Je skutečně reálné, aby také domácnosti po vzoru velkých společností, ale už i mnoha malých podniků začaly investovat do environmentálních zařízení v v oblasti odpadních vod? A jsou pro ně současné pořizovací ceny těchto technologií ekonomicky přijatelné?
V rámci svého obsáhlého projektu se těmto otázkám věnovaly doc. Ing. Katarína Teplická, Ph.D., a Ing. Henrieta Pavolová, Ph.D., z Ústavu podnikania a manažmentu Technické univerzity v Košicích, z jejichž práce vybíráme:
Vybudování bezodtokových jímek (žump), septiků s filtrem či domácích čistíren odpadních vod (ČOV) znamená nemalou investici s návratností zhruba od dvou do pěti let. Jednotlivé technologie pro nakládání s odpadními vodami se vyznačují rozdílnou efektivitou, pokud jde o účinnost filtrace kontaminujících látek, a tím i rozdílnou úrovní dopadu na životní prostředí.
BEZODTOKOVÁ JÍMKA
Jímky, známé spíše jako »žumpy«, jsou bezodtokové vodotěsné podzemní nádrže sloužící k akumulaci splaškové vody z rodinných domů, aniž by nadále byla řešena otázka její likvidace po naplnění objemu. Obsah musí být pravidelně vyvážen a následně zneškodňován, například ve velkokapacitních městských čistírnách odpadních vod.
Alternativou netěsnících betonových jímek se stávají moderní plastové jímky. Mezi jejich hlavní přednosti patří nízká hmotnost, snadná montáž a osazení a jistota izolování odpadní vody od okolního prostředí. U rodinného domu je tabelována hodnota 120 litrů odpadní vody na osobu za jeden den. Dostatečné zařízení pro pětičlennou domácnost, s průměrným objemem 10 m3, se pak často objevuje v nabídce katalogů specializovaných firem. Průměrná pořizovací cena je 1500 eur (tj. 36 600 Kč).
Bezodtoková jímka se na Slovensku nepovažuje za vodní dílo ve smyslu tamního zákona o vodách č. 364/2004 Z.z., a tak příslušné povolení pro její vybudování vydává stavební úřad. Čerpání a vývoz obsahu jímky je třeba uskutečnit přibližně jednou měsíčně, přičemž cena za tuto práci se přirozeně odvíjí od množství obsahu i vzdálenosti k nejbližší ČOV, a je vyjádřena průměrnou částkou 65 eur ročně (tj. 1590 Kč).
DOMÁCÍ ČOV
Představuje již poměrně standardní součást nových staveb tam, kde není možnost napojení na veřejnou kanalizaci. Předností je vysoká kvalita čistoty vody, která umožňuje odpadní vodu »recyklovat« do vodních toků, nebo ji spotřebovat jako vodu užitkovou. Provoz je plně automatizován, uživatelsky nenáročný a ekonomický.
Při pořizování a uvádění do chodu se vyskytují překážky většinou legislativního původu, protože domácí ČOV bývá - na rozdíl od žumpy - už na Slovensku považována za vodní dílo ve smyslu výše zmíněného zákona č. 364/2004 Z.z., a je k její instalaci zapotřebí i vydání souhlasného rozhodnutí vodohospodářského orgánu (viz tabulka). Cena samotného zařízení na trhu se pohybuje, ve své nižší relaci, okolo 2100 eur (zhruba 51 300 Kč).
SROVNÁNÍ
Ekonomická dostupnost hovoří spíše pro jímku (žumpu), mnohem snazší je také prosazení stavebního záměru. Jenže v dlouhodobém horizontu se pravidelné čerpání jímky - a s ním spojené náklady projevují negativně.
Malé domácí čistírny odpadních vod sice v okamžiku pořízení představují jednorázové zatížení běžného rozpočtu, ale z hlediska návratnosti investice jednoznačně před žumpami vedou. Navíc se přečištěná voda z domácí ČOV může využívat při zalévání nebo zavlažování, čímž se dál nezvyšuje ekologická zátěž. Legislativní úskalí jsou poměrně náročná, přesto doporučujeme je podstoupit. Z hlediska environmentálních vlivů jsou totiž domácí ČOV jednoznačně přínosné.
JAKÁ JE SITUACE V ČESKU?
Situace s pořizováním a zaváděním malé čistírny je obdobná, jako na Slovensku. Domácí ČOV je podle novely tzv. vodního zákona č. 150/2010 Sb. vodním dílem, podléhá tedy stavebnímu povolení, a rozhodnutí, které vydává vodoprávní úřad. Zároveň musí být vydáno povolení k vypouštění čištěných odpadních vod do veřejné kanalizace. Závazné limity, určující přípustnou míru znečištění vypouštěných vodu klasifikuje nařízení vlády č. 416/ 2010 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění odpadních vod a náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních, a v případě vod povrchových pak nařízení vlády č. 61/2003 Sb.
Z tabulky je patrné, že bezodtoková jímka jednoznačně v negativním slova smyslu »vede«, pokud jde o provozní náklady. Dokonce i při nižší frekvenci čerpání splaškové vody (například na rekreačních objektech mimo hlavní sezonu) náklady zůstávají stále vysoké. Rozměr estetický - a to pravidelný příjezd fekálního vozu, zápach při čerpání, nároky na vyšší hygienu - jsou vedlejšími produkty volby bezodtokové jímky. Na druhé straně je poměrně snadné si jímku pořídit, nabídka plastových jímek na trhu je široká - a legislativně nenáročné je rovněž zajištění stavební ohlášky. Ale je tu ještě jedna »drobnost«, na niž však je nutno upozornit: Tam, kde lze úspěšně instalovat čistírnu odpadních vod, nebývá obvykle žumpa povolována.
V případě domácí čistírny odpadních vod budeme i v České republice narážet na jisté legislativní překážky, kromě stavebního povolení bude zapotřebí rovněž povolení k vypouštění odpadních vod. Fungování ČOV klade na obyvatele jisté nároky a je nutné jí přizpůsobit chod domácnosti, například vyvarovat se určitých agresivních čisticích prostředků. Navíc čistírna vyžaduje pravidelnou kontrolu a údržbu, byť její chod je automatizován.
Tam, kde není přistup k veřejné kanalizaci, se nabízí jako řešení malá čistírna odpadních vod.
FOTO: ARCHIV
