Spalování patří v Itálii mezi třetí nejvyužívanější způsob nakládání s komunálními odpady. Jsou však stále předmětem častých a ostrých veřejných diskusí.
Počet spaloven je již několik let víceméně konstantní - na 20 regionů v zemi se šedesáti miliony obyvatel je vybudováno okolo 50 zařízení. Více než polovina všech zařízení se nachází v severní části země, a to především v regionech Lombardie (13 zařízení), Emilia Romagna (8) a Toskánsko (8). V jižních regionech, kde většina komunálního odpadu končí na skládkách, je v provozu jedna spalovna na celý region, někde dokonce žádná (v roce 2008 neměly spalovnu odpadů regiony Abruzzo a Kampánie).
Přestože se od roku 2000 nezvýšil počet spaloven, celkové množství spálených odpadů v tomto období vzrostlo na dvojnásobek - z 2,236 mil. tun v roce 2000 na 4,137 mil. tun v roce 2008. Nárůst množství spáleného odpadu je dán i nárůstem zbytkového odpadu zpracovaného v palivo (v Itálii nazývané CDR - Combustibile derivato da rifiuti). V roce 2008 bylo spáleno 787 531 tun CDR.
Zařízení ke spalování odpadů jsou ve většině případů vybavena systémy využití elektrické energie ze zpracování odpadů (celkem 37 ze 49). Zařízení vybavená tímto systémem získala při zpracování 2,9 miliónů tun odpadu celkem 1,9 milionů MWh elektrické energie. Spalovací zařízení vybavená kogeneračními cykly s výrobou elektrické i tepelné energie (celkem 8) spálila přibližně 1,7 milionů tun odpadů a vyrobila necelých 1,2 milionů MWh elektrické energie a 937 tisíc MW tepelné energie.
KONTROVERZNÍ SPALOVNA BRESCIA
Spalovny odpadů jsou v Itálii předmětem častých a ostrých veřejných diskusí. Velké emoce již několik let vyvolává největší italská spalovna odpadů v lombardském provinčním městě Brescia. Toto zařízení se svou povolenou kapacitou 810 000 tun/rok patří mezi největší spalovny v Evropě i na světě. Podle některých údajů spalovna zajišťuje teplo pro třetinu obyvatel města Brescia (1100 GWh/rok, město má necelých 200 tisíc obyvatel).
Spalovna v Brescie byla předmětem řízení před Evropským soudním dvorem v případu C-255/05 Komise proti Itálii ze dne 5. července 2007. Itálie byla shledána vinnou z porušení práva ES, neboť realizace třetí linky spalovny nebyla před vydáním stavebního povolení podrobena posouzení vlivů na životní prostředí tak, jak vyžaduje příslušná evropská směrnice (směrnice Rady 87/337/EHS o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí). Itálie se bránila odlišným výkladem evropského práva a národní legislativou, která to umožňovala.
Podle Komise, které Soudní dvůr dal za pravdu, spalovna měla být předmětem procesu EIA, neboť se jedná o zařízení ke zneškodňování, nikoli nebezpečného odpadu spalováním s kapacitou přesahující 100 tun denně, jak je uvedeno v příloze I bodu 10. směrnice. Itálie však nevyžadovala stanovisko EIA, neboť zařadila spalovnu mezi zařízení ke zneškodňování odpadů podle přílohy II bodu 11. písm. b), navíc s odkazem na vnitrostátní předpis, který umožnil vynětí tohoto typu zařízení z procesu EIA. I když v mezidobí bylo stanovisko EIA dodatečně vyžádáno a vydáno, Soudní dvůr Itálii odsoudil za porušování práva ES, neboť spalovna v době jeho vydání již byla v provozu a smysl řízení o posouzení vlivů na životní prostředí tak byl narušen.
Soudní dvůr ve věci neměl pochyby, navíc byla Itálie již jednou odsouzena za prakticky stejnou věc - zařízení pro výrobu elektrické energie ze odpadového paliva (CDR) a biomasy v Massafře bylo rovněž vybudováno bez předchozího řízení o posouzení vlivů na životní prostředí.
OBNOVITELNÝ ZDROJ ENERGIE A DOTACE
V minulosti se hodně diskutovalo také o finančních podporách spojených se spalovnami komunálních odpadů. V Itálii byly zavedeny dotační ceny pro elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů energie a tzv. zdrojů asimilovaných. Dotační ceny jsou aktualizovány a zveřejňovány trimestrálně. Pro 4. trimestr roku 2010 byla například stanovena cena 69,96 eur/MWh.
Kdo vyrábí elektrickou energii z obnovitelných a asimilovaných zdrojů, má právo na její prodej za cenu vyšší než je tržní a náklady dotace jsou financovány prostřednictvím přirážky účtované konečným spotřebitelům.
Mezi asimilované zdroje energie byly zařazeny i odpady, včetně jejich biologicky nerozložitelné frakce, a paliva vyrobená z odpadu (CDR). Ačkoliv byl tento přístup po nějaké době v legislativě pozměněn, finanční podpory byly přechodně ponechány u zařízení, která již byla v době změny v provozu.
Komunální odpady a paliva vyrobená z odpadů tedy v současné době nejsou považovány za obnovitelný zdroj energie, nicméně státní dotace v této oblasti zůstaly u některých zařízení nadále v platnosti. Jedná se zejména o spalovny (zařízení na tepelné využití odpadů) v jižních regionech země, kde se takto italská vláda snaží řešit krizový stav v oblasti nakládání s odpady.
Zdroj: ISPRA-Rapporto Rifiuti 2009, Frisina,R.: Cip 6 - scontro tra normativa comunitaria e nazionale. 2008
Spalovna v Brescii byla vybudována bez vyhodnocení vlivů na životní prostředí.
