Požáry skládek se většinou řadí mezi požáry velkého plošného rozsahu, kdy dochází k hoření uloženého materiálu po povrchu i k hoření podpovrchovému. Jaké jsou příčiny a prevence těchto požárů?
Požární zásah na skládce je obvykle časově náročný a je třeba nasadit velký počet sil a prostředků. Z hlediska spotřeby pohonných hmot, nákladů na obnovu techniky a mzdových nákladů na činnost příslušníků HZS ČR a jednotek dobrovolných hasičů jsou takové zásahy velmi nákladné. Příčiny vzniku těchto požárů se však většinou nezjišťují, neboť na skládkách hoří dále nevyužitelný odpad. Vzniklá škoda je tedy nulová a uchráněné hodnoty rovněž. Těžko vyčíslitelný je vliv požárů skládek na životní prostředí. Jde často o mimořádné události velkého rozsahu, u nichž je třeba posuzovat vliv zplodin hoření na životní prostředí i kvalitu vod vytékajících ze skládky, a hledat vhodná opatření, aby se negativní vlivy na životní prostředí omezily.
POHLED NA SKLÁDKY ZE STAVEBNÍHO HLEDISKA
Při výkonu státního požárního dozoru se nejčastěji setkáváme se skládkami tuhého komunálního odpadu (na základě zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu).
Umístění skládky, její rozšiřování nebo navyšování musí být v souladu s územním plánem. Pokud tomu tak je, povoluje se skládka nebo její změna v rámci územního řízení podle § 77, § 79 a § 92, případně § 81 stavebního zákona. U skládek tuhého komunálního odpadu stavební úřad nevydává územní souhlas, protože použití tohoto postupu zakazuje § 96 odst. 1 stavebního zákona. Na územní rozhodnutí navazuje stavební řízení v souladu s ustanoveními § 109 až § 115 stavebního zákona, jehož výsledkem je stavební povolení. Po dokončení stavby nebo její části je možné užívání stavby až na základě rozhodnutí místně příslušného stavebního úřadu. Stavební úřad povolí časově omezený zkušební provoz podle § 124 stavebního zákona nebo vydá kolaudační souhlas podle § 122 stavebního zákona. V případě nutnosti zahájit provoz před dokončením stavby může stavební úřad povolit časově omezené předčasné užívání stavby podle § 123 stavebního zákona. Pro provoz uvedených zařízení je krajským úřadem vydáváno tzv. integrované povolení (ustanovení § 33 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci). V tomto dokumentu je uveden celkový popis zařízení a technologie a závazné podmínky provozu. Pro vydání integrovaného povolení je nutné provozovatelem předložit provozní řád, který v rámci řízení o vydání povolení schvaluje krajský úřad. Skládky tuhého komunálního odpadu se budují jako těsné skládky, což znamená, že veškeré srážkové vody zůstávají v tělese skládky. Pomocí odvodňovacího systému se vody shromažďují v jímce na odpadní vody. Tato voda je kontaminovaná nečistotami ze skládky a má různý stupeň agresivity, proto není vhodná pro hasební zásah pomocí standardní požární techniky.
Z hlediska požární bezpečnosti je zajímavým zařízením také technologie odplynění skládky, zpravidla zakončené zásobníkem na skládkový plyn a kogenerační jednotkou. Ta vyrábí elektrickou energii a odpadním teplem se podílí na vytápění stavebních objektů v areálu skládky (šatny, kanceláře, třídicí linky pro třídění odpadu, garáže pro techniku, sklady pohonných hmot a olejů, apod.).
Mechanismus hoření ve skládce V prostoru skládky dochází k hoření povrchovému, jež je ovlivňováno meteorologickými jevy (větrem), a hoření vnitřnímu, které je závažnější z důvodu špatného přístupu a složité lokalizace ohnisek.
Povrchové hoření může být zapříčiněno prakticky všemi výše uvedenými příčinami vzniku požárů. Hoření vnitřní může dále probíhat v relativně malé hloubce (pod malou vrstvou odpadního materiálu), která ještě nebyla překryta inertní vrstvou. V tomto případě může být příčinou vzniku požáru např. žhavý popel nebo nedopalek cigarety.
