, ale i mineralizuje větší podíl organické složky. Primárně se mineralizují nejlabilnější organické látky následované organickými frakcemi labilními, až téměř stabilními.
Nejčastěji pracují BPS se vstupní sušinou prvního fermentoru v rozmezí od 4 do 10 procent. Procesem odbourají přibližně 35 až 45 % sušiny. U BPS, kde biomasa není promíchávána, je podíl odbourané sušiny i o desítky procent nižší a mineralizace méně intenzivní.
Z dostupných rozborů je zřejmé, že zastoupení dusíku se u digestátů pohybuje obvykle mezi 3 a 6 %, tedy zhruba na polovičních hodnotách než jakých dosahuje běžná kejda. Paradoxně tedy špatně fungující BPS produkuje digestát s větším hnojivým účinkem. Zde je však nutno připomenout, že rostlinám je přístupná pouze minerální frakce.
Většina minerálních látek se nachází bohužel převážně v kapalné frakci, z níž jsou jen obtížně separovatelné. Ačkoli poslední výzkumy ve světě naznačují, že proces anaerobní digesce dokáže odbourat některé pesticidy, zlepšit vybrané fyzikální vlastnosti půdy, potlačit klíčivost mnohých plevelů, či naředit obsahy rizikových prvků do přijatelných koncentrací, je s ohledem na aktuální ekonomickou situaci (ceny hnojiv, náklady na mechanizaci, personál, naftu) více než zřejmé, že aplikace digestátu na zemědělskou půdu představuje spíše nepřímé náklady provozu BPS, než skryté příjmy ve formě úspor na hnojivu.
TĚŽCE DOHLEDATELNÉ PARAGRAFY
S rozmachem výstavby BPS byla k problematice nakládání s digestátem dodatečně schvalována i příslušná legislativa. V návaznosti na tempo výstavby BPS versus délku schvalovacího procesu není překvapením, že je související legislativa typicky roztříštěná a mnohé paragrafy jsou těžce dohledatelné ve formě známých "přílepků" u téměř nesouvisejících zákonů. Při právní rešerši je tak třeba studovat legislativu o odběrech a chemických rozborech hnojiv, vodách, územním plánování, ochraně ovzduší, ochraně zdraví při práci, hnojivech, hygieně a podobně. Roztříštěnost způsobuje, že se související náležitosti nacházejí v nařízeních a přílohách Evropského parlamentu a Rady (ES), Nařízeních komise (ES), zákonech, vyhláškách, souvisejících přílohách a nařízeních vlády ČR a Českých státních normách. Stručný a relativně stále aktuální přehled lze získat nastudováním materiálu Příručka pro nakládání s digestátem a fugátem, který pro Českou republiku - Ministerstvo zemědělství - vypracovala roku 2008 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně.
Josef Maroušek
Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, katedra aplikovaných rostlinných biotechnologií
PRODEJ DIGESTÁTU S POVOLENÍM
Pokud se uvažuje o prodeji digestátu, je třeba kromě ohlášení hnojiva vyžádat i souhlas s uvedením ohlášeného hnojiva do oběhu. Stejná povinnost platí i v případě, že je BPS provozována sdružením zemědělských subjektů, které nejenže jsou smluvně zavázány k dodávkám siláže, ale i odběrům digestátu.
Výstavba bioplynové stanice
DIGESTÁT JAKO HNOJIVO
Výzkum prováděný na našem pracovišti nás dovedl k překvapivému závěru: kaly jako odpad z procesů anaerobní digesce jsou hnojivem spíše minerálním, než organickým a jako organické hnojivo jsou mnohem méně jakostním materiálem, než výchozí suroviny. O zušlechtění organického materiálu anaerobní digescí nelze mluvit a za hnojivo se spíše dá pokládat kapalná fáze (fugát), než fáze pevná.
Stabilní organická hmota pevné fáze digestátu je zejména výborným, pomalu se rozkládajícím prostředkem pro zlehčení těžkých půd a úpravu jejich vlastností. Zvýšení provzdušenosti takových půd může mít větší výnosový efekt, než intenzivní hnojení půdy se špatnými fyzikálními vlastnostmi.
prof. Ing. Stanislav Kužel, CSc., a kol. JČU, České Budějovice.
Časopis Energie 21 (3/10)