Při vzniku požáru v hloubce 2 metry a více lze předpokládat, že navezený odpad byl v tělese skládky uložen již delší dobu a byl zhutněn. Ke vzniku požáru může dojít pouze vlivem samovznícení uložených materiálů. Procesy probíhající v tělese skládky jsou ve většině případů anaerobní. Produktem anaerobní fermentace organické hmoty je bioplyn, skládající se hlavně z metanu (asi 60 %) a oxidu uhličitého (asi 40 %). Přítomnost metanu je určujícím faktorem pro možnost dalšího podpovrchového hoření.
CESTY ŠÍŘENÍ POŽÁRU
U povrchově hořící skládky je směr šíření požáru ovlivněn převážně místem vzniku požáru, tzn. zdali došlo k iniciaci na rovné části skládky nebo na svahu. Na svahu se požár šíří po povrchu směrem vzhůru. Dalším důležitým faktorem je směr a síla větru. Při silném větru se lineární rychlost šíření požáru po povrchu skládky zvyšuje a hasební práce je nutné provádět v nejkratším možném čase.
V případě vnitřního hoření skládky je kouř uvolňovaný z tělesa skládky hustý, bílý a je doprovázen typickým zápachem způsobeným rozkladem látek při relativně nízkých teplotách. Kouř zahrnuje organické kyseliny a další produkty hoření.
Cesty šíření požáru uvnitř skládky jsou ovlivněny množstvím kyslíku obsaženého v odpadu, kdy dojde ke zvýšení aktivity bakterií a tím ke zvýšení teploty (aerobní rozklad). Jsou-li horká místa v prostoru se zvýšenou koncentrací výskytu metanu, dojde k rychlému rozšíření požáru.
K HAŠENÍ JSOU TŘEBA HYDRANTY
Je velmi nešťastné, že se k dokumentaci pro integrované povolení nevyjadřují zástupci Hasičského záchranného sboru. Požadavky na zabezpečení požární ochrany, uvedené ve schváleném provozním řádu, totiž v mnoha případech neodpovídají reálné situaci. Jsou velmi špatně a nekonkrétně formulovány a jejich údaje neodpovídají, nebo jsou dokonce v přímém rozporu s ustanoveními předpisů o požární ochraně (zákon č. 133/85 Sb., o požární ochraně, vyhláška č. 246/2001 Sb., o požární prevenci).
V provozním řádu se také často předpokládá použití skládkové vody na hašení, což vzhledem k jejímu znečištění, toxicitě a agresivitě není reálné. Standardní požární technika není uzpůsobena pro použití kontaminovaných vod a mohlo by dojít tedy k jejímu poškození, znečištění nebo i zničení. Další problém vyvstává s plochou požáru, která je u hořících skládek až mimořádně velká. Z tohoto důvodu je požární zásah náročný na zasahující požární techniku, zejména na použití velkého počtu požárních hadic, kterými je dopravována voda v členitém a agresivním prostředí na velké vzdálenosti. Na používaný materiál jsou při zásazích kladeny zvýšené nároky a je nutné předpokládat poškození či zničení. Řešením by byla dodávka těchto nejvíce namáhaných technických prostředků ze zdrojů provozovatele skládky.
Situaci by zlepšilo vybudování hydrantové sítě po obvodu tělesa skládky nebo zajištění dostatečného počtu pomocné techniky pro dopravu skládkové vody na těleso skládky např. nájemním vztahem.
Jelikož se ohniska požáru často nacházejí několik metrů pod povrchem, měl by mít provozovatel vytipovánu a nasmlouvánu dodávku příslušné techniky (nakladače, bagry, fekální vozy) důležitou k rozebírání tělesa skládky. V blízkosti skládek bývají menší obce nebo města. Při vzniku požáru je důležité komunikovat s jejich představiteli a mít k dispozici seznam subjektů, které mohou rychle provést měření škodlivin v ovzduší a kontaminace povrchových vod. Toto měření je důležité pro informování občanů o možném nebezpečí. V dostatečném předstihu tak může být obyvatelstvo připraveno na improvizovaná opatření proti vniknutí plynných škodlivin do objektů, případně i na evakuaci nejvíce ohrožených objektů.
mjr. Ing. Jaromír Horálek
vedoucí Oddělení kontrolní činnosti a ZPP, Hasičský záchranný sbor Jihočeského kraje
CO DOPORUČUJÍ HASIČI PROVOZOVATELŮM SKLÁDEK:
mít reálné a konkrétní provozní řády a dodržovat je,
vybudovat hydrantovou síť nebo mít pomocnou techniku pro dopravu skládkové vody,
poskytnout požární hadice z vlastních zdrojů skládky,
mít nasmlouvanou techniku pro rozebírání tělesa skládky,
komunikovat s okolními obcemi,
znát subjekt schopný provést rychle monitoring.
ZÁKLADNÍ PŘÍČINY VZNIKU POŽÁRŮ
- Samovznícení uloženého materiálu
Samovznícením se rozumí vznícení nahromaděného materiálu samozahříváním látky. Na skládkách nelze pominout žádný z druhů samovznícení, tj. fyzikálně-chemické, chemické a biologické.
Podle provozních řádů by každé vozidlo přijíždějící do areálu skládky mělo být podrobeno kontrole v prostoru váhy, kdy se obsluha po zvážení automobilu vizuálně přesvědčí o druhu přiváženého materiálu. Často se to však opomíjí, a proto nelze vyloučit přítomnost hořlavého nebo jinak chemicky aktivního materiálu. Při skládkování dochází k promíchávání těchto materiálů s možností nepředvídatelných reakcí. Důležité je proto dodržovat technologické postupy zhutňování materiálu a prokládání inertním materiálem. Nevhodné je použití posekané trávy, která má ve větších vrstvách sklon k vývinu tepla při hnilobných procesech.
Zaměstnanci či ostraha skládky v mimopracovní době by měla sledovat projevy skládky, jako jsou např. únik kouře nebo její "paření".
- Žhavé částice vysypané ze sběrných vozidel svážejících komunální odpad
U odpadu z obcí nelze jednoznačně vyloučit výskyt žhavých materiálů (např. popel, nedopalky). Při svozu se odpad na korbě vozu zhutňuje, čímž se omezí projevy hoření. Po vysypání může dojít k jeho průniku do dalšího materiálu ve skládce. Projevy požáru (spalinový zápach, kouř) se mohou projevit za několik hodin, případně dní po navezení.
- Kouření - odhození nedopalku cigarety
Odhozením nedopalku cigarety mohou na řízené skládce způsobit požár pouze zaměstnanci, neboť by zde měl být vyloučen vstup nepoučených a cizích osob. U zaměstnance jde o vážné porušení provozního řádu skládky, popř. návazných bezpečnostních předpisů. U neřízených skládek nelze tuto příčinu požáru vyloučit, a to hlavně od nepovolaných osob, které se v nezabezpečeném prostoru skládky pohybují. Jde převážně o sociálně slabé občany nebo děti.
- Nedbalostní jednání osob
Na skládce je možné nalézt i dále upotřebitelné materiály, např. měděné kabely, součástky strojů a přístrojů s různým obsahem drahých kovů. Nelze vyloučit vznik požáru od vypalování kabelů osobami, které se snaží tyto materiály dále využít.
- Nedodržení technologické kázně
Pod tuto příčinu vzniku požáru lze zahrnout jakékoliv jiné manipulace v prostoru skládky, které jsou odlišné od provozního řádu či jiných bezpečnostních předpisů. Patří sem např. použití mechanizace (kompaktory, nakladače), která není vhodná pro provoz na tělese skládky.
- Technické závady na strojním zařízení skládky
Tato příčina vzniku požáru by na řízených skládkách měla být minimalizována vhodným výběrem používané techniky a pravidelnými technickými prohlídkami.
- Úmyslné založení požáru
Úmyslné založení požáru skládky nelze vyloučit. V praxi je možno tuto příčinu omezit vhodným typem oplocení areálu skládky, popř. jinými vhodnými druhy zabezpečení (kamerovými systémy, pohybovými čidly, ostrahou apod.).
Zásahy na skládkách jsou velmi nákladné.
Hydrantové sítě jsou většinou nedostupné, takže se voda musí navážet cisternami.
